ZAVŘÍT MENU

kostel svatého Mikuláše

Římskokatolický kostel severovýchodně od náměstí Přemysla Otakara II., založený kolem 1265 současně se vznikem Českých Budějovic pod patronátem krále Přemysla Otakara II.

Po vysvěcení na něj přešla farní správa ze staroměstského kostela svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele.

O prvotní donaci farního beneficia nemáme bližší informace. Snad již od 13. století k beneficiu náležel dvůr Hrdějovic se třemi a půl lánu půdy. Finanční zajištění kostela vzrůstalo zejm. od 60. let 14. století ziskem různých rent (první již 1347). Velká část rentovních plateb byla určena na zádušní bohoslužby, anniversaria. Část zřejmě plynula na pokrytí nákladů stavby a vybavením kostela.

Pro stavbu kostela byla již při vyměřování města kolem 1265 vyčleněna rozsáhlá plocha jednoho celého bloku, navazující na severovýchodní roh Rynku. Kromě samotného kostela na ní postupně vznikaly budovy fary (kaplanky) a školy. Současně zde byl založen jeden z městských hřbitovů.

Rekonstrukce podoby nejstaršího vzhledu kostela je možná pouze v základních rysech. Roku 1297 udělil konstantinopolský patriarcha Petr (1286—1302) s dalšími arcibiskupy a biskupy čtyřicetidenní odpustky těm, kteří přispěli na stavbu, osvětlení, výzdobu a jiné nezbytnosti kostela. Tehdy byl pravděpodobně dostavěn chór na východní straně, možná obě chórové kaple a posvěcen hlavní oltář. Nejpozději kolem poloviny 14. století byla snad dokončena i stavba trojlodí (bazilikální nebo halové formy) a západního dvouvěžového průčelí se zaklenutou předsíní, nad kterou byla umístěna kruchta (nejpozději od 1369 s vlastním oltářem svatého Petra a Pavla). Lze tak usuzovat především z toho, že od 50. let 14. století jsou zprávy o zakládání oltářů a rent na vydržování k nim vyčleněných kněží, oltářníků. Roční příjem oltářníka činil na konci předhusitské doby v průměru 14,9 kop grošů pražských; celkový příjem všech oltářnictví přesahoval 280 kop grošů.

Dokladem zvyšující se prestiže měšťanského stavu byla snaha jednotlivých měšťanů podílet se na zintenzivnění bohoslužebního dění. Od 1351 do počátku 15. století založili měšťané za silné účasti farního duchovenstva na 17 vedlejších oltářů.

Zatímco konec 15. století byl ještě stále ve znamení vybavování interiéru (1495 byly instalovány velké varhany), příchodem 16. století se podoba kostela začala radikálně měnit. Stržením klenby v trojlodí 1518 byla zahájena přestavba, na jejímž konci (1535) vznikla mimořádně členitá a působivá stavba, zachycená ještě na vedutě Jana Willenberga (1573—1613) z 1602. Základní koncepce kostela z předešlých století zůstala zachována. Nezvykle dlouhý chór vzpínaly vysoké opěráky. K chóru se po stranách přimykaly boční chórové kaple, u severní z nich stála menší hranolovitá věž. Nelze vyloučit, že celková dispozice této části kostela má základ ve 13. století a že ji ovlivnila stavba kostela dominikánského konventu. Boční lodi, zřejmě halového trojlodí, byly přikryty stanovými střechami, které byly nasazeny kolmo ke střeše hlavní lodi. Z ní se zvedala vysoká jehlancová střecha, která přecházela do štíhlé věže, korunované ostrou dlouhou špicí. Před západním průčelím stála v té době již jenom jedna ze dvou původních věží. Severní se 1523 zřítila, a proto byla zrušena i starší kruchta mezi věžemi. Místo ní bylo do průčelí hlavní lodi vloženo rozměrné hrotité okno.

Poslední rozsáhlou přestavbou prošel kostel po požáru, který ve městě vypukl 24. 7. 1641. Z pozdněgotické stavby zůstaly pouze ohořelé obvodové zdi. Ještě v témž roce byly zahájeny stavební práce na obnově kostela, které byly skončeny 1649. Snaha o rychlý postup stavby šla někdy na úkor kvality prací, jak ukazuje příklad 1645, kdy se krátce po dokončení zřítila nová kruchta v lodi. Podobu, kterou získal za této přestavby vedené Giovannim Ciprianim a F. Canevallem, si kostel až na dílčí úpravy podržel.

Pozoruhodné interiéry se zachovaly, ale z časné přestavby pochází v západním průčelí jen trojice portálů, jejichž charakter není raně barokní, ale pozdně renesanční. Subtilní sloupky, nesoucí dlouhý překlad ukončený v horní části rozeklaným frontonem, prozrazují pokračující rozpad tektonických forem, typický pro pozdní renesanční období. Původní západní fasádu přechodného stylu známe jen z nepřesných dobových pohledů; neměla však pádnost a strohou monumentalitu stávajícího raněbarokního průčelí. Na původně středověkém městském chrámu překvapí absence gotizujících detailů. Na kostelech vznikajících v téže době v Čechách se většinou gotizující prvky nacházejí.

Dalekosáhlá rekonstrukce dala příležitost i jiným umělcům, nejen architektům. Tak štukové figury do výklenku nad portály dodal Thomas Zeissel. Nejdůležitější mariánská socha ve štítu, později vyměněná za mladší, byla objednána a svěřena sochařům Giovannimu Battistovi Spezzovi Wolfovi Ederovi, působícím v Linci. Hlavní oltář zdobil vídeňský malíř Georg Bachman. Z toho je patrné, že mezi městem a sousedním Rakouskem probíhaly intenzivní styky, naproti tomu vazba k českému prostředí prakticky chybí. To se potvrdilo i o něco později (1666—1667), kdy byl budován oltář svatého Auratiana, patrona Českých Budějovic. Ke zhotovení oltáře byli znovu přizváni cizinci. Řezbářské práce měl dodat původem tyrolský sochař Johann Worath (1605—1680), usazený nedaleko za rakouskými hranicemi v Markt Aigen. Hlavní obraz byl objednán ve Vídni u vlašského malíře Matthause Managetty (1630—1680). Orientace na Podunají odpovídá i vzrůstajícímu německému živlu ve městě.

Ve 2. pol. 17. století proběhla úprava průčelí kostela, na níž se podílel Giacomo Antonio de Maggi († 1706), štukové detaily provedl Santino Cereghetti (1640—1719). Toto dvojetážové průčelí italského typu je prakticky jedinou ve městě dochovanou památkou raného baroka.

Po zřízení biskupství 1785 kostel povýšil na biskupskou katedrálu. Projevilo se to také na jeho vybavení: do kněžiště přibyla biskupská katedra a chórové lavice pro kanovníky současně zřízené kapituly. Při téže příležitosti byl pro kostel objednán nový hlavní oltář svatého Mikuláše a také několik bočních oltářů. V roce 1912 proběhly částečné stavební úpravy katedrály, které připomíná datum nad jižní sakristií. Do hlavní lodi byly umístěny mramorové oltáře svatého Auratiana a svatého Josefa s obrazy od F. B. Doubka. Z ruky téhož autora byla i Křížová cesta, namalovaná 1928—1929. Na konci episkopátu J. Hloucha, počátkem 70. let 20. století, byl upraven interiér kostela. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

církevní správa    |   gotika    |   Graduál českobudějovický    |   kaple Smrtelných úzkostí Páně    |   kaple svatého Jakuba    |   malířství    |   renesance 

AUTOR:
Mgr. Juraj Thoma

DALŠÍ AUTOŘI:
Mgr. Jan Adámek
prof. PhDr. Pavel Vlček

LITERATURA:
  •      ADÁMEK, Jan. Vznik a vývoj beneficií farní správy v Českých Budějovicích do r. 1420: příspěvek k dějinám středověkého města. Praha, 1994. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta.

    [s. 18—67.]
  •      ADÁMEK, Jan. Oltářnická beneficia v Českých Budějovicích v předhusitské době. In: Jihočeský sborník historický 1995. České Budějovice 1995, roč. 64, s. 34–73. ISBN 80-900155-6-5.

  •      DENKSTEIN, Vladimír. Katedrální chrám sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. 2. vyd. Praha : Vyšehrad, 1948. 23 s.,[8] s. il. Poklady národního umění; sv. 46.