ZAVŘÍT MENU

Rožmberkové

Nejmocnější šlechtický rod v jižních Čechách, který vymřel 1611.

Jestliže se Vítkovcům nepodařilo ozbrojenými útoky znemožnit rozvoj Českých Budějovic v prvních desetiletích po založení, za jejich nástupců Rožmberků to nebylo již možné. Z vůle panovníků nadáno hospodářskými výsadami se stávalo královské město důležitým střediskem řemeslné výroby a obchodu a vzrostla i jeho obranyschopnost. K vzájemným sporům docházelo zejm. při hájení hospodářských práv, neboť Rožmberkové usilovali o rozkvět svých poddanských měst. Vzájemné respektování katolického města a Oldřicha II. z Rožmberka (1403—1462) se projevilo v průběhu husitské revoluce a po ní. K vážnému vzájemnému konfliktu ale došlo 1453, když král Ladislav Pohrobek (1440—1457) zapsal Jindřichovi IV. z Rožmberka († 1457) na dobu jeho života České Budějovice se všemi právy a důchody jako odměnu za jeho pomoc při osvobození z rukou císaře Fridricha III. (1415—1463). Představitelé města se odmítli podvolit královu rozhodnutí a pohrozili, že raději spálí své domy a odstěhují se jinam. Ladislav dal Jindřichovi z Rožmberka plnou moc donutit Českobudějovické k poslušnosti i násilím. Jindřich zavedl proti městu hospodářské sankce, ale v dalších opatřeních mu zabránila smrt 25. 1. 1457, jíž zástava Českých Budějovic pozbyla platnost. Rožmberky nařízená hospodářská omezení však zůstávala v platnosti. Českobudějovičtí odpověděli uplatňováním privilegia Karla IV. (1316—1378) z 1351, že všichni kupci přijíždějící z rakouského Cáhlova do Čech jsou povinni jet přes jejich město, a začali Rožmberkům zajímat vozy se solí, jedoucí po silnici z Trhových Svin do Třeboně nad dovolený počet. Král Jiří z Poděbrad (1420—1471) byl ochoten ve vzniklém sporu hájit zájmy královského města, ale protože si nechtěl znepřátelit ani Rožmberky, vyhlásil 23. 6. 1463 kompromisní výpověď, jíž se podrobily obě strany.

Sousedské vztahy se rozvíjely i mezi Českobudějovickými a měšťany rožmberských měst, často spoutanými příbuzenskými svazky. Českobudějovičtí patricijové ochotně půjčovali Rožmberkům peníze a rádi vstupovali do jejich služeb. Naopak mnozí obyvatelé Českého Krumlova nalézali výhodnější uplatnění mezi kupci v královském městě. Sami Rožmberkové se podíleli na těžbě stříbra u Českých Budějovic.

Hospodářské konflikty pokračovaly i v dalších obdobích. V roce 1546 poručníci Viléma z Rožmberka (1535—1592) zakázali poddaným dovážet do královského města zemědělské produkty a kupovat odtud ječné pivo. Českobudějovickým se zase podařilo zmařit rožmberský plán povýšit Kamenný Újezd na městečko s pivovarem a řemesly, které by pro ně znamenalo hospodářskou újmu. Především českobudějovické řezníky poškodil 1553 zákaz Viléma z Rožmberka nakupovat v poddanských vesnicích dobytek. Přes různé hospodářské spory zůstávaly vzájemné styky přátelské a udržovaly se i za vlády Petra Voka z Rožmberka (1539—1611), jímž rod vymřel. 

AUTOR:
Karel Pletzer

LITERATURA:
  •      KAVKA, František. Zlatý věk Růží : kus české historie 16. století. 1. vyd. České Budějovice : Nakladatelství České Budějovice, 1966. 232 s.

  •      MÍKA, Alois. Osud slavného domu: rozkvět a pád rožmberského dominia. 1. vyd. České Budějovice: Růže, 1970. 200 s.

  •      ŠIMŮNEK, Robert a LAVIČKA, Roman. Páni z Rožmberka 1250—1520: jižní Čechy ve středověku: kulturněhistorický obraz šlechtického dominia ve středověkých Čechách. Vyd. 1. České Budějovice: Veduta, 2011. 340 s., xii s. barev. obr. příl.ISBN 978-80-86829-70-8.

  •      BŮŽEK, Václav a kol. Světy posledních Rožmberků. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 791 s. ISBN 978-80-7422-092-0.

  •      FUČÍKOVÁ, Eliška a GAŽI, Martin a LAVIČKA, Roman, a kol. Rožmberkové: rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. Vyd. 1. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2011. 751 s. ISBN 978-80-85033-31-1.