ZAVŘÍT MENU

kat

Vykonavatel rozsudků městského soudu.

Král Václav IV. (1361—1419) udělil 22. 8. 1381 městu České Budějovice právo hrdelního soudu (úřad popravy) v jeho okrese (distrikt), a tím i právo opatřit si vlastního kata Roku 1406 nařídil městům Vodňany, Písek, Prachatice, Vimperk, Netolice a Lišov, purkrabím hradů Hluboká a Orlík a opatu kláštera Zlatá Koruna, aby využívali jeho služeb. Město vyhovovalo žádostem o zapůjčení kata i odjinud. Při takových cestách byl vyžadován ozbrojený doprovod na jeho ochranu. Tato praxe se udržela do 18. století.

Kat byl zaměstnancem města s pevným týdenním platem a dohodnutým deputátem; měl k užívání i louku. Pokud nebylo třeba jeho služeb jinak, staral se o čistotu ve městě úklidem odpadků v ulicích a čištěním záchodů na radnici, v obou klášterech a dalších objektech. K lehčím úkonům patřilo přivazování k pranýři, mrskání metlami, vypalování cejchů, uříznutí ucha a useknutí ruky. Hlavním úkolem kata byla spolupráce s městským soudem při vynucování přiznání obviněného odstupňovaným použitím útrpného práva, tj. mučením, a po vynesení rozsudku provedením popravy. Její způsob byl různý podle provinění: stětím, oběšením, utopením a v některých případech upálením, nejtěžším trestem bylo lámání údů kolem zaživa. Za každou popravu připadla katovi odměna 2 kop grošů, u cizinců a vojáků dvojnásobek, musel se však snažit provést ji rychle a dokonale. Obvykle byli popravováni jen jednotlivci, někdy bylo delikventů víc. V roce 1478 bylo sťato 10 mladíků, obviněných z odporu proti rychtáři, na přelomu 1505 až 1506 byly upáleny dvě skupiny Židů pro údajnou svatokrádež a rituální vraždu. Roku 1611 kat na příkaz velitele pasovského vojska popravil na radnici pro zradu 9 jeho důstojníků.

Kat si navíc přivydělával prací, kterou později vykonával pohodný. Utrácel nemocná a zahrabával uhynulá zvířata, jejichž kůže si mohl ponechat a zpeněžit. Připravoval a prodával také různé lektvary k léčení boláků a ran.

Katům pomáhali pacholci a obvykle vlastní synové, kteří získávali zkušenosti praxí. Pro předsudky ve stanovách cechů se nesměli vyučit jinému řemeslu a nezbývalo jim než pokračovat v otcově povolání, takže se stávalo dědičným. Také dcery se provdávaly jen do katovských rodin. Veřejnost považovala kata za nečistého a omezovala s ním styk, v kostele směla jeho rodina stát jen u dveří. V období 1390—1529 bylo katovi vyhrazeno obydlí v hradební věži Rybářské brány v sousedství staré rychty, pak byl přestěhován do bašty nad Malší, přístupné z parkánu u Rožnovské brány.

Výslechy a mučení obviněných se konaly v radnici. Postupem doby se počet poprav snižoval. Za Marie Terezie (1717—1780) byly rozsudky smrti sice vynášeny, ale dodatečně měněny v tresty k nuceným pracím. Roku 1787 Josef II. (1741—1790) trest smrti zrušil, 1803 byl opět obnoven. Také společenské postavení katů se zlepšovalo. Poslední kat Jan Hussa, přijatý do služby 1776, mohl již dát svého syna i na studie. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

popraviště a popravy    |   vpád Pasovských 1611 

AUTOR:
Karel Pletzer

LITERATURA:
  •      HUYER, Reinhold. Aus Alt-Budweis. Budweis : [s.n.], 1912. 38 s.

    [s. 19—37.]