ZAVŘÍT MENU

kapucíni

Nejmladší odnož františkánského řádu, která vznikla 1525 v Itálii a 1619 byla povýšena na samostatný řád.

Ordo Fratrum Minorum S. P. Francisci Capucinorum  |  Řád menších bratří kapucínů

Do českých zemí přišli 1599, samostatná českomoravská provincie byla vytvořena 1673.

Do Českých Budějovic byli uvedeni 1614 Annou Tyrolskou (1585—1618) a jejím manželem císařem Matyášem I. Habsburským (1557—1619). Ve dnech 29. 1.—28. 2. 1614 zasedal v Českých Budějovicích zemský sněm. Císařovna, která manžela doprovázela, se z podnětu svého zpovědníka, kapucínského kněze pátera Cherubina, rozhodla založit zde kapucínský konvent u kostela svaté Anny. Aby bylo dost peněz na stavbu, nařídil panovník české dvorské kanceláři, aby vypsala mimořádnou daň. Její výnos měl být odevzdán městské radě, která se úpisem z 3. 12. 1615 zavázala vystavět konvent i kostel a poskytnout potřebnou částku na zaplacení shořelých měšťanských domůKněžské ulici, na jejichž parcelách se stavělo. Zároveň císař nařídil, aby bylo na stavbu zdarma dodáváno dříví z hlubockých lesů. V roce 1620 byla stavba hotova (1. 2. 1621 slavnostně vysvěcena), současně s tím bylo do konventu uvedeno prvních 18 bratří. Celkový počet obyvatel řádového domu činil po celou dobu jeho trvání 20—25 mužů, z toho polovinu tvořili kněží, dále zde bylo několik kleriků či noviců, několik bratří laiků a případně i civilní zaměstnanec.

Jako mendikantský (žebravý) řád byli kapucíni odkázáni na almužnu. Od městské rady měli zajištěný deputát v dříví, rybách a jiných přírodninách. Vyprosili si také na Dlouhé louce, k níž byl přístup z Krumlovských alejí krytou lávkou, valchu, neboť si sami zpracovávali látku na svůj hrubý oděv. Jejich štědrými příznivci byli především EggenberkovéSchwarzenberkové a představení klášterů ve Zlaté Koruně, v Třeboni a v Borovanech. Kapucínští bratři byli oblíbení zpovědníci a kazatelé, chodili do okolních far na výpomoc. Stálé místo jako kazatelé měli i v českobudějovické katedrále. S farností konali obvyklá procesí a sami s velkým leskem slavili svátky řádových světců.

Když za císaře Josefa II. (1741—1790) došlo k  rušení klášterů, byl na základě dvorského dekretu z 31. 12. 1786 zrušen i budějovický kapucínský konvent přesto, že se kapucíni podle guberniálního nařízení ze 7. 1. 1785 zapojili do diecézní duchovní správy. Dne 16. 7. 1788 byl konvent s kostelem uzavřen a 21 tehdy zde žijících řeholníků přešlo zčásti do duchovní správy, zčásti do jiných klášterů. Budova konventu byla změněna v Kněžský dům, kostel svaté Anny byl zbaven nábytku a přeměněn v sýpku. Kapucínská knihovna čítající 1663 svazků byla rozprodána na starý papír za přibližně 30 zlatých; pouze 28 svazků bylo předáno do fondů pražské univerzitní knihovny. 

AUTOR:
prof. ThDr. Jaroslav Kadlec

LITERATURA:
  •      Anonymus, 1879: Kostel sv. Anny a bývalý klášter kapucínů v Budějovicích. Budivoj, č. 38.

  •      MARDETSCHLÄGER, Franz. Kurz gefasste Geschichte des Bisthums und der Diöcese Budweis zur Jubiläumsfeier ihres hundertjährigen Bestehens. Budweis: Franz Mardetschläger, 1885. vii, [1], 359 s.

    [s. 130—134186—187.]
  •      PLETZER, Karel. Josefínská likvidace knihovny kapucínů v Českých Budějovicích. In: Jihočeský sborník historický. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996, roč. 65, s. 65—72. ISSN 0323-004X.

    [s. 65—71.]
  •      ADAM, Petr. Kapucínský konvent v Českých Budějovicích v 18. století. České Budějovice, 2001. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav.

  •      KUNEŠ, Jiří. Kronika českobudějovického kapucínského konventu. České Budějovice, 2003. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Historický ústav.

  •      BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. III. díl, I. svazek, Žebravé řády. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 471 s. ISBN 80-7277-088-8.

    [s. 412—413.]
  •      Národní archiv, Řád kapucínů, Historia Domestica conventus Budvicensis ad Sanctam Annam 1614—1785, inv. č. 173, kart. 311, sign. Budějovice E.