ZAVŘÍT MENU

Suché Vrbné

Základní sídelní jednotka části obce České Budějovice 5 při východním okraji města, do 1850 městská ves.

Suché Vrbny  |  Německé Vrbné  |  Dürnfellern

Pojmenování dostala podle převládajícího porostu. Název Německé Vrbné vznikl z potřeby odlišit ves od Českého Vrbného podle převažujícího jazyka obyvatel; mladší jméno Suché Vrbné (1490; německy 1654 Dürnfellern) bylo zvoleno podle nedalekého šosovního dvora. První zmínka o poddanské vsi města s 5 lány půdy při silnici na Ledenice je z 1380. Počet 5 selských usedlostí zůstával nezměněn ještě 1654 (jedna z nich byla neobydlená) a ve čtvrtině 18. století. Roku 1789 zde stálo 16 domů, ale 1843 bylo napočítáno jen 12 domů a 89 obyvatel. Od 1850 byla ves osadou obce Mladé s názvem Suché Vrbny, od 1903 samostatnou obcí. V 2. pol. 19. století došlo k prudkému rozvoji výstavby a nárůstu počtu obyvatel, převážně továrních dělníků a železničních zaměstnanců. V roce 1900 žilo v Suchém Vrbném 890 Čechů a 325 Němců, 1930 bylo napočítáno 524 domů a 4 354 obyvatel (4 052 Čechů, 265 Němců). Po odsunu Němců poklesl počet na 3 428 obyvatel (1947). Roku 1952 bylo Suché Vrbné přičleněno k městu jako osada, která se 1970 stala základní sídelní jednotkou (urbanistickým obvodem) části obce České Budějovice 5 (průmyslové obvody Suchého Vrbného jsou částí obce České Budějovice 4), která 2001 vykazovala 666 domů a 3685 obyvatel a v roce 2011 zde bylo 685 domů s 3 286 obyvateli.

Suché Vrbné patřilo mezi nejmenší vsi. Selské usedlosti byly řazené s jedinou výjimkou po severní straně cesty z Českých Budějovic směrem k Dobré Vodě a dále ke Kališti (Dobrovodská silnice). Mezi nimi a Dobrovodským potokem existoval prostor tzv. návsi, které odpovídá severozápadní kout stávajícího prostorově nevyhraněného Suchovrbenského náměstí. Zůstala zde zachována i původní komunikační situace: ze severozápadního koutu návsi odbočovala jižním směrem cesta do Mladého, křížící za potokem cestu z Českých Budějovic ke Staré Pohůrce a Ledenicím. Na severní řadu usedlostí navazovala záhumenicová plužina a ve stejném severojižním směru byly rozděleny i ostatní polnosti. Ještě kolem poloviny 19. století ves stagnovala. První etapu novodobého vývoje zachycuje zákres pozdějších změn do originálu mapy stabilního katastru z 1827. Nové, v podstatě již městské (předměstské) řadové domy vznikaly nejprve mezi oběma cestami z Českých Budějovic a kolem jejich příčné spojky. Lze předpokládat, že na vývoj zástavby měl hlavní vliv Dobrovodský potok. Blízkost Českých Budějovic a nádraží vyvolala v poslední čtvrtině 19. století prudký růst Suchého Vrbného. Rozsáhlé drážní plochy přerušily přímý průběh obou cest z města a vynutily si spojení města se Suchým Vrbným a dalšími částmi aglomerace na východ od nádraží oklikou podjezdem na Rudolfovské třídě. To sice vyloučilo koordinaci urbanistického vývoje na obou stranách nádraží, avšak posílilo význam Suchého Vrbného jako střediska celého území východně od železnice. Na přelomu 19. a 20. století se stalo největší obcí této oblasti. Na kompozici území za nádražím měla vliv skutečnost, že mezi návsí v Suchém Vrbném a nádražím procházela poměrně komplikovaně vedená hranice mezi českobudějovickým a suchovrbenským katastrem a výstavba na obou stranách byla koordinována jen částečně. Základem novodobé uliční sítě Suchého Vrbného zůstaly obě souběžné komunikace po stranách potoka, spojené jedinou spojkou. Ve 20. a 30. letech pokračovala nová výstavba. Nedotvořen zůstal zejm. centrální prostor Suchého Vrbného. Roli někdejší návsi převzala na úplném počátku novodobého vývoje rozšířená spojka obou starých údolních cest, navazující na jižní straně na náves. Nový kostel svatého Cyrila a Metoděje z 1934 byl situován do excentrické polohy při jihovýchodním okraji intravilánu. Totéž platí o urbanistické situaci modlitebny Církve československé husitské. Novou jižní stranu návsi za První republiky naznačil třípodlažní bytový dům se štíty, podobně jako sousední secesní vila; zůstalo však jen u tohoto torza. Ve východním cípu městského katastru došlo těsně před druhou světovou válkou k oživení vytyčením zhruba trojúhelníkového náměstí, po 1945 plně obestavěného a osazeného zelení.

V období po 1945 došlo k propojení urbanistických struktur Suchého Vrbného a přilehlé části Českých Budějovic a k rozšíření o pravoúhlé bloky rodinné zástavby také na severním a východním obvodu. Nově vymezená osada (Nová) Pohůrka byla rozšířena ke Staré cestě, takže vytvořila se Suchým Vrbným jedinou uliční kompozici. Současně však došlo k dostavbě a k radikálním zásahům do centrální části Suchého Vrbného s užitím sídlištních schémat a typových vícepodlažních bytových domů. Suchovrbenské náměstí bylo narušeno vybouráním části jeho severní strany, tj. starých suchovrbenských usedlostí. Východně od něj bylo v sousedství kina vybudováno přízemní nákupní středisko. Starší předměstská přízemní a patrová zástavba s historizujícími a secesními fasádami se zachovala především v dalším pokračování Dobrovodské silnice k východu a jednotlivě také na jiných místech.

U seřadiště nákladového nádraží stával ještě v 1. pol. 20. století Slaměný dvůr, pozůstatek šosovního Suchého dvora (Dirnhof), jehož pozemky sahaly až ke Staré Pohůrce. Podél cesty z Českých Budějovic k Dobré Vodě existovala křížová cesta, z níž se dochovalo jediné zastavení. Při silnici za Suchým Vrbným bývala do 1945 zvonařská dílna rodiny Pernerů a dvě již zaniklé cihelny. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

části města    |   zvonařství 

AUTOŘI:
Ing. arch. Karel Kuča
Karel Pletzer

LITERATURA:
  •      HUYER, Reinhold. Kurze Geschichte Dirrnfellern. Budweiser Zeitung. 1924, roč. 64, Nr. 21.

  •      KOVÁŘ, Daniel a KOBLASA, Pavel. Ulicemi města Českých Budějovic: názvy českobudějovických veřejných prostranství v minulosti a dnes. 2., dopl. a přeprac. vyd. České Budějovice: Veduta, 2005. 309 s. ISBN 80-86829-07-3.