ZAVŘÍT MENU

kostely a kaple

Křesťanské bohoslužebné prostory; samostatné budovy či oddělené součásti sakrálních (i profánních) staveb určené k veřejným nebo soukromým bohoslužbám a ke shromažďování věřících. 

Od 13. do 20. století vybudovala římskokatolická církev v Českých Budějovicích a jejich blízkém okolí celkem 15 katolických kostelů (katedrální, klášterní, špitální, farní či filiální), z nichž většina stále slouží původním účelům. Nejstarším kostelem ve městě je filiální kostel svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele ze 13. století (původní farní kostel obce Budivojovice); současně se vznikem města bylo započato se stavbou dominikánského kostela Obětování Panny Marie a ještě na konci 13. století byla zahájena stavba farního (později děkanského a katedrálního) kostela svatého Mikuláše. Z počátku 16. století pochází kostel Nejsvětější Trojice umístěný v areálu morového špitálu; při městském špitále v Krajinské třídě se ve 14.—18. století nacházel kostel svatého Václava. Na počátku 17. století přibyl kapucínský konvent u kostela svaté Anny a v 18. století byl postaven poutní barokní kostel Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě (od 1858 farní). Ve 2. pol. 19. století obohatily tvář města dva novogotické kostely: kostel svatého Václava u studentského semináře v Kostelní ulicikostel Svaté Rodiny při sirotčinci boromejek v ulici Karla IV. V roce 1900 byl vysvěcen petrinský kostel Růžencové Panny Marie na Žižkově třídě a v následujících letech i novobarokní kongregační kostel Božského srdce Páně na Rudolfovské třídě a filiální novorománský kostel svatého Jana Nepomuckého na Lineckém předměstí (od 1925 farní).

Třicátá léta 20. století přinesla hned několik novostaveb filiálních kostelů. V roce 1935 byl v Suchém Vrbném vybudován kostel svatého Cyrila a Metoděje (od 1995 farní). Prostou jednolodní novorománskou stavbu s věžičkou realizoval na náklady biskupství budějovický stavitel Antonín Procházka (* 1873); dokončený kostel vysvětil 26. 12. 1935 českobudějovický děkan a iniciátor stavby Václav Řepa (1872—1948). V kostele byly instalovány původní varhany ze zrušeného kostela svaté Anny a zvon Svatý Václav (145 kg). V sousedství kostela byla 1936 postavena budova konventu Kongregace bratří těšitelů z Getseman, která kostel 1936—1950 spravovala. Dále byly 1938 dokončeny filiální kostely ve Čtyřech Dvorech (kostel svatého Vojtěcha; od 1990 farní) a v Nových Hodějovicích (jednolodní novorománský kostel Panny Marie Královny Andělů).

Ve městě se také nacházelo velké množství kaplí, které byly zřizovány zpočátku především při církevních institucích. Ve 13.—16. století šlo o kapli svaté Markétykapli svatého Dominika při kostele Obětování Panny Marie, o Českou kapli při dominikánském konventu, o hřbitovní kapli svatého Jakuba při kostele svatého Mikuláše a o kapli svaté Markéty ulici U Černé věže. V 17. a 18. století byly zřízeny dvě boční kaple při kostele svaté Anny, nově postavena byla rovněž kaple Smrtelných úzkostí Páně vedle kostela svatého Mikuláše a kaple svaté Anny při kostele Obětování Panny Marie. Dále byla v biskupské rezidenci vysvěcena kaple Blahoslavené Panny Marie (původně piaristická kaple Nejsvětější Trojice) a kaple Svatého Kříže na děkanství v ulici U Černé věže. Ve 2. pol. 19. století přibyly zejm. kaple řeholních institucí nově působících v Českých Budějovicích: kaple Blahoslavené Panny Marie a svatého Bernarda v novorenesančním nadačním domě vyšebrodského kláštera na rohu Lannovy třídySenovážného náměstí, kaple svatého Josefa v domě Kongregace Školských sester de Notre Dame v ulici Na Sadech, domácí kaple Panny Marie Lourdské v průjezdu řeholního domu kongregace petrinů Žižkově třídě, adorační kaple Panny Marie a kaple svatého Jana Nepomuckého patrona Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti v areálu kongregace na rohu Rudolfovské třídy a Lipenské ulice. V roce 1869 nechal Adalbert Lanna ml. (1836—1909) postavit ve Čtyřech Dvorech na Husově třídě kapli svatého Vojtěcha, která měla tamním obyvatelům nahradit chybějící kostel (od 1992 slouží jako kaple Všech svatých země české pro potřeby pravoslavné církve). Péčí K. Šebestové a V. Petra byla na Těšíně u Hrdějovic obnovena kaple Panny Marie Lourdské (1888), která se stala častým cílem procesí budějovických věřících vedených petriny, a na novém městském hřbitově byla dokončena novorománská hřbitovní kaple svaté Otýlie (1891).

V 19. a na počátku 20. století byly kaple zřizovány též ve zdravotnických, sociálních a školských zařízeních, např. kaple Panny Marie Pomocnice nemocných ve staré nemocnici, kaple Nejsvětějšího srdce Ježíšovaústavu hluchoněmých, kaple svatého Karla Boromejského v azylu boromejek na Lannově třídě, kaple Blahoslavené Panny Marie ve vojenské nemocnici, kaple Svatého Kříže v městském chudobinci na Lineckém předměstí, kaple Blahoslavené Panny Marie v Justičním paláci u vstupu do věznice, kaple svatého Aloisečeském učitelském ústavu, kaple v budově české reálky či mariánská kaple v německé reálce.

Nechyběly ani soukromé kaple v některých měšťanských domech (známé již od konce 15. století) či v pozdějších vilách (např. v Hardtmuthově vile).

Ve 2. pol. 19. a na počátku 20. století byly vybudovány veřejné kaple také v okolních přifařených obcích, které se později staly součástí města, např. hřbitovní kaple svaté KarolínyMladém či kaple Panny MarieKněžských Dvorech. Po roce 1989 vznikly některé nové kaple – např. kaple salesiánů při kostele svatého Vojtěcha či kaple v Kněžském domově pro staré a nemocné duchovní, který v Suchém Vrbném 2000 zřídilo českobudějovické biskupství

AUTOR:
doc. PhDr. Miroslav Novotný CSc.

LITERATURA:
  •      Adresář města Českých Budějovic. Roč. 1. 1948. Praha: Orbis, 1948. 1 sv. (přeruš. str.).

    [s. 46.]
  •      Katalog diecéze českobudějovické L.P. 1996: neměnná část. Vyd. 1. České Budějovice : Biskupství českobudějovické, 1996. 267 s.

    [s. 30—31, 36—37.]
  •      KUDRNÁČ, Václav. Úplný adresář hejtmanství Česko-Budějovického: soudní okresy Česko-Budějovický, Hlubocký, Lišovský, Trho-Svinenský a veškeré politické obce a osady. V Turnově : Nákladem Václava Kudrnáče, [1904]. 295 s.

    [s. 44—47.]
  •      TRAJER, Jan. Historisch-statistische Beschreibung der Diöcese Budweis. Budweis: Druck von F. Zdarssa, 1862. vii, 1022 s.

    [s. 26—29.]