bankovnictví

B. od 19. století významně ovlivňovalo ekonomický vývoj města, zejm. průmyslu a obchodu. Nejstarší finanční institucí byla v Českých Budějovicích Městská spořitelna. Návrh na její zřízení vzešel od A. Lanny a starosty Českých Budějovic F. J. Klavíka na počátku 1854. Správní radě předsedal zpravidla starosta města a obec České Budějovice ručila svým jměním za vklady. V provozu pro veřejnost byl ústav od 16. 6. 1856, zprvu v českobudějovické radnici, od 1858 v Krajinské třídě. Prvním českým ústavem se od 17. 4. 1864 stala Záložna českobudějovická jako protiváha k německy orientované Městské spořitelně. Návrh na její vznik podal statkář Jan Procházka (1811—1879), v čele správní rady stanul advokát Adolf Jungmann (1821—1898). Úřadovna byla zprvu umístěna v jeho kanceláři v prvním patře domu v Široké ulici č. 9.

Spolek Spar- und Vorschussverein Biene založili němečtí podnikatelé 1864. V ulici Dr. Stejskala č. 1 sídlila od 1870 Česká eskontní banka (do 1948). S převážně německým kapitálem ve výši 3 miliony zlatých byla 1872 zřízena Budějovická banka, ale finanční krach na vídeňské burze znamenal 1874 její brzký konec. Podobně filiálka Plzeňské všeobecné úvěrní a obchodní banky musela krátce po zahájení provozu 1873 likvidovat. Ztrátami byl postižen zejm. německý kapitál, český kapitál utrpěl méně, čímž v konkurenci získal trvalou převahu. Především Záložna českobudějovická se podstatnou měrou finančně podílela na rozvoji místního českého průmyslu, např. Českého akciového pivovaru (Budějovického Budvaru). Subvencovala řadu kulturních, společenských a veřejně prospěšných aktivit a institucí, např. Besedu českobudějovickou, městskou knihovnu, místní české školství, ústav hluchoněmých aj. Roku 1887 vznikla ve městě vedle starší německé také Česká zastavárna v Krajinské třídě č. 43, později Obchodní a průmyslové družstvo, s. r. o., zabývající se úvěrovými obchody na základě zástav.

Po opětovných žádostech budějovické Obchodní a živnostenské komory byla ve městě otevřena 1879 filiálka cedulové Rakousko-uherské banky. Od 1. 6. 1895 byla zřízena také její žirová služba. Na tento moderní zúčtovací způsob se po určitém váhání napojily i ostatní peněžní ústavy. V březnu 1894 zahájila činnost filiálka pražské Živnostenské banky v domě na rohu ulice U Černé věže a Hroznové ulice (do 1942), 1910 filiálka vídeňské Všeobecné dopravní banky (do 1923) a téhož roku pod patronací křesťansko-sociální strany Lidová záložna (do 1948). Od 1911 byla v ulici Karla IV. na rohu s Kněžskou ulicí Pozemková banka, 1914 otevřela v ulici U Černé věže pobočku Pražská úvěrní banka (do 1943). Před vypuknutím první světové války roku 1914 působilo v Českých Budějovicích celkem 15 českých i německých peněžních ústavů. Filiálka pražské Agrární banky byla zřízena v objektu hotelu Slunce na náměstí již během války 1916 (pod pozdějším názvem Zemědělská banka zde pracovala až do 1943).

Od počátku činnosti všech peněžních ústavů a bank byly veškeré poskytované úvěry zásadně kryty směnkami. Jako samozřejmost umožňovaly peněžní ústavy svým klientům služby na kontokorentních účtech. Úroky z vkladů se tehdy pohybovaly kolem 4 % ročně, úvěry byly poskytovány za úrok 5,5 až 6 %, hypotéční úvěry byly o 1 % levnější a za 2% provizi. Pracovalo se tedy za podmínek 2 % úrokového rozpětí, přesto však banky dobře prosperovaly a stavěly si honosná sídla.

