ZAVŘÍT MENU

Budweiser (pojm. vyj. vztah k městu)

Hovorově „Budvajzr“, specifické pojmenování obyvatele Českých Budějovic z 19. století, jehož vlastenecké smýšlení se více než příslušností k etnickému, národnímu či jazykovému společenství vymezovalo vztahem k městu.

Stejně jako Prager, dokonce i Kleinseitner, Pardubitzer, Brünner, Teplitzer, Teltscher a podobně byl Budweiser vyznavačem jakési lokální odrůdy zemského vlastenectví, analogicky k označení Böhme, jež vyjadřovalo příslušnost k zemi bez ohledu na etnický původ; pro příslušnost k národu se pak užívalo označení Tscheche či Deutsche, respektive Deutschböhme. I když Budweiser mluvil německy, cítil se jako Böhme, nikoliv jako Deutsche. Tím lze také vysvětlit, proč se budějovičtí měšťané za revoluce roku 1848 ztotožnili se záporným stanoviskem pražského Národního výboru k začlenění českých zemí do sjednoceného Německa a odmítli volit do Národního shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem. Středisky těch, kteří vyznávali myšlenku harmonického soužití česky a německy mluvících obyvatel ve městě, byly českobudějovické spolky Ressource, Geselligkeitsverein a pěvecký Deutsche Liedertafel. K nejvýraznějším představitelům takto smýšlejících měšťanů náleželi A. Lanna a F. J. Klavík. Podle Heimatbuchu se ještě v prvních desetiletích 20. století mezi šumavskými Němci v ironické nadsázce šířilo: „Es gibt drei Nationen in Südböhmen, nämlich Deutsche, Tschechen und Budweiser.“ (V jižních Čechách jsou tři národnosti, a sice Němci, Češi a Budvajzři.) Ve skutečnosti to přestávalo platit už od počátku 60. let 19. století, kdy v souvislosti s obecnou politizací veřejného života počal Budweiser ustupovat nacionálně orientovanému Němci a Čechovi. Pozůstatky toho, co vyznačovalo Budweiser, se pak nejdéle udržovaly v hovorové mluvě zejm. méně vzdělaných vrstev, kterou v důsledku každodenních vzájemných styků Čechů a Němců ve městě tvořila kuriózní směsice obou jazyků, zvaná Budweiser Pemmisch-Dajtsch

AUTOR:
doc. Robert Sak

LITERATURA:
  •      JANEČKOVÁ, Marie a JAKLOVÁ, Alena. „Das Lébn ist lajdr kajne Wuršt nicht, es hat núr ajn Ende“. Jazyková charakteristika jihočeského regionu. In: KOMLOSY, Andrea, BŮŽEK, Václav a SVÁTEK, František, eds. Kulturen an der Grenze: Waldviertel, Weinviertel, Südböhmen, Südmähren. Wien: Promedia, 1995, s. ISBN 3-900478-93-7.

  •      KING, Jeremy Rupert Nicolas. Budweisers into Czechs and Germans : a local history of Bohemian politics, 1848-1948. New Jersey : Princeton University Press, c2002. 284 s. ISBN 0-691-04892-4. 

  •      KING, Jeremy Rupert Nicolas. Od Budweiserů k Čechům a Němcům. In: Jihočeský sborník historický.České Budějovice: Jihočeské muzeum, 2002, sv. 71. ISSN:0323-004X

  •      FEHR, Götz. Fernkurs in Bömisch: Grindliche und gewissenhafte Ajnfírung in špráchliche und kulináriše Špecialitétn inklusive Begegnung mit Land ... Hamburg: Hoffmann und Campe, 1977. 182 s.

  •      KRATOCHWIL, Karl a MEERWALD, Alois. Heimatbuch der Berg- und Kreisstadt Böhmisch-Budweis: mit einer Sammlung von alten und neueren Sagen. Böhmisch Budweis : Karl Kratochwil & Comp, 1930. 568 s.

    [s. 403—408, 427—430.]
  •      RADA, František. Když se psalo c.k.: ze života Českých Budějovic na počátku století. 1. vyd. České Budějovice: Nakladatelství České Budějovice, 1965. 242 s.