ZAVŘÍT MENU

Havlíčkova kolonie

Základní sídelní jednotka části obce České Budějovice 6 v jihovýchodní části města vymezená řekou Malší, Mánesovou ulicí, ulicí U Elektrárny, Mlýnskou stokouulicí K. Buriana, kde navazuje na lokalitu U Malého jezu.

Pumperhőlzel  |  Am Pumperhőlzel

Označení Havlíčkova kolonie se původně vztahovalo pouze na družstevní blokovou zástavbu ohraničenou Havlíčkovou ulicí na severu a ulicí MayerovouBudovcovou na jihu. Později se však rozšířilo na celou zástavbu jižně od Mánesovy ulice. Poloha mezi vodními toky a existence několika rybníků způsobily, že prostor Havlíčkovy kolonie, nazývaný ještě na počátku 20. století Pumperhőlzel či Am Pumperhőlzel, zůstával dlouho nezastavěný. Pouze při pravém břehu Malše mezi stávající Mánesovou ulicí a ulicí Marie Vydrové se nacházel na počátku 20. století „Holzplatz” – skladiště dříví firmy Lőwy & Winterberg.

První návrh vilové zástavby na regulované Mlýnské stoce s vnitřním parkem pochází od architekta Siegfrieda Sitteho (1876—1945) z 1908. Počátky Havlíčkovy kolonie jsou spjaty se Stavebním družstvem dělnických a rodinných domků pro České Budějovice a okolí, s. r. o., které bylo založeno 3. 6. 1909 v hostinci Jirsíkov na rohu Palackého náměstí Skuherského ulice. První objekty v Havlíčkově kolonii byly rodinné domy družstva – dvojdům v ulici Marie Vydrové č. 14 a 16 a rodinný dům v Zeyerově ulici č. 10, vybudované 1911—1912 stavitelem Antonínem J. Kubíčkem (* 1883) podle projektu J. Pfeffermanna. Dne 26. 11. 1911 došlo na mimořádné valné hromadě družstva ke změně stanov, v jejichž rámci bylo před název družstva připojeno jméno Havlíček. Patrně vůbec poprvé byl také vznesen návrh na pojmenování kolonie Havlíčkova čtvrť (osada). Ještě mezi léty 1913 a 1915 bylo na pozemcích odprodaných členům družstva postaveno asi 20 rodinných domků v bloku mezi ulicemi Marie Vydrové, Na Nábřeží, Mayerova a Dukelská ulice a v severní části bloku mezi ulicemi Marie Vydrové, Dukelská, Zeyerova a Budovcova. Před první světovou válkou a na jejím počátku vyrostly v severní části Havlíčkovy kolonie vily Ernestiny Westenové (* 1868) v Dukelské ulici č. 23, F. Petráše v sousedním č. 25 a vila Karla Fabiána (1912—1983) na Vrchlického nábřeží č. 10.

Po první světové válce zahájilo družstvo výstavbu rodinných a nájemních domů v blocích vymezených ulicemi Havlíčkova, Marie Vydrové, Dukelská a Čechova. Architektonicky hodnotné byly zejm. modernistické nájemní domy v ulici Roháče z Dubé č. 6 a 8, v Čechově ulici č. 36 a v ulici Marie Vydrové č. 23 projektované F. Petrášem a kubismem ovlivněné fasády rodinných domů č. 2 v ulici Roháče z Dubé a č. 3 v Zeyerově ulici od stavitele Františka Peška. Specifikem této výstavby je soubor čtyř portrétních reliéfů, Jana Roháče z Dubé († 1437), Karla Havlíčka Borovského (1821—1856), Svatopluka Čecha (1846—1908) a Jana Zeyera (1841—1901), umístěných na domech družstva, které se nacházejí ve stejnojmenných ulicích. Ještě před koncem 20. let 20. století zahájili výstavbu rodinných domů také soukromí stavebníci, nájemní domy začalo budovat rovněž Obecně prospěšné stavební a bytové družstvo. Město provedlo 1930—1931 podle projektu A. J. Kubíčka stavbu bloku obecních nájemních domů s malými byty na rohu Čechovy ulice a ulice Roháče z Dubé s objektem mateřské školy uvnitř bloku; přibližně v téže době vyrostl mezi ulicemi Roháče z Dubé, Čechovou a Marie Vydrové blok nájemních domů Československé tabákové režie podle projektu architekta K. Chocholy. Od přelomu 20. a 30. let 20. století se rozvíjela výstavba rodinných domů jižně od Mayerovy ulice, v jejímž rámci vzniklo také několik hodnotných příkladů architektury funkcionalismu, reprezentované vilami v Dukelské ulici č. 66, 76, 80, 95 a v ulici Na Nábřeží č. 29.

