ZAVŘÍT MENU

kasárny

Uzavřený komplex budov sloužící k ubytování a výcviku vojenských jednotek.

V životě posádkového města Českých Budějovic hrály kasárny významnou roli od 2. pol. 19. století. Jejich stavba byla financována zpravidla městem, které je pronajímalo vojenské správě. Po zavedení stálé vojenské posádky v Českých Budějovicích 1663 byli vojáci ubytováni a živeni v soukromých bytech, od 1776 ve zvlášť upravených místnostech měšťanských domů za určité roční nájemné. Roku 1786 byl zrušený špitál s kostelem svatého Václava Krajinské třídě upraven na kasárny pro zdejší polní dělostřelce; sloužil tu např. vynálezce lodního šroubu Josef Ressel (1793—1857).

Po zdlouhavém jednání došlo 1843—1844 zásluhou právovárečných měšťanů ke stavbě prvních českobudějovických kasáren na rohu Pražské třídyHusovy třídy (Pražská č. 1). Jejich dvoupatrová klasicistní budova o dvou křídlech byla postavena podle návrhu J. Sandnera nákladem 63 822 zlatých 21 krejcarů. Dostaly název Ferdinandovy kasárny, 1874 byly postátněny a v téže době přejmenovány na Mariánské kasárny podle blízkého sousoší Panny Marie Budějovické. Byl v nich umístěn 91. pěší pluk, v němž sloužil básník Fráňa Šrámek (1877—1952) a za první světové války také spisovatel J. Hašek, který sem umístil část děje svého románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Nacházela se zde vojenská věznice a na dvoře se do 1901 popravovalo.

Kapacita Mariánských kasáren kolem 1880 přestávala vyhovovat početně narůstající českobudějovické vojenské posádce, a proto se 1881 projektovala stavba nových kasáren na levém břehu Vltavy naproti Hardtmuthově továrně. Nakonec bylo 1885 vybráno místo na rohu Žižkovy třídyDvořákovy ulice (Žižkova č. 37), kde pražský stavitel Alfons Werthmüller postavil 1886—1887 kasárny pro zeměbranecký pěší pluk č. 29, později tzv. staré zeměbranecké kasárny. Původně sestávaly jen z dvoupatrové budovy s jedním průjezdem, dvaceti okenními osami do Žižkovy třídy, pěti osami do Dvořákovy ulice a jednopatrové vozové remízy v severní části areálu. Teprve 1895—1896 byly rozšířeny prodloužením křídla v Žižkově třídě a stavbou traktu ve Dvořákově ulici. Celkové náklady dosáhly výše 187 926 zlatých 45 krejcarů.

Naproti zeměbraneckým kasárnám, v lichoběžníkovitém prostoru mezi Žižkovou třídou, Dvořákovou ulicí a Kasárenskou ulicí, stál dvůr zvaný Bauhof, který sloužil od 1786 jako skladiště vojenského materiálu, dřeva a řemeslnické dílny. Na jeho místě postavili 1890—1892 pražští stavitelé Antonín DvořákKarel Fischer (1844—1908) Kasárny císaře Františka Josefa pro ubytování pěšího pluku č. 28 (Žižkova třída č. 28). Název pro kasárny zvolil městský výbor 24. 10. 1888 u příležitosti 40. výročí vlády Františka Josefa I. (1830—1916), náklady ve výši 321 911 zlatých 92 krejcarů hradila městská obec. Kasárny tvoří čtyři dvoupatrové budovy, jejichž novorenesanční fasády byly původně zdobeny štukovými reliéfy, připomínajícími císaře a habsburskou monarchii. Budova na západní straně areálu a dvě budovy podél Žižkovy třídy sloužily k ubytování mužstva, v budově ve Dvořákově ulici v sousedství nádraží sídlil štáb. Kromě toho v jižní části areálu byla kuchyně, prádelna, lázeň, skladiště, vězení a tři další objekty pro mužstvo, v jihozápadním rohu jezdecká škola a budova určená k pořádání hudebních produkcí.

