ZAVŘÍT MENU

pamětní desky

Umělecká díla, která se umísťují na veřejných místech proto, aby připomínala významnou osobnost, událost či lokalitu.

Před 1918 se pamětní desky příliš neužívaly; v Českých Budějovicích reprezentuje tuto etapu pamětní deska Š. Plachého z Třebnice, která byla v období po 1611 až do 1663 umístěna na Pražské bráně a 1995 obnovena na sousedním domě (Krajinská třída č. 43), dále pamětní deska zakladatele tužkárny Josefa Hardtmutha (1758—1816), která do doby kolem 1975 visela na rodinné hrobce Hardtmuthů na hřbitově Mladém.

Větší oblibu získaly pamětní desky v době první republiky, kdy připomínaly osobnosti spjaté s městem nebo významné státníky. Jako první umělecké dílo v Českých Budějovicích po vzniku ČSR roku 1918 byla 15. 8. 1919 odhalena v parku mezi ulicí U Černé věže a Krajinskou třídou pamětní deska básníka Otakara Mokrého (1857—1899), vytvořená Františkem Bílkem (1872—1941); původně se počítalo s jejím umístěním na hotelu Slunce, kde se O. Mokrý narodil. Roku 1920 byly vyhotoveny pamětní deska redaktoru Janu Karlu Mayerovi (1875—1910) v Pekárenské ulici č. 12, 1926 pamětní deska hudebnímu skladateli Františku Skuherskému (1830—1892) ve Skuherského ulici č. 42, 1927 pamětní deska s bustou A. Zátky, dílem Bohumila Kafky (1878—1942), na Zátkově rodném domě v Krajinské třídě č. 41. Roku 1928 byla umístěna pamětní deska ministra financí Aloise Rašína (1867—1923) na budově Besedy českobudějovické (podruhé odhalena 1934 po rekonstrukci Besedy), 1929 pamětní deska se jmény členů Národního výboru na kavárně U Volbrechtů, 1932 pamětní deska prvnímu řediteli české matiční školy V. Novotnému na Piaristickém náměstí. Roku 1934 byla veřejnosti předána pamětní deska předsedy odboru Národní jednoty pošumavské Svatomíra Tůmy (1870—1911) na budově Besedy a tři pamětní desky ve vestibulu Státní československé reálky dr. Augusta Zátky v ulici Fráni Šrámka č. 9 – historiku J. Branišovi, prvnímu řediteli ústavu Josefu Mrňávkovi (1852—1929) a A. Zátkovi (s odlitkem busty od B. Kafky). Roku 1935 došlo k odhalení pamětní desky Tomáše Garrigue Masaryka (1850—1937) na průčelí radnice, zhotovené podle návrhu K. Chocholy a za sochařské spolupráce Jana Vítězslava Duška (1891—1966), 1936 pamětní deska B. Jeremiáše na průčelí hudební školy a pamětní deska Slovanské lípy ve Čtyřech Dvorech. Ještě 31. 1. 1939 došlo k odhalení pamětní desky legionářům v Českém učitelském ústavu. Během okupace 1939—1945 zmizely v souvislosti s odstraňováním připomínek československé samostatnosti pamětní desky Masarykova, Rašínova, Národního výboru a mnohé další. Z roku 1943 je doložen ojedinělý pokus o zřízení pamětní desky A. Lannovi. Po osvobození 1945 vzniklo 1946—1948 asi 20 pamětních desek připomínajících oběti druhé světové války, a to na úřadech, školách, kasárnách, poštách, nádraží a jiných veřejných budovách. Rok 1948 přinesl novou vlnu likvidace památek První republiky, opět zmizely pamětní desky T. G. Masaryka, A. Zátky, Národního výboru, legionářských osobností a pracovníků Sokola. V následujících 20 letech bylo veřejnosti předáno několik nových pamětních desek, např. 1955 k výročí osvobození pamětní deska Sovětské armády v Domě kultury Slavie, pamětní deska na někdejší budově gestapa na rohu Lannovy třídyŠtítného ulice, 1960 pamětní deska Klementa Gottwalda (1896—1953) u brány kasáren na Pražské třídě, 1964 pamětní deska studentu Mirko Nešporovi (1924—1944) v Resslově ulici č. 6 a 1967 pamětní deska O. Puklice ze Vztuh, dílo F. Mrázka, v Krajinské třídě č. 2. V období 1968—1970 se znovu přechodně objevila Masarykova pamětní deska na průčelí radnice, kterou 1970 nahradila pamětní deska Sovětské armády. V souvislosti s následnou tzv. normalizací se na celém území Českých Budějovic mezi 1970—1976 objevilo kolem 25 nových pamětních desek, připomínajících místa nebo osobnosti spjaté s dějinami dělnického hnutí a komunistické strany. Větší část z nich byla odhalena 1970—1971. Autorem byl obvykle sochař F. Mrázek.

Další etapu změn přineslo období po roce 1989. Nejprve došlo 1990 k odstranění většiny pamětních desek upomínajících na komunistický režim; zachovány zůstaly jen výjimečně. Roku 1990 se vrátily pamětní desky T. G. Masaryka (po rekonstrukci radnice znovu odhalena 1995) a Národního výboru, 1995 byla odhalena pamětní deska obětem komunismu v Goethově ulici, vytvořená Ivanem Tláškem (* 1951), která způsobila kontroverzní reakce některých politických činitelů. Následovaly 1996 pamětní deska padlým členům Sokola na sokolovně, Jar. Maňákovi a Jiř. MaňákoviŠiroké ulici, prvnímu předsedovi Svazu osvobozených politických vězňů Vojtěchu Jandečkovi ve vestibulu Jirsíkova gymnázia a pamětní deska nuceně nasazeným ve vestibulu vlakového nádraží. V roce 1997 došlo k obnovení pamětní desky obětem druhé světové války z řad příslušníků zdejšího dělostřeleckého pluku na budově kasáren v Žižkově třídě, která byla původně odhalena 1948 v kasárnách na Pražské třídě.

AUTOR:
PhDr. Daniel Kovář

LITERATURA:
  •      KOVÁŘ, Daniel. Příběhy budějovických pomníků. V Českých Budějovicích: Historicko-vlastivědný spolek, 2000. 537 s. ISBN 80-254-2322-0.

  •      PLETZER, Karel. Památník českobudějovického písaře Simeona Plachého z Třebnice (1611). ZMJK, 1961, č. 3—4.

  •      ŠMÍD, Stanislav, ed. Památky revolučního a dělnického hnutí v Jihočeském kraji. 1. vyd. České Budějovice: Růže, 1973. 94, [8] s.