ZAVŘÍT MENU

gotika

Umělecký sloh uplatňující se v Čechách od 1. pol. 13. do 1. čtvrtiny 16. století.

Nejstarší projevy g. jsou bezprostředně spjaty se založením města. Základní osnova městského půdorysu, jak byla navržena Hirzem 1263—1265, ovlivnila další urbanistický vývoj města až do počátku 19. století.

Přestože první desetiletí po lokaci města bývají považována za období jisté stagnace, byly zahájeny práce na stavbách, majících pro nově se utvářející městský organismus základní význam. V první řadě to bylo opevnění města. Nejstarší dochované úseky pocházejí z dob krále Přemysla Otakara II.; s výstavbou opevnění bylo spjato založení dominikánského konventu, vloženého do západního úseku městské hradební zdi. Současně s jeho budováním byla při rozvržení jednotlivých parcel ponechána plocha velikosti přibližně jednoho bloku pro stavbu farního kostela svatého Mikuláše hřbitova v koutě na severovýchodním nároží Rynku. Je pravděpodobné, že v celém obvodu nově vyrůstajícího města to byly po dobu 13. století jediné kamenné stavby.

Jiným směrem se vyvíjela v tomto století obytná a hospodářská zástavba. Na počátku vývoje měšťanského domu stála podle dosavadních zjištění archeologických výzkumů jednoduchá dřevěná provizoria. Byly to jednoprostorové roubené nadzemní nebo pouze částečně zahloubené objekty, které byly umisťovány často nikoliv k ose vytyčené uliční čáry, ale do hloubky jednotlivých městišť. To, že v části těchto objektů schází otopné zařízení, může signalizovat jejich výrobní či jinou hospodářskou funkci. Na právě osídlovaných parcelách vznikaly mimoto ještě různé stavby lehké konstrukce, nejčastěji situované spolu s odpadními jámami a studnami do zadních partií. Nepochybně od 13. století byly jednotlivé parcely od sebe oddělovány ploty, v nejstarším horizontu dřevěnými. Již ve 13. století se objevily první náznaky povrchové úpravy ulic. Kromě špatně dochovaných zbytků organického původu to jasně dokládají plochy opětovně upravované štětováním.

Následující 14. a 15. století patřila k nejdynamičtějším obdobím rozvoje. Město získalo nová významná městská privilegia, která měla zajistit jeho růst. Byl posilován systém městských hradeb. Asi v této době kromě nových hradebních bašt, z nichž se dochovaly např. Rabenštejnská věž a Železná panna, nabyly i městské brány podoby vysokých hranolovitých věží. Přivedení hlavní obchodní komunikace od Písku Pražskou bránou posílilo hospodářský význam Krajinské třídy. Od 14. století v ní, jako i jinde ve městě, začaly vznikat kamenné domy průjezdního nebo síňového typu, mnohdy náročně vybavené, s dekorativně řešenými průčelími (náměstí Přemysla Otakara II., Česká ulice, ulice Dr. Stejskala, Kněžská ulice). Na nároží Biskupské ulice a Radniční ulice byla postavena první budova staré radnice. V těsné blízkosti Pražské brány byl před 1327 založen špitál s kostelem svatého Václava. Kolem 1340 byl zřejmě stavební hutí, která se podílela na přestavbách kostelů v Doudlebech a Kamenném Újezdě, přestavěn kostel na Starém Městě. Podobně jako v případě Krajinské třídy vzrostl význam ulic ležících u Rožnovské brány Svinenské brány, v ulici U Černé věže byla snad již ve 14. století založena první synagoga.

Kolem 1300 a v prvních desetiletích 14. století byly téměř dokončeny objekty konventu dominikánů. Práce na jeho vnitřní výbavě, stejně jako u dokončovaného farního mikulášského kostela, se protáhly až na přelom 15. a 16. století.

Svého uplatnění dosáhlo v průběhu 2. pol. 14. až počátku 16. století malířství. Kromě nástěnné malby, která se od 15. století uplatnila i při výzdobě domů, vznikaly zejm. pro kostely deskové malby, objednávané v době, kdy se již plně uplatnil krásný sloh. Je možné, že Adorace Krista dílny Mistra třeboňského oltáře (před 1400) byla vytvořena právě pro řád kazatelů nebo jiný budějovický chrám. Kolem 1410 byl namalován obraz Madony svatotrojické z Českých Budějovic, jehož původ je nejasný. Morovému špitálu byl darován teprve 1811. Pravděpodobně začátkem 15. století byl namalován milostný obraz Panny Marie Budějovické, stejně jako oboustranná deska svatého Felixe svatého Adaukta na jedné a Bolestného Krista na druhé straně, visící v České kapli ve věži u dominikánského konventu. Nejasný původ má obraz Adorace Krista z Českých Budějovic (kolem 1420). Patrně z některého z budějovických kostelů pochází tzv. Assumpta Lannova (asi 1450), deskový obraz svatého Jakuba (kolem 1470), přenesený později do Libníče, a svatého biskupa z Mladého (asi 1480). Kolem 1510 objednal neznámý dárce pro dominikány ještě obraz Madony roudnického typu. Jediné dochované dílo knižní malby pochází zřejmě ze zmizelé dominikánské knihovny; někdy se uvádí kostel svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele. Je jím Graduál českobudějovický z období 1410—1420.

