ZAVŘÍT MENU

Libníč

Obec, bývalé lázně a letovisko, 7 km severovýchodně od Českých Budějovic.

do 1923 úředně Libnič

První zmínka zde 1394 uvádí panský dvůr, jehož držitele vázala vojenská povinnost k hlubockému hradu. Patrně během 15. století vznikla na pozemcích zaniklého dvora poddanská vesnice, příslušná ke Hluboké. Roku 1490 zde bylo 7 usedlostí, které vytvořily nevelkou protáhlou náves mírně vřetenovitého tvaru. Ves zůstávala velmi malá i později: 1654 zde bylo 9 usedlostí (z toho plných 6 pustých), stejný počet byl zaznamenán i 1713, kdy zde žilo 81 obyvatel starších 7—10 let. Mezi 1571—1598 probíhala na 9 dolech libníčského důlního revíru intenzivní těžba stříbrné rudy; pokusy o obnovu dolování 1762—1801 skončily neúspěchem.

Novější historie Libníče je spojena se zdejšími lázněmi. Pramen léčivé vody, vyvěrající 500 m severovýchodně od návsi, v hlubokém údolí Dobré vody, doporučil hlubocký hejtman Matěj Řehoř Hosínský 1681 knížeti Janu Adolfu I. ze Schwarzenbergu (1615—1683); ten zde po provedení odborných analýz založil malé sirnato-železité lázně. Adam František Schwarzenberg (1680—1732) nechal 1715 postavit nynější lázeňskou budovu (1770 rozšířenou) a kapli, která byla 1788 přestavěna na kostel Nejsvětější Trojice; ten se 1785 stal sídlem lokalie a 1855 farnosti. Koncem 18. století se v lázních ročně léčilo 70—100 hostů, v sezoně 1847 již kolem 300. Jistě i díky lázním vzrostla Libníč do 1843 na 28 domů a 322 obyvatel. Po pol. 19. století lázně postupně upadaly, Libníč však zůstala oblíbeným letoviskem a vyrostlo tu několik vil: 1888 A. Zátky, 1895 Ferdinanda Zátky (vila Gabriela), 1896 Bezdíčkova, 1906 Čertíkova. Zástavba se v té době rozšiřovala podél cesty od návsi k lázním, u níž byla 1883—1884 také postavena škola. Libníč se dále rozrůstala: 1930 zde bylo 63 domů, ale jen 271 obyvatel, 2011 118 domů a 435 obyvatel (z toho ve vlastní vsi 86 domů a 255 obyvatel a v základní sídelní jednotce Na Dobré Vodě 32 domů a 180 obyvatel). V letech 1850—1976 byla Libníč samostatnou obcí, 1976—1990 byla osadou obce Rudolfov a 1990 získala opět samosprávu.

Libníčská náves si zachovala historický půdorys a zčásti i hmotovou strukturu, zvláště v západní části. Dominantu východní části návsi tvoří historizující hostinec, původní Bezdíčkova vila. Poměrně hodnotný celek tvoří lázně se školou, vilami a kostelem; na lázeňský komplex navazuje zalesněné údolí se zbytky parkových úprav. Ve vile Gabriele, kterou vlastnil mj. spisovatel Lothar Suchý (1873—1959), pobývali básníci Karel Toman (1877—1946) a Karel Mašek (1867—1922), spisovatelka Marie Pujmanová (1893—1958), sochař Bohumil Kafka (1878—1942), skladatel Karel Weis (1862—1944) a jiní. Za nacistické okupace jezdil do Libníče např. básník Konstantin Biebl (1898—1951), spisovatel Karel Konrád (1899—1971), sochař Břetislav Benda (1897—1983). 

AUTOŘI:
PhDr. Daniel Kovář
Ing. arch. Karel Kuča

LITERATURA:
  •      BOUCHAL, František Václav. Paměti Libniče. České Budějovice: Nákladem vlastním, 1926. 1 list, 98 s.

  •      FENCL, Florian. Lázně Libnič s okolím : s mapou okolí a vyobrazeními. Vodňany : Florian Fencl, 1912. 106 s., 1 mapa.

  •      KLABOUCH, Vratislav. 500 let obce Libniče. Libnič: [b.n.], 1990. 35 s.

  •      KOVÁŘ, Daniel. Libnič a okolí: (vlastivědná příručka). Rudolfov: Jelmo, 1995. 61 s., [4] s. obr. příl. Drobnosti českého jihu; sv. 3.

  •      VAŠEK, Václav. Historie kraje lišovského. Strakonice: Novina, 1941. 483 s.