Družstvo Havlíček bylo od svého založení výrazně provázáno s národně-sociální stranou. Řada členů družstva ve straně aktivně působila, pozvánky na schůze i další informace o činnosti družstva byly publikovány na stránkách stranického listu Stráž lidu. V meziválečném období působili ve funkci předsedy družstva mj. také starostové města zvolení za tuto stranu – O. Svoboda a A. Neuman. Politická orientace se odrazila i v pojmenování Mayerovy ulice po redaktorovi Stráže lidu Janu Karlu Mayerovi (1875—1910), výrazem uznání zásluh o rozvoj družstva a Havlíčkovy kolonie bylo pojmenování nábřeží po předčasně zemřelém předsedovi O. Svobodovi (stávající Na Nábřeží).

Přirozeným centrem Havlíčkovy kolonie byla ulice Marie Vydrové (dříve Barákova), v níž se nacházela, zpravidla v přízemí nárožních objektů, většina obchodů, v domě č. 10 byl provozován hostinec Na Severní točně. Jeho výsadní postavení v Havlíčkově kolonii bylo narušeno po 1932, kdy družstvo dokončilo nájemní dům v Čechově ulici č. 34 s restaurací Havlíček v přízemí. Zde se od 1933 odehrávaly schůze družstva i jiná spolková činnost. V meziválečném období se v Havlíčkově kolonii dále nacházely také sklad a dílny výrobce nábytku firmy Dřevodílny uprostřed bloku mezi ulicemi Havlíčkova a Roháče z Dubé nebo prodejna automobilů Aero s garážemi, dílnami a umývárnou v Brožíkově ulici.

Během náletu 24. 3. 1945 byla v Havlíčkově kolonii poškozena řada objektů. V 50. letech 20. století byly vybudovány soubory nájemních domů v duchu socialistického realismu v Budovcově, Čechově a Polní ulici. Bytová výstavba v následujících dvou desetiletích uzavřela stavební vývoj Havlíčkovy kolonie.

Havlíčkova kolonie představuje v rámci města nejhodnotnější soubor architektury 20. století. Individuální stavební úpravy však narušují řadu původně jednotně koncipovaných stavebních celků a necitlivými stavebními zásahy rychle klesá architektonická hodnota jednotlivých staveb. Stejně jako v 1925 byla také v srpnu 2002 Havlíčkova kolonie výrazně zasažena povodněmi. V jejich důsledku byla odplavená lávka pro pěší, spojující Havlíčkovu kolonii s Krumlovským předměstím, nahrazena silničním Modrým mostem. Jeho otevření automobilové dopravě společně s obecným nárůstem dopravy a rozšiřováním zástavby města mění charakter Havlíčkovy kolonie z klidové okrajové obytné čtvrti v rušnou součást širšího městského centra.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

urbanistický vývoj 

AUTOŘI:
Ing. arch. Karel Kuča
Karel Pletzer
Mgr. Milan Šilhan

LITERATURA:
  •      ŠILHAN, Milan. Havlíčkova kolonie - zrození a život jedné periferie. České Budějovice, 2000. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Historický ústav.

  •      KYBIC, Jan. O nový regulační plán Českých Budějovic. Za starou Prahu. č.18, 1934.

    [s. 15—17.]
  •      Státní okresní archiv České Budějovice, fond Lidové bytové družsvo Havlíček.