Michl Josef Václav Justin

Narodil se do měšťanské rodiny v Poličce, gymnázium a filozofická studia absolvoval v Litomyšli a v Moravské Třebové. V roce 1830 vstoupil z existenčních důvodů do řádu piaristů a 1832—1833 byl zapsán jako Piaristenkleriker ve studijním katalogu českobudějovického biskupského semináře, studoval zde společně např. s A. Krejčím. Poté působil jako učitel na hlavních školách v Berouně a na Novém Městě pražském (1834—1838), 1835 složil zkoušku z českého jazyka, což jej opravňovalo k výuce na nově vznikajících reálkách; 1838 přijal v Praze jáhenské svěcení. Po odchodu z Prahy vyučoval na piaristických školách ve Slaném, Českých Budějovicích, Berouně, Mikulově a Rychnově nad Kněžnou. 

V roce 1845 podnikl cestu do Uher, kde přestoupil na evangelickou víru, jeho konverze však nebyla uznána. V roce 1850 vystoupil z piaristického řádu a působil jako evangelický pastor v Březinách u Poličky, 1851 byl exkomunikován z římskokatolické církve. Stal se otcem čtyř dětí se dvěma ženami, Josefinou Maděrovou a Annou Černou. Hmotná nouze, starost o rodinu i prohlubující se sociální izolace jej přivedla k sepsání žádosti o přiznání učitelské penze a následně i k žádosti o znovupřijetí k piaristům. Obě supliky však piaristé zamítli.

Byl literárně činný, přispíval do časopisu Česká včela, sepsal řadu vlastivědných, jazykovědných, pedagogických i životopisných pojednání, osobně se znal s předními osobnostmi tehdejší české kultury, Karlem Hynkem Máchou (1810—1836), Josefem Kajetánem Tylem (1808—1856), Jánem Kollárem (1793 —1852) aj. Poličští krajani se k němu jako ke svému buditeli přihlásili až po jeho smrti. Michlova odkazu se ujala Terézie Nováková (1853—1912) v románu Drašar (1914).