kostel Panny Marie Bolestné na Dobré Vodě

Starší stavba poutního kostela z 1630—1632 byla vybudována iniciativou budějovické městské rady z odkazu Jana Karmenského z Ebenfeldu. Při příležitosti 100. výročí její existence rozhodla budějovická městská rada o vybudování nového chrámu ve vlastní režii města. Již v červnu 1732 bylo jednáno s Kiliánem Ignácem Dienzenhoferem a v dubnu 1733 byla stavba zahájena. Základní kámen byl položen 12. 7. téhož roku. Stavitelem byl Dienzenhoferův spolupracovník a pokračovatel Anselmo Martino Lurago (1701—1765), polírem Ferdinand Schneider, oba z Prahy. Kostel byl 1735 dokončen nákladem 12 483 zlatých a po vyhotovení vnitřní výzdoby 1739 stavbu benedikoval budějovický děkan Jan Qualbertus Borman († 1758); kostel byl konsekrován až 24. 6. 1763 pražským světícím biskupem Janem Ondřejem Kayserem († 1776).

Stavba se řadí do architektonické skupiny tzv. hloubkového oválu. Geneze tohoto půdorysu v tvorbě mladšího Dienzenhofera sahá až do období jeho rané tvorby (špitální kaple na Hradčanech), nejbližší analogie jsou patrně v návrhu č. IV pro kostel v Karlových Varech a v kostele svaté Kateřiny u Počátek. V Dobré Vodě je kompozice obohacena o příčně orientované prostory předsíně a chóru, založené na půdorysu obdélníka s konvexně proláklými stranami, doplněné v partii vstupu o menší elipsovité prostory. Nejde o průnik stereometrických útvarů, ale o posloupnost prostorových jednotek, které se vzájemně doplňují. Charakteristické dienzenhoferovské úsilí propojit centrálu s podélnou dispozicí podtrhuje dramatická polarita oblých úseků konvexně zakřivených zdí a ostrých rohů říms a pilastrů. Příznačná je typologická bohatost klenebních systémů. Hlavní prostor kryje mohutná kopulová klenba na pendantivech o rozponu 14,5 m, dosedající v horizontální rovině po celém obvodu na zdivo; mělké výklenky jsou klenuty valeně, v presbytáři a předsíni je užito české placky. Celkovou plošnost stěn, suchost detailu či určitou měřítkovou disproporci a těžkopádnost lze připsat na vrub provádějícího políra.

Autorem freskové výzdoby je Dienzenhoferův přítel a častý spolupracovník Václav Vavřinec Reiner (1689—1743). Během července a srpna 1735 vytvořil se svými pomocníky za honorář 750 zlatých na klenbě lodi prostorově velkorysý výjev Oslavení srdce Bolestné Panny Marie, ilustrující místní legendu o zázračně zachráněném havíři zbloudilém v opuštěné dobrovodské štole. Zvolené téma umožnilo Reinerovi v tomto díle plně využít krajinářské zkušenosti a vytvořit dílo jedinečného koloristického a světelného účinku. Pro klenbu kněžiště zvolil Reiner zobrazení Vypuzené Hagar s Ismaelem, nad kruchtu umístil starozákonní výjev Oslazování vody Mara a pendantivy doplnil figurami 4 apoštolů. Malířský program doplnily medailony pašijových scén (Kristus na hoře Olivetské, Kristus nesoucí kříž) a Veraikon se symboly Kristova umučení v podkruchtí. Dílem Reinerova okruhu jsou pravděpodobně i obrazy na bočních oltářích svatého Jana Nepomuckého a svaté Rodiny.

Štuková výzdoba interiéru je dílem Giovanniho Battisty Allia, který na náklad Adama Františka ze Schwarzenbergu (1680—1732) a jeho ženy Eleonory Amálie (1682—1741) pokračoval do 1739 na výzdobě oltářů. V témže roce dodal J. Dietrich na fasádu kostela plastickou skupinu Panny Marie a dvojici andělů s nástroji Kristova umučení. Dekorativní luisézní vázy jsou dílem kameníka Zachariáše Horna († 1738) a Jakuba Slavíka. V roce 1756 byla postavena rokoková kazatelna L. Huebera, následujícího léta oltář svatého Kříže a 1761 varhany.

Kostel v Dobré Vodě u Českých Budějovic je jedinou zakázkou nejslavnějšího architekta českého baroka pro městskou radu. Její výjimečnost asi souvisí s návštěvou císaře Karla VI. (1685—1740) v Českých Budějovicích 1732 a Dienzenhoferovou činností ve službách císařského dvora. V kontextu doby představuje cenné dílo, které i s ohledem na kvalitní malířskou a štukatérskou výzdobu patří k vrcholným příkladům baroka v jižních Čechách. Svou koncepcí ovlivnil poutní kostel v Dobré Vodě u Českých Budějovic řadu staveb v regionu, např. kostely v Sepekově, Radomyšli či kapli svatého Jana Nepomuckého v Třeboni.