ZAVŘÍT MENU

Litvínovice

Obec 1,5 km jihozápadně od Českých Budějovic, do 1850 městská ves, 1952—1954 součást města jako osada. 

Leitnowitz

Ves, která dostala jméno podle lokátora Litvína, byla původně majetkem rožmberské větve Vítkovců. Vok z Rožmberka (před 1220—1262) věnoval 1259 třetinu desátků poddaných v Litvínovicích nově založenému cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě. Po 1265 se Litvínovice staly neznámým způsobem městskou vsí Českých Budějovic. V roce 1459 v nich hospodařilo 20 poddaných na 9 lánech půdy, 1654 zde bylo 18 usedlostí, 1713 19 usedlostí a 2 obecní domky, 1843 obec vykazovala 217 obyvatel a 30 stavení. Od 1850 byly Litvínovice samosprávnou zemědělskou obcí s obyvateli dvojí národnosti. Roku 1900 bylo zjištěno již 43 domů a 355 obyvatel (81 Čechů, 274 Němců). Do 1930 se národnostní složení obyvatel změnilo (187 Čechů, 150 Němců) a celkem zde žilo 344 obyvatel v 67 domech, 1950 zde bylo napočítáno 329 obyvatel a 89 domů, 2001 počet vzrostl na 526 obyvatel ve 180 domech, z nichž 20 bylo neobydlených. Ze 385 bytů bylo 306 v rodinných domech. K Litvínovicím patří i osady Mokré a Šindlovy Dvory.

V blízkosti vsi stál na břehu Vltavy velký mlýn s hamrem, od 1610 majetek měšťana Johanna Fritschka z Fürstenmühlu. V Litvínovicích se narodil jezuita a spisovatel Melchior Gutwirt (1625—1705). Podnikatel A. Lanna postavil 1837 u obce pilu a továrnu na výrobu parket, která po požáru zanikla.

Litvínovice byly založeny jako Čtyři Dvory či Kněžské Dvory na okraji široké vlhké nivy řeky Vltavy, vymezované Zlatou stokou (Teichgraben), tekoucí od Stecherova mