ZAVŘÍT MENU

Široká ulice

Ulice v jižní části historického centra, do poloviny 18. století patřící do první městské čtvrti zvané Pacovského.

Soukenická  |  Tuchmachergasse  |  Truhlářská  |  Tischlergasse  |  Primátorská  |  Primatorgasse  |  Pivovarská  |  Bräuhausgasse  |  U Malého pivovaru  |  Kleines Bräuhaus Gasse

Původně slepá ulice začínala na západní straně u městské hradby v blízkosti bašty Otakarky, na východní straně u věže Mandy ústila do Kněžské ulice. Název Soukenická, odvozený od původně převažujícího řemesla obyvatel, nesl úsek vymezený Biskupskou ulicíulicí Dr. Stejskala. Část mezi hradbou a Biskupskou ulicí byl označován jako Truhlářská, východní konec ke Kněžské ulici byl považován za pokračování ulice Pivovarské; 1875 sloučeny do Š. u.

Nejstarší doklady o částečném osídlení ulice lze na základě archeologických výzkumů datovat do 2. pol. 13. století. Původní středověká zástavba ulice se soustřeďovala především k jižní straně, protože podstatnou část severní strany zabíraly zadní díly parcel patřících k domům na náměstí Přemysla Otakara II. Z dochované gotické a renesanční architektury jsou významné především 3 objekty: dům č. 7 s předstupujícím patrem vysazeným na krakorcích a polovalbovou střechou, dům č. 25 s obnoveným goticko-renesančním průčelím a přestavěný objekt č. 37, v jehož interiéru se dochoval nejstarší dřevěný srub s částí dřevěné klenby ze samého počátku 15. století.

V 16. století docházelo k úpravám starších objektů na úroveň, kterou vyžadovalo bydlení v renesanční době. V této době zakoupily dům v Š. u. dvě význačné osobnosti: mincmistr T. Gebhart (č. 25) a městský stavitel V. Vogarelli (č. 35).

Z řady přestaveb, realizovaných v průběhu 17. a 18. století (např. č. 39), vynikají dva sousedící objekty, přestavěné Johannem Habelsreiterem, domy č. 12 a 14 s rokokovými fasádami. Ve 2. pol. 18. století, v návaznosti na vznik biskupství, byl zakoupen pro obydlí generálního vikáře dům č. 27. Ještě v této době upoutávaly pozornost dlouhé, původně gotické parcely zasahující do ulice z náměstí. Způsob oddělování jejich zadních částí na samostatné parcely, místy probíhající od pol. 16. století, býval počátkem 18. století předmětem zvláštních ujednání, o čemž svědčí např. podmínka z 1737 o uzavření vrat mezi domem č. 10 v Š. u. a přední částí parcely s domem do náměstí.

Několik přestaveb přinesl klasicismus a empír 19. století. Za účasti stavitelů Jana Marka Hofera, J. Sandnera Josefa Bednaříka bylo upraveno nebo nově postaveno několik domů kromě dvou rohových do ulice Dr. Stejskala č. 5 a 9. Ve 20. století byly realizovány 2 novostavby: 1922 byla na nároží s Biskupskou ulicí (č. 31) postavena pod vlivem kubismu kavárna Corso a 1935 obchodní dům Brouk a Babka na nároží ulice Dr. Stejskala. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

baroko    |   gotika    |   měšťanský dům    |   poklady    |   sgrafito 

AUTOŘI:
Karel Pletzer
Mgr. Juraj Thoma

LITERATURA:
  •      BURIAN, Miroslav. K dějinám zastavění vnitřního města. Praha: Klub za Starou Prahu 18., 1934

    [s. 9—10.]
  •      KUBÁK, Jaroslav. Topografie města Českých Budějovic 1540-1800. V Českých Budějovicích: Jihočeské muzeum, 1973. 496 s.

    [s. 352—370, 378—381.]
  •      LÍBAL, Dobroslav a MUK, Jan. Domy a opevnění v Českých Budějovicích v gotice a renesanci. In: Minulost a současnost Českých Budějovic: studie a materiály. I. V Českých Budějovicích: Městský národní výbor, 1969. 131 s.

  •      Líbal D. – Stach E., 1962: České Budějovice. Průvodní zpráva k stavebně-historickému průzkumu historického jádra. Rozmnožený rukopis. SÚRPMO Praha.