ZAVŘÍT MENU

Stará Pohůrka

Ves 4 km jihovýchodně od Českých Budějovic, do 1850 městská ves, od 1960 osada obce Srubec.

Pucherka  |  Bucherka  |  Puharten  |  Bucharten

Malá osada se čtyřmi lány půdy byla poprvé zmíněna 1387 a již tehdy patřila k Českých Budějovicím. V 17. a 18. století zasahovalo ke Staré Pohůrce důlní podnikání dobrovodského revíru, ale zemědělský charakter vsi se tím nezměnil. Její rozvoj byl pomalý; ještě 1654 zde bylo 7 selských usedlostí, z toho 2 neobydlené, stejně tak 1713. V roce 1843 již bylo zjištěno 27 domů a 199 obyvatel. Po 1850 se stala Stará Pohůrka s úředním jménem Bucherka (Bucharten) osadou obce Mladé. Úřední jméno (Pohůrka) bylo zavedeno až 1921 a o 2 roky později se Stará Pohůrka stala samostatnou obcí. Do 1918 zůstávala převážně německou vsí, ale již 1921 bylo napočítáno 207 Čechů a 103 Němců (celkem 312 obyvatel a 48 domů), a to zejm. díky rozvoji nové výstavby směrem k Suchému Vrbnému. Po odsunu Němců obec ztratila původní česko-německý charakter. V roce 1952 se Stará Pohůrka stala osadou obce České Budějovice, 1960 došlo k rozdělení dosavadní osady i katastru na Starou Pohůrku, která se stala osadou obce Srubec, a Pohůrku, tedy novodobou část, která zůstala osadou Českých Budějovic. Hranici vymezovala ulice U RybníkaLedenická silnice. Roku 1970 měla Stará Pohůrka 36 domů a 135 obyvatel, 2001 vykazovala 92 domů a 249 obyvatel; 2011: 106 domů a 319 obyvatel.

Stará Pohůrka má lokační půdorys charakteristický pro většinu budějovických městských vsí. Tvoří jej protáhlá obdélná náves, zastavěná jen na obou delších stranách. Na usedlosti navazovala záhumenicová plužina a ve stejném severojižním směru byly děleny i zbývající části délkové plužiny. V 17. a 18. století tvořilo Starou Pohůrku 7 selských usedlostí, náves je však dimenzována pro 8—10 usedlostí. Vlastní ves se později příliš nerozvíjela. Přírůstek počtu domů až do 2. pol. 19. století připadal na rozptýlené usedlosti při Staré cestě do Suchého Vrbného, dále jižně od Ledenické silnice a v jihovýchodní části katastru; zde v návaznosti na obdobnou zástavbu na katastru Srubce. Některé z usedlostí existovaly již 1827, většina však vznikla ve 2. třetině 19. století. Nová, architektonicky nevýznamná rodinná výstavba se rozvinula východně, zčásti i západně od návsi. V polovině 90. let 20. století vznikl při vyústění ulice U Rybníka na Ledenickou silnici menší areál řadových rodinných domků.

Stará Pohůrka představuje poměrně dobře dochovaný vesnický celek kolem mírně svažité návsi. V horní (východní) části severní strany návsi je situována hodnotná usedlost čp. 163 (původně čp. 6) s mohutnou sýpkou, datovanou 1843. V západním sousedství stojí velká polopatrová usedlost čp. 164, orientovaná podélně do návsi. Ostatní domy severní strany návsi nejsou kromě sýpky v čp. 166 významné. Jižní strana návsi je mimo jediné proluky dochována. Dominuje jí podélně orientovaný patrový dům čp. 159 a v horní části dům čp. 155 s barokizujícím štítem. Prostor návsi ovládá klasicistní obecní zvonička, datovaná 1849. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

části města    |   urbanistický vývoj