ZAVŘÍT MENU

Koh-i-noor Hardtmuth

Původně vídeňská továrna na jemnou kameninu a tužky, do Českých Budějovic přeložená 1847; výrobce tužek ve dřevě, grafitových a speciálních jader, kříd, pastelů, pryže, plastových výrobků a tužkárenských strojů, sídlící v ulici F. A. Gerstnera č. 3—10. Od 1. desetiletí 21. století holding podnikající v oblastech dřevařského a spotřebního průmyslu, zdravotnictví, energetiky, strojírenství a automobilového průmyslu.

Josef Hardtmuth  |  L. & C. Hardtmuth  |  Koh-i-noor L. & C. Hardtmuth  |  Koh-i-noor tužkárna L. & C. Hardtmuth  |  Koh-i-noor Hardtmuth

Podnik založil Josef Hardtmuth (1758—1816) původně ve Vídni, kde byl provozován 1790—1853. Rozhodnutím jeho syna Carla Hardtmutha (1804—1881) byla výroba kameniny a tužek přeložena do Českých Budějovic. Přeložení ovlivnily kromě blízkosti surovinových zdrojů a levné pracovní síly i příznivé dopravní podmínky: říční doprava po Vltavě koněspřežní železnice, jak dokazuje poloha zakoupených pozemků v těsném sousedství tehdejší stanice. V období 1846—1847 J. Sandner vystavěl jednopatrové provozní budovy. Později prostory nedostačovaly, a proto byly během dalších desetiletí přistavovány nové objekty. Výroba byla zahájena roku 1848. Převládala keramická produkce, pro tužkárenskou výrobu sloužila střední budova, výroba tužek probíhala až do 1853 ve Vídni. Roku 1865 dosáhla produkce 2 miliony kusů keramiky, zejm. stolního nádobí, umyvadel apod.; 1885 bylo vyrobeno 120 tisíc kusů nádobí a 80 tisíc kusů majoliky a fajánse.

Technické vybavení továrny zahrnovalo parní stroj, 70 pracovních strojů (lisů, drtíren) a pece na vypalování. Od 1872 se sortiment rozšířil o kamna a sporáky, kterých se ročně vyrobilo 10 000—15 000 kusů. Vzhledem k dovozu suroviny z Karlových Varů byla keramická produkce překládána od 1893 do nového Hardtmuthova závodu v Podbořanech a od 1898 sloužily objekty jen tužkárenské výrobě.

Na této specializaci měl velkou zásluhu Franz Hardtmuth (1832—1896), který navrhoval konstrukci jednoúčelových strojů pro jedinou technologickou operaci, např. hoblovací stroje pro dřevěný obal nebo lis pro grafitová jádra a tzv. český grafitový mlýn. V roce 1889 uvedla firma na trh tužku tehdy nezvyklé žluté barvy s cizokrajným názvem podle indického diamantu Koh-i-noor (Hora světla) v 17 tvrdostech. Byla považována za nejlepší kreslicí a psací pomůcku a výrobek obdržel řadu vyznamenání. Později byl změněn název firmy na Koh-i-noor L. & C. Hardtmuth.

Po smrti F. Hardtmutha jako jediného majitele přešlo vlastnictví podniku do 1945 na rodinnou obchodní společnost. Před první světovou válkou zaujímal Koh-i-noor Hardtmuth na světovém trhu 2. místo v exportu za Německem, kde existovala řada významných tužkáren. Firma měla obchodní zastoupení skoro v 70 zemích světa, vlastní sklady v 7 městech a kapitálovou účast na závodech v tuzemsku i v zahraničí. Před první světovou válkou zaměstnávala až 1 510 pracovníků a vyráběla na 90 milionů tužek (1913).

Pád monarchie a vznik ČSR roku 1918 znamenal ztrátu zavedeného trhu a omezení domácího trhu vzhledem k existenci dalších tužkáren v Českých Budějovicích. V roce 1921 našlo jen 5 % produkce zákazníky v tuzemsku a světová krize znásobila problémy trhu. Vedení Koh-i-noor Hardtmuth vybudovalo na přelomu 30. let dceřiné společnosti a tužkárny v Polsku, Rumunsku, Rakousku, Velké Británii, Jugoslávii, Německu, Spojených státech amerických a holdingovou společnost Koh-i-noor Anova v Curychu. Druhá světová válka znamenala ztrátu trhů v zemích Spojenců a orientaci na německý trh. Vlivem vojenských zakázek ale vzrostl 1942 počet zaměstnanců na 1 270 osob.