Neméně významná byla řezbářská produkce. Nejstarší dochovanou dřevořezbou budějovického původu je Panna Maria Rudolfovská, pocházející asi z kostela Obětování Panny Marie. Ovlivnění místní tvorby porýnskými mystickými tradicemi doznívá v dřevořezbách Krista z Božího hrobu Ukřižovaného, které vznikly ve 3. čtvrtině 14. století. Od 2. třetiny 15. století se zvětšuje produkce místních dílen. Předhusitské umělecké tradice jsou překonány navazováním kontaktů s kulturními centry v německých a rakouských zemích (Švábsko, Pasov, Vídeň). Vedle konzervativních prací typu Madony z kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele pocházejí snad z budějovické dílny i figury svaté Marie Magdaleny z Majdaleny u Třeboně, svaté Marie Magdaleny z Černice Krista Vítězného z okolí Českých Budějovic. Prozrazují inspiraci uměním vídeňského sochaře Jakuba Kaschauera († 1463). Tento tvůrčí proud se posléze dílem Madony z Plané dostává až na práh pozdní g. Asi od 80. let 15. století přejímalo budějovické řezbářství zásady šířené nizozemským sochařem Mikulášem Gerhaertem z Leydenu a jeho následovníky, zvláště pasovskými a vídeňskými. Pozornosti se těšila i jihoněmecká švábská plastika (Michael a Gregor Erhartové). V Českých Budějovicích v té době působil sochař Jakub z Orensteinu, pocházející z dolních Frank.

Na sklonku 15. století se město stalo centrem jihočeského řezbářství a tuto pozici si udrželo až do 20. let 16. století. Tvorbou dílny Mistra Oplakávání ze Žebráku dosáhlo místní sochařství vrcholu a středoevropské umělecké úrovně. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

kaple svatého Jakuba    |   Samson (malíř)

AUTOŘI:
PhDr. Jan Müller
prof. PhDr. Ing. Jan Royt PhD
Mgr. Juraj Thoma

LITERATURA:
  •      DENKSTEIN, Vladimír a MATOUŠ, František. Jihočeská gotika. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 125 s. České dějiny ; sv. 11.

  •      Jihočeská pozdní gotika 1450-1530: katalog [výstavy], Hluboká 1965. Hluboká nad Vltavou: Alšova jihočeská galerie, 1965.  365 s., iv, 114 s. obr. příl.

  •      HOMOLKA, J. Sochařství doby posledních Přemyslovců. In: JANÁČEK, Josef, ed. et al. Umění doby posledních Přemyslovců. 1. vyd. Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum, 1982. 369 s.

  •      KUTHAN, Jiří. Gotická architektura v jižních Čechách: zakladatelské dílo Přemysla Otakara II. Vyd. 1. V Praze : Academia, 1975. 221 s., [64] s. České Budějovice. fot.

  •      LÍBAL, Dobroslav a MUK, Jan. Domy a opevnění v Českých Budějovicích v gotice a renesanci. In: Minulost a současnost Českých Budějovic: studie a materiály. I. V Českých Budějovicích: Městský národní výbor, 1969. 131 s.

  •      MÜLLER, Jan. Některé předpoklady raného díla Mistra reliéfu Oplakávání Krista ze Žebráka. Umění: Časopis Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Praha: Ústav teorie a dějin umění ČSAV, 1990, č. 38.

    [s. 15—25.]
  •      PAVEL, Jakub a ŠAMÁNKOVÁ, Eva. České Budějovice. 2., přeprac. vyd. Praha: Odeon, 1979. 234 s. Památky. Řada Městské památkové rezervace; Sv. 32.

  •      RULÍŠEK, Hynek, ed. Gotické umění v jižních Čechách: vybraná díla ze sbírek Alšovy jihočeské galerie: Praha - Jiřský klášter, listopad 1989 - březen 1990. Vyd. 1. V Praze: Národní galerie, 1989. 101 s. Výstavy; 78. ISBN 80-7035-013-X.

    [s. 11—13.]
  •      Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, rukopis sign. R 356.