V letech 1895—1896 postavil stavitel Josef Priesel palác Biene (Včela) na rohu ulice Karla IV. a náměstí Přemysla Otakara II. pro Spar- und Vorschussverein Biene. Záložna českobudějovická se 1891 přestěhovala do koupeného nárožního domu v ulici U Černé věže proti kostelu svatého Mikuláše. Objekt byl 1907—1908 přestavěn v novorenesančním stylu. Přibližně ve stejné době upravila své sídlo i filiálka Živnostenské banky (od 1990 Investiční a poštovní banka, a. s., po roce 2000 Československá obchodní banka, a. s.). Länderbank si nechala vystavět strohou vysokou budovu se secesní fasádou v ulici Dr. Stejskala (stávající budova Český Telecom, a. s.). V ústí Lannovy třídy postavila 1912—1914 vídeňská cedulová Rakousko-uherská banka monumentální secesní bankovní budovu (od 1993 Česká národní banka). Městská spořitelna 1913 otevřela nové reprezentativní sídlo, objekt se secesními prvky na rohu Krajinské třídy a Hroznové ulice (od 1990 sídlo Komerční banky, a. s.), který vybudovali 1913 stavitelé J. Hauptvogl, J. Stabernak a Johann Stepan (1882—1942) podle projektu Heinricha Rieda.

Vznik ČSR roku 1918 znamenal v b. velké změny. Bylo nutno oddělit československou měnu od rakouské, překonat poválečnou krizi a hospodářskou krizi třicátých let. V meziválečné době působilo v Českých Budějovicích 18 peněžních ústavů a tři soukromé bankovní domy, zčásti družstvo Rovnost.

Rakousko-uherskou banku na rohu Lannovy třídy vystřídala Národní banka československá, filiálka centrální banky v Praze, namísto Länderbank se objevila Banka pro obchod a průmysl. Městská spořitelna byla přejmenována na Českobudějovickou spořitelnou a jejím předsedou se stal A. Zátka. V Kanovnické ulici měla od 1923 sídlo Česká průmyslová banka (do 1942), naproti Živnostenské bance, na rohu Hroznové a ulice U Černé věže, byla otevřena nová Anglo-československá banka a na rohu Krajinské třídy a Piaristické ulice filiálka banky Union. Záložna československých legionářů, dceřiná společnost Legiobanky v Praze, vznikla 1921 na rohu Krajinské třídy a Hroznové ulice proti Českobudějovické spořitelně. Lidová záložna sídlila v budově na rohu Piaristické ulice a náměstí Přemysla Otakara II. spolu s Okresní hospodářskou záložnou (založena 1883), orientující se především na venkovské obyvatelstvo. Z německých ústavů zřídil 1920 filiálku Kreditanstalt der Deutschen na rohu ulice Karla IV. a náměstí Přemysla Otakara II. proti paláci Včela (do 1945). Méně významnými ústavy byla Jihočeská záložna pro obchod a živnosti v Krajinské třídě nebo Záložní a úvěrní ústav na náměstí vedle hotelu Slunce. Existovaly i tři soukromé bankovní firmy: L. Massarek v Nové ulici proti škole, Koudelka a spol. v Lannově třídě č. 7 a Viktor Mrvka, realitní kancelář v Kostelní ulici.

Ve funkci starosty Záložny českobudějovické působil od 1923 Vlastislav Zátka (1887—1964). Roku 1935 přesáhly vklady 220 milionů korun. Novorenesanční budova již potřebám ústavu nevyhovovala, proto byla po úplné demolici vystavěna v letech 1934—1936 podle plánů Josefa Václavíka (1900—1973) a Bohumila Kněžka (1900—1979) stavebními firmami Bratří Petrášové a A. Teverný zcela nová budova ve slohu funkcionalismu.

Druhá světová válka a nacistická okupace vyvolaly v b. nejen organizační změny (např. Česká průmyslová banka se 1942 sloučila se Živnostenskou bankou, Zemědělskou banku převzala 1943 Deutsche Rentenbank Berlin, Pražskou úvěrní banku získala 1943 Dresdner Bank), ale i koncentraci ústavů a soustředění dozoru nad peněžnictvím. Od 1942 okupanti postupně ovládli banky, pak spořitelny, záložny a úvěrní družstva. Průmysl a obchod splácel své dluhy bankám v důsledku likvidace zásob a hlavními dlužníky se staly podniky říšského vojenského hospodářství. I když vklady za války vzrostly na dvojnásobek donucením investovat do bezcenných protektorátních a říšských půjček, b. stálo na okraji bankrotu.