Již 5. 5. 1945 byla tužkárna Koh-i-noor Hardtmuth obsazena revolučním závodním výborem a rozhodnutím ministerstva průmyslu ze dne 20. 6. 1945 zřízena národní správa. Řízením podniku byl pověřen Josef Follpracht. Vyhláškou ministerstva průmyslu ze 7. 3. 1946 byla zřízena se zpětnou platností od 1. 1. 1946 Koh-i-noor tužkárna L. & C. Hardtmuth, národní podnik. Výroba byla obnovena 14. 5. 1945, překážkou zůstával citelný nedostatek surovin. Vyhláškou ministerstva průmyslu z 29. 6. 1948 byly do Koh-i-noor Hardtmuth začleněny i další českobudějovické tužkárny Grafo Národní podnik. V květnu 1952 padlo rozhodnutí likvidovat v nich výrobu tužek. Ke Koh-i-noor Hardtmuth byla připojena řada malých závodů pro výrobu školních a kancelářských potřeb, z kterých byly po jejich vyčlenění od 1. 1. 1950 vytvořeny samostatné národní podniky.

Obtíže vzniklé hospodářskými opatřeními státu vedly ke snížení počtu druhů tužek a ke zhoršení kvality. Později objem výroby každoročně rostl. Z technických opatření patřila mezi nejvýznamnější výstavba nové linky na výrobu tužek, haly, máčírny, leštírny a gumárny. Výrobou tužky značky Toison d’or (Zlaté rouno) v 21 stupních tvrdosti se pokoušelo vedení Koh-i-noor Hardtmuth proniknout na západní světové trhy. Národní podnik Koh-i-noor Hardtmuth se stal ze zákona vlastníkem ochranných známek původní firmy, ale používání stejné ochranné známky původními majiteli, žijícími jednak v Rakousku  (Koh-i-noor Bleistiftfabrik L. & C. Hardtmuth, Wien), jednak ve Velké Británii (L. & C. Hardtmuth, Ltd., Great Britain), vyvolalo řadu mezinárodních soudních sporů. Spory trvaly přes 10 let a v říjnu 1960 došlo ke smíru. Ochranná známka byla v 90. letech 20. století majetkem lichtenštejnské firmy Crayomine ve Vaduzu, kterou vlastnila prostřednictvím švýcarské firmy Save českobudějovická akciová společnost Koh-i-noor Hardtmuth. Zbývající podíl vykoupila od Hardtmuthových dědiců v listopadu 1996.

Do Koh-i-noor Hardtmuth byli 1958 začleněni další výrobci kancelářských potřeb: Centropen v Dačicích, LogarexGama v Praze, jejíž závod se přestěhoval 1966 z Prahy do objektů zrušené tabákové továrny. Tehdejší výrobně hospodářská jednotka měla 9 závodů; k další organizační změně došlo 1979, kdy bylo přidruženo 5 výrobních podniků vyrábějících sportovní a technické potřeby. V rámci bývalého oborového podniku Koh-i-noor Hardtmuth zůstala tužkárna největším závodem; na objemu produkce se podílela téměř 26 % a na celkovém počtu zaměstnanců 20,5 %. Byl zachováván tradiční výrobní program: grafitové, pastelové a speciální tužky pro psaní na skla a na plastické hmoty, kosmetické tužky, tuhy, křídy a stěrací pryže. Roku 1986 byla zprovozněna linka na výrobu mikrotuh o průměru 0,5 mm podle licence japonské firmy Sumida. Závod patřil mezi největší tužkárenské výrobce.

V roce 1986 byl oborový podnik rozčleněn na 2 národní podniky Koh-i-noor Hardtmuth a Gama, později státní podnik. Při privatizaci 1. 5. 1992 vznikla Koh-i-noor Hardtmuth, a. s. Společnost se potýkala s řadou ekonomických problémů a také vzhledem k nedobytným pohledávkám skončila 1994 se ztrátou 14,9 milionů korun. Majoritním vlastníkem firmy ze 75 % byla od podzimu 1994 Gama, a. s. Ředitelem Koh-i-noor Hardtmuth a klíčovou osobou další transformace se stal Vlastislav Bříza (* 1946). Obě společnosti byly kapitálově i personálně propojeny. V Koh-i-noor Hardtmuth byl proveden sanační program, podnik se stabilizoval a 1996 vykazoval 31,6 milionů Kč čistého zisku. Od 1996, kdy byla dokoupena od dědiců původních vlastníků stoprocentní práva k obchodní známce, společnost získala přímý přístup na západní trhy. Po odkoupení majoritního podílu ve společnosti Grafo následovalo 1997 splynutí obou společností. Základní kapitál Koh-i-noor Hardtmuth byl 1999 navýšen nepeněžitým vkladem závodu 1 v Městci Králové a závodu 7 Logarex v Českých Budějovicích společnosti Gama. S provedením vnitřní restrukturalizace na přelomu století podnik patřil mezi největší výrobce školních a kancelářských potřeb ve střední a východní Evropě. K roku 2002 Gama ovládla 100 % Koh-i-noor Hardtmuth, od 2003 se stal součástí nově zformované skupiny Gama Group, a. s.

