ZAVŘÍT MENU

Mladé

Městská ves (do 1849), součást části obce České Budějovice 6, ležící 2 km jihovýchodně od Českých Budějovic.

Ladans  |  Lodus

Jméno vsi pravděpodobně vyznačuje její mladší původ proti okolním sídelním celkům. Poprvé je doložena 1263 jako drobný šlechtický statek. Po založení královského města se Mladé stalo poddanskou vsí a patřilo k nejstaršímu jádru jeho pozemkového majetku. Roku 1380 hospodařilo v Mladém 7 poddaných na 5 lánech. Ves se příliš nerozrůstala; 1654 ji tvořilo 8 selských usedlostí, stejně tak v 18. století. Do 1843 se zvýšil počet domů na 16 s 87 obyvateli převážně německé národnosti. Poddanský vztah Mladého k městu přetrval do 1849, kdy se stalo samostatnou obcí. Od poloviny 19. století se jeho rozvoj urychlil a k Mladému byly přechodně připojeny jako osady vsi Stará Pohůrka Suché Vrbné. Přílivem nových obyvatel se obec výrazně počeštila a dřívější zemědělský ráz se změnil v obytné předměstí. V roce 1921 bylo napočítáno 115 domů a 1 552 obyvatel (1 270 Čechů, 261 Němců). K Českým Budějovicím bylo Mladé připojeno 1952, od 1970 je součástí části obce České Budějovice 6, v jejímž rámci existuje jen jako základní sídelní jednotka Mladé – Červený dvůr s 481 domy a 1 732 obyvateli (2011). Směrem k Malši stál bývalý mlýn Červený dvůr, v jeho sousedství bývalo koupaliště U Špačků.

Půdorys Mladého prozrazuje jednorázovou středověkou lokaci, spojenou s vyměřením nevelké obdélné návsi (Švabinského náměstí), kolem níž se seskupilo asi 7 usedlostí. Středověký rozsah vsi se dlouho neměnil. Dvojnásobný vzrůst počtu domů během 2. čtvrtiny 19. století se vázal na část katastru Českých Budějovic. Hranici obou katastrů odpovídala železniční trať do Horního Dvořiště, otevřená 1871.

Vývoj vesnického jádra Mladého byl omezen 1869, kdy byla východně od vsi otevřena trať do Českých Velenic. Za ní byl 1889 zřízen jen nový hřbitov. Do první světové války vznikla severně od návsi činžovní výstavba ulice K. V. Raise, převážná část zástavby jižní strany ulice Antonína Janouška a několik skupin patrových historizujících a secesních domů podél Novohradské ulice včetně nároží ulice Jana Masaryka. Ve 20. a 30. letech 20. století pak vyrostly domovní bloky kolem ulic Josefa Dietricha Vlastimila Rady, zástavba však nebyla souvislá; celá tato čtvrť postrádala přímé spojení s městem a Havlíčkovou kolonií (kromě Novohradské ulice). Za První republiky se rozvíjela i vzniklá místní část Nové Mladé. Ve 2. pol. 20. století byla nová čtvrť Mladého v duchu původní pravoúhlé uliční sítě dotvořena, navázána na starou ves a rozšířena na západní straně k Mlýnské stoce a na jihu po Červený dvůr. Od konce 90. let se rozvíjí nová výstavba.

Vesnické jádro Mladého patří k nejlépe zachovaným v rámci celé českobudějovické aglomerace. Dominantu návesního prostoru, který se svažuje k západu, tvoří novogotická kaple z 1883. Nejhodnotnější je severní strana návsi se štítovými přízemními domy č. 1 a č. 2 se sýpkou datovanou 1855. Převážnou část dolní (západní strany) návsi tvoří přízemní podélný dům s půdním polopatrem a historizující fasádou. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

části města    |   pravěk a raná doba dějinná    |   urbanistický vývoj