ZAVŘÍT MENU

Jeremiáš Jaroslav

syn B. Jeremiáše, skladatel, klavírista a hudební pedagog

* 14. 8. 1889, Písek
† 16. 1. 1919, České Budějovice

Po dětství prožitém v Písku studoval na konzervatoři v Praze varhany a skladbu (1906—1909), soukromě také klavír u A. Mikše a skladbu i u profesora V. Nováka. Vyučoval v Českých Budějovicích na hudební škole, byl kapelníkem opery v Lublani, v Praze se věnoval pedagogické činnosti a uplatňoval se jako interpret. V době první světové války žil v Českých Budějovicích a v Praze, kde působil jako hostující dirigent a publicista; byl považován za naději mladé české skladatelské generace.

Ovlivněn již z rodiny výrazně českou orientací smetanovskou, pozdním romantismem i myšlením a klimatem života na přelomu století, směřoval k vlastnímu uměleckému projevu, nejprůkazněji v oratoriu Jan Hus (1915) a v opeře Starý král (1912), provedené posmrtně v Národním divadle v Praze. Významné místo má v jeho předčasně uzavřeném díle vokální tvorba, např. písně Matčino srdce (1917), sbory a tvorba komorní: Sonáta pro violu a klavír (1910). 

AUTOR:
doc. PhDr. Milan Křížek CSc.

LITERATURA:
  •      BĚLOHLÁVEK, Bedřich. Jaroslav Jeremiáš: Doba – Život – Dílo. Praha: L. Mazáč, 1935. 268 s.