římskokatolická církev

Římskokatolická církev je nejstarší a největší církevní organizací působící na území Českých Budějovic, a to již před vlastním založením města. Nezbytnou základnou pro činnost římskokatolické církve ve městě se stala českobudějovická farnost se sídlem u kostela svatého Mikuláše, která až do poloviny 19. století zahrnovala celé historické centrum města, jeho předměstí i blízké okolí. Součástí této nové farnosti se stal i původní farní kostel obce Budivojovice, kostel svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele. Římskokatolická církev si v Českých Budějovicích vybudovala silné postavení, kterým neotřásla ani husitská revoluce, ani nástup evropské reformace. Také v následujících stoletích si udržovala ve městě monopolní postavení v duchovní, školské a charitativní oblasti; vedle farního duchovenstva se mohla opřít i o činnost jednotlivých řádů a kongregací působících ve městě. Velký význam mělo rovněž založení českobudějovického biskupství 1785.

Již od středověku zde z iniciativy římskokatolické církve vznikaly různé církevní spolky a společnosti, náboženská bratrstva či církevní ústavy a zařízení, které v duchu křesťanského pojetí služby vůči bližním účinně pomáhaly při řešení sociálních, zdravotních či školských problémů ve městě.

Neschopnost římskokatolické církve vyrovnat se s nastupující modernizací společnosti v 19. století vedla k postupnému oslabování jejích pozic v životě města. Obtížná situace nastala pro římskokatolickou církev po roce 1918 a především v období 1948—1989, kdy byla její činnost administrativními zásahy komunistického státu omezena na minimum a sama římskokatolická církev se potýkala s nedostatkem duchovních. Postupná obnova duchovní správy i dalších aktivit římskokatolické církve byla umožněna až politickými a společenskými změnami po roce 1989.