Po skončení války došlo podle Košického vládního programu 24. 10. 1945 k první fázi nacionalizace peněžnictví a obchodních bank, které se centralizovaly jako národní podniky: filiálky Živnostenské banky, n. p. (1945—1950), Pražské úvěrní banky, n. p. (1945—1948) v rohovém domě ulice U Černé věže; Zemědělské banky, n. p. (1945—1948), a Českobudějovické spořitelny, n. p. Ve městě dále působily Českobudějovická záložna, Všeobecná záložna na rohu Hroznové ulice a Krajinské třídy, Lidová záložna a Okresní hospodářská záložna a samozřejmě filiálka Národní banky československé. Likvidací zanikly banka Union a Kreditanstalt der Deutschen.

K druhé fázi znárodňování došlo vládním rozhodnutím z 25. 3. 1948, podle něhož se všechny obchodní banky sloučily do jediné Živnostenské banky, n. p. se sídlem v Praze. Filiálka této banky v Českých Budějovicích přebrala filiálky Zemědělské a Pražské úvěrní banky a sloučený ústav se přestěhoval do budovy Národní banky, kde působil společně do 1. 7. 1950. Tehdy došlo ke sloučení a vznikla pobočka Státní banky československé. Z dosavadních pěti lidových peněžních ústavů – Českobudějovické záložny, Městské (Českobudějovické) spořitelny, Všeobecné záložny, Lidové záložny a Okresní hospodářské záložny – vznikla Okresní spořitelna a záložna s jediným provozem v ulici U Černé věže. Po řadě změn se tento peněžní ústav stabilizoval jako pobočka České státní spořitelny. Pojem záložna na dlouhá desetiletí zcela zmizel. Českobudějovická spořitelna opustila svou původní budovu na rohu Hroznové ulice a Krajinské třídy na podzim 1948, 1951 koupila tuto budovu pobočka Státní banky československé. Téhož roku vznikla v Českých Budějovicích pobočka Investiční banky. Své úřadovny měla v právě uvolněné budově Státní banky na Lannově třídě. Státní banka se 1952 rozdělila na krajskou složku a na operativní správu. Byla učiněna opatření k přestavbě na centralizovaně plánovanou a direktivně řízenou ekonomiku. Státní banka zabezpečovala tzv. kontrolu korunou. Přestaly se používat kontokorentní účty, směnky a šeky, podnikům bylo dovoleno mít jen jediný účet, zavedlo se pokladní plánování s pevně stanovenými výběry z účtů na jednotně zaváděné čtrnáctidenní výplaty mezd v podnicích. V červnu 1953 byla provedena měnová reforma spojená s výměnou platidel. V roce 1954 byla pobočka Státní banky rozdělena na samostatnou Krajskou správu Státní banky československé a na samostatnou pobočku Státní banky československé, obě ve společné budově v Krajinské třídě. Od 1958 měla Krajská správa Státní banky československé opět své sídlo v budově na Lannově třídě, Investiční banka byla sloučena se Státní bankou a dalších 30 let pak existovaly v Českých Budějovicích jen dva peněžní ústavy: Státní banka s krajskou správou v Lannově třídě a okresní pobočkou v Krajinské třídě a Česká státní spořitelna. Státní banka československá zaujímala do konce 1989 v československém bankovnictví dominantní postavení. Plnila úlohu centrální banky a zároveň prováděla úvěrové a depozitní operace prostřednictvím svých poboček.

Politické změny po roce 1989 vedly k obnovení tržní ekonomiky a k zásadním změnám v b. Vznikla řada obchodních bank ve formě akciových společností, u některých z nich byla část akcií určena pro kuponovou privatizaci, u některých bank si část akcií ponechával stát. Česká národní banka, pobočka České Budějovice, na Lannově třídě č. 1 byla zřízena od 1. 1. 1993 jako nástupkyně pobočky Státní banky československé. Jako ústřední banka České republiky pečuje o měnovou stabilitu a jejími klienty mohou být jen banky a organizace napojené na státní rozpočet.

V následujících letech došlo k rozvoji sítě bankovních poboček, která našla odraz i ve výstavbě nových nebo rekonstruovaných reprezentativních sídel, např. Československá obchodní banka, Komerční banka, Raiffeisenbank. K roku 2005 v Českých Budějovicích působilo na 30 bankovních poboček a reprezentací.

Zvláštní formou bankovních ústavů jsou stavební spořitelny, které poskytují osobní půjčky především na podporu bytové výstavby. K roku 2005 působilo v Českých Budějovicích 6 stavebních spořitelen.