památková péče

V roce 1850 byla na základě nařízení Františka Josefa I. (1830—1916) ve Vídni ustavena C. k. centrální komise pro zachování stavitelských památek; pozdější C. k. centrální komise pro památkovou péči, při které působilo v českých zemích 14 konzervátorů. V okrese České Budějovice byl do této funkce postupně v průběhu více než století jmenováni např. S. Lažanský, J. Braniš, F. V. Schmidt, A. Träger , K. Kakuška či V. Storm.

Jako reakce na uvažované rozsáhlé stavební úpravy a asanace v historickém centru města vznikl 1912 Klub Za staré Budějovice jako odbor Klubu Za starou Prahu. Ten si pod vedením A. Trägera kladl za cíl soustředit pozornost úřadů a veřejnosti zejm. na rehabilitaci a dokumentaci historické městské zástavby, včetně zachování jejího krajinného rámce.

V budování jednotného systému památkové péče znamenal obrat vznik ČSR roku 1918, kdy byl reorganizací starších institucí zřízen Státní památkový úřad s celostátní působností sídlící v Praze. Rok nato jej doplnil specializovaný Státní fotoměřičský ústav a Státní archeologický ústav. Potřeba aktuální místní péče o památky vedla 1932 k založení Památkového sboru jako konzultačního orgánu městské samosprávy, z něhož byla 1937 rozhodnutím městského zastupitelstva vytvořena Památková a umělecká komise. Od 1958 působilo v Českých Budějovicích Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody jako odborná organizace pověřená dokumentací, průzkumem a evidencí památek v Jihočeském kraji; výkonnou moc měl Krajský národní výbor. Vyhlášení městské památkové rezervace mělo složitý vývoj. Od počátku 60. let bylo až do roku 1980 odkládáno z politických důvodů. Od poloviny 60. do počátku 90. let postupně probíhala tzv. asanace historického jádra města, při níž byla zbourána část cenných historických domů či jejich součástí, zejména ve vnitroblocích. Významnou akcí byla úprava interiéru kostela svatého Mikuláše (1969), památková péče však nedosáhla zachování některých historicky cenných součástí jejího mobiliáře. V souvislosti s radikálněji uplatňovaným syntetickým přístupem k památkové péči byly některé domy přestavěné v 1. polovině 20. století upravovány do starší podoby na základě ikonografických dokladů a místních analogií, zejména dům v Plachého ulici č. 1 s funkcionalisticky upraveným průčelím do náměstí Přemysla Otakara II., přestavěný do renesanční podoby 1985.

Změny po roce 1989 umožnily obnovení činnosti občanských sdružení a nadací působících v památkové péči. Jako nástupce Klubu Za staré Budějovice vznikl 1991 Klub přátel Českých Budějovic. Rozdělením Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody vznikl Památkový ústav v Českých Budějovicích, posléze nazvaný Státní památkový ústav; od 2003 Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích. Výkonným orgánem je odbor památkové péče magistrátu města.

Město České Budějovice se řadí mezi města s nejpočetnějším a nejvýznamnějším památkovým fondem, který čítá téměř 700 nemovitých kulturních památek. Převážná většina památkově chráněných objektů se nachází v památkově chráněných územích – městské památkové rezervaci, ochranném pásmu městské památkové rezervace a vesnické památkové zóně Rožnov.

Po 90. letech 20. století, kdy si havarijní stav památek vyžádal rozsáhlé stavební úpravy a rekonstrukce, se péče o památkový fond na území městské památkové rezervace soustředila na stavební údržbu zahrnující obnovy fasád historických domů, opravy střech, výměny oken a menší adaptační úpravy. V interiéru klášterního kostela Obětování Panny Marie byly restaurovány omítky a středověké nástěnné malby. Mezi nejvýznamnější stavební akce po 2000 patřila obnova a úprava goticko-renesančního domu č. 41 v Krajinské třídě, během níž došlo k řadě pozoruhodných nálezů, např. freskové malby Nejsvětější Trojice. Středověké nástěnné malby byly restaurovány i v dalších měšťanských domech (Piaristická ulice č. 1, náměstí Přemysla Otakara II. č. 17 a č. 30. Fragmenty maleb z domu na náměstí Přemysla Otakara II. č. 15 byly transferovány do expozice Jihočeského muzea. Další raritní nálezy byly učiněny při opravě goticko-renesančního domu v Kanovnické ulici č. 76, kde byly restaurovány dřevěné prvky z první poloviny 14. století, např. malovaný trámový strop či rámová konstrukce pro vnitřní výdřevu místnosti kamenného domu. Stěžejní byly práce na obnově střech a restaurování interiérových omítek, kamenných prvků a nástěnných maleb v dominikánském konventu. Následně proběhla obnova a restaurování vnějšího pláště tohoto areálu včetně kostela Obětování Panny Marie. Revitalizováno bylo několik rozsáhlých památkových objektů, mj. budova Předního mlýna, který se po rekonstrukci vnitřních nosných konstrukcí a fasád pohledově znovu uplatňuje jako hodnotná součást historické zástavby města; budova Jihočeského muzea či Mariánských kasáren. Kontroverze vzbudila radikální přestavba interiéru a severovýchodní části bývalého Německého domu (Dům kultury Slavie). Od 2. desetiletí 21. století se zaměřuje památková péče i na moderní architekturu, nejzajímavější objekty se postupně daří prohlašovat kulturními památkami, např. plavecký stadion či Koldům.