Výroba Koh-i-noor Hardtmuth v této době zahrnovala více než 2 000 druhů standardních produktů, z nichž 60 % tvořily školní potřeby, např. tužky, pastelky, křídy, pryže, kuličková pera a náplně do nich, vodové, temperové a olejové barvy, štětce, inkousty, sešity, lepidla či plastová pravítka, a asi z 25 % umělecký sortiment. Tužek bylo 2004 vyrobeno více než 900 tisíc veletuctů. Na území Českých Budějovic byly vedle podnikového centra v ulici F. A. Gerstnera č. 3—10 činné závody: Tiskárna a kartonáž (Obaly), TuhárnaTužkárnaGumárnaStrojírenský závod (nástrojárna v objektu bývalého Grafa na Rudolfovské třídě č. 87) a Logarex (přemístěný z Průmyslové ulice do objektu bývalé tužkárny Ripet naproti Grafu na Rudolfovské třídě). Další závody sídlily v Městci Králové a Broumově, část prostorových a produkčních kapacit Koh-i-noor Hardtmuth pronajímala externím zákazníkům. Tržby Koh-i-noor Hardtmuth v ČR k 2004 přesáhly 660 miliónů Kč.

Od 2002 probíhaly přípravy na přesun podstatné části výroby tužek do Číny, kde byla zřízena dceřiná společnost Koh-i-noor Nanjing Stationery CO. Ltd.  Koh-i-noor Hardtmuth byl k 2004 dále 100 % vlastníkem společností Crayomine se sídlem v lichtenštejnském Vaduzu a společnosti Koh-i-noor Grafit s. r. o. v Netolicích, v BBB holding a. s. měl podíl asi 62 %. O prodej do vybraných obchodních sítí v ČR se 1997—2006 starala společnost Kinpen s. r. o. V roce 1997 bylo zprovozněno firemní logistické centrum Haibach Novohradské ulici č. 3. Pro zajištění tuzemského prodeje včetně zakázkové výroby a distribuce do sítě vlastních a partnerských prodejen zakoupil Koh-i-noor Hardtmuth 1998 majoritní podíl ve velkoobchodní společnosti v Pelhřimově, 2003 transformované na Koh-i-noor Hardtmuth Trade a. s. jediného vlastníka. Pro prodej v zahraničí Koh-i-noor Hardtmuth buduje síť distribučních dceřiných společností, jakými se staly od 2 000 Koh-i-noor Hardtmuth Slovensko v Bratislavě, od 2001 Koh-i-noor Italia v Miláně, od 2002 Koh-i-noor Hardtmuth Polska v Scieszynu, od 2004 Koh-i-noor Bulgaria v Sofii, od 2005 Koh-i-noor Hardtmuth Romania v Bukurešti a síť obchodních zastoupení v dalších zemích včetně zámoří. Na export do více než 70 zemí byla určena většina produkce.

K výrobním závodům přibyla od 2007 nástrojárna a lisovna Ponas z Poličky. Akvizicí firmy Hemusmark, tradičního bulharského výrobce psacích a kancelářských potřeb z Burgasu, vznikl 2007 Koh-i-noor HemusMark AD.  V roce 2008 byl založen KOH-I-NOOR holding a. s. Součástí nově utvářené skupiny asi 30 výrobních a obchodních společností (viz organigram k 2014) se stal také původně mateřský holding Gama Group, a.s. Tradiční obory výroby školních, výtvarných, kancelářských a hobby potřeb, stejně jako plastových zdravotnických pomůcek, byly dále rozšířeny o energetiku, strojírenství, výrobu pro automobilový průmysl, aj. V energetické divizi byla 2012 strategickou investicí koupě společnosti Vitogaz ČR, největšího obchodníka v ČR a na Slovensku se zkapalněným ropným plynem (LPG). V rámci holdingu Koh-i-noor Hardtmuth se firma vrátila k původnímu názvu Kralupol, strojírenství posílila 2014 akvizice nástrojárny a lisovny Ronas z Rožnova pod Radhoštěm. Počet zaměstnanců holdingu v tomto roce činil celkem přes 2 tisíce, obrat přesáhl 3 miliardy Kč. Reprezentativním sídlem ředitelství holdingu se po převzetí a rekonstrukci 2014 stala Lamezanova vila v ulici U Zimního stadionu 3.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Hardtmuthové 

AUTOR:
Mgr. Václav Vondra

DALŠÍ AUTOŘI:
PhDr. Jiří Kopáček

LITERATURA:
  •      VONDRA, Václav. Počátky továrny Koh-i-noor. In: Výběr z prací  Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1975, roč. 12, č. 1., s. 43—48.

  •      VONDRA, Václav. Poválečný vývoj tužkárny Koh-inoor Hardtmuth v Českých Budějovicích. In: Jihočeský sborník historický 1990. České Budějovice 1990, roč. 59, č.4, s. 215—223.

  •      Výroční zpráva Koh-i-noor Hardtmuth a. s. 2004.

  •      Společnost KOH-I-NOOR HARDTMUTH, a.s. producent a distributor uměleckých, školních a kancelářských potřeb nejvyšší kvality. KOH-I-NOOR HARDTMUTH. [online]. © 2007–2015 [cit. 2015-06-04]. Dostupné z: http://www.koh-i-noor.cz/