V letech 1894—1895 postavila místní stavitelská firma J. Hauptvogla komplex dělostřeleckých Kasáren arcivévody Viléma na Pražské třídě; celkové náklady dosáhly výše 472 708 zlatých 74 krejcarů. Areál lichoběžníkovitého půdorysu o rozměrech 437 x 210 m obsahoval původně 16 objektů. Nejrozsáhlejší jsou dvě jednopatrové budovy podél Pražské třídy, které sloužily k ubytování mužstva, s fasádami v novorenesančním stylu, jejichž atiky zdobí městské znaky vytesané z pískovce podle návrhu R. Kristinuse. Ve dvoupatrové budově s hodinovou věží, stojící v severní části areálu, sídlil štáb. Součást kasáren tvořila také skladiště, dílny, vozovny, seřadiště a jezdecká škola. V kasárnách arcivévody Viléma byl umístěn divizní dělostřelecký pluk č. 24, v němž sloužil 1915 Klement Gottwald (1896—1953).

Mezi ulicí Boženy Němcové a ulicí Generála Svobody postavili 1899 místní stavitelé J. Hauptvogl a Josef Priesel (1849—1913) Kasárny arcivévody Rainera, tzv. nové zeměbranecké kasárny. Byly pořízeny nákladem 530 868 korun 55 haléřů a sloužily zeměbraneckému pěšímu pluku č. 29. Jejich hlavními stavbami jsou dvoupatrová budova pro mužstvo podél ulice Boženy Němcové a dvoupatrová budova někdejšího štábu, která má na střeše hodinovou věž. Svým jižním průčelím směřovala do již zaniklého Třebízského náměstí. Bývalé kasárny tvoří jižní část areálu nemocnice v ulici Boženy Němcové č. 5.

Poslední českobudějovické kasárny vznikly ve Čtyřech Dvorech mezi Husovou třídou a ulicí Evžena Rošického, kde se již v 19. století rozkládalo vojenské cvičiště, 1888 rozšířené. Roku 1915 je na svých pozemcích dal nákladem 3,5 milionu korun postavit statkář Karel Ploner. Zprvu kasárny pronajímal vojenské správě pro umístění dělostřeleckého pluku č. 105, teprve 1924 je od něho za 7 milionů korun koupil stát. Štábní budovu s věžičkou na střeše postavila českobudějovická firma Procházka a Bazanella, budovu pro mužstvo a stáje firma Bratři Petrášové z Českých Budějovic.

Po roce 1918 byly Mariánské kasárny přejmenovány na Švecovy, kasárny císaře Františka Josefa na Žižkovy a kasárny arcivévody Rainera na Masarykovy, název kasárny arcivévody Viléma byl zrušen a staré zeměbranecké kasárny na Žižkově třídě dostaly jméno Kasárny krále Jiřího z Poděbrad. Nastaly rovněž změny v dislokaci vojenských oddílů: v Žižkových kasárnách sídlil od 1920 1. pěší pluk Mistra Jana Husi, jehož velitelem byl 1920—1923 pozdější generál Karel Kutlvašr (1895—1961), v kasárnách krále Jiřího z Poděbrad byl umístěn těžký dělostřelecký pluk č. 305, přeložený 1932 na přímluvu ministra zahraničí Edvarda Beneše (1884—1948) do Tábora, ve Švecových kasárnách náhradní prapor pěšího pluku č. 1, v dělostřeleckých kasárnách na Pražské třídě sídlil dělostřelecký pluk č. 5 a Masarykovy kasárny byly změněny na vojenskou nemocnici.

V roce 1927 byl v areálu Žižkových kasárnách odhalen Zborovský pomník, podobně jako byly v několika českobudějovických kasárnách 1946—1948 odhaleny pamětní desky obětem druhé světové války z řad zdejší posádky. Od 1950 nesly Švecovy kasárny název Kasárny Jana Švermy; v 50. letech v nich sloužil Václav Havel (1936—2011). Dělostřelecké kasárny dostaly jméno Kasárny Julia Fučíka.

Po 1990 byly českobudějovické kasárny vojskem opuštěny; jejich budovy slouží jako sídla vojenských i jiných úřadů a firem, popř. zůstávají bez využití. Začátkem 21. století se chystá nové využití areálu kasáren ve Čtyřech Dvorech a rozsáhlá adaptace Mariánských kasáren, které byly 2005 prohlášeny nemovitou kulturní památkou. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

pomníky    |   popraviště a popravy 

AUTOR:
PhDr. Daniel Kovář

LITERATURA:
  •      BÖHM, Willibald a ZDIARSKY, Emmerich. Die Stadt Budweis: eine Orts- und Volkskunde. Budweis: W. Böhm, 1904. 140, 8 s.

    [s. 39, 42, 52, 71—72.]
  •      ČAPEK, František Josef. Vojenské posádky v Českých Budějovicích v roce 1906—1912. In: Výběr z prací  Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1990, roč. 27, č. 2., s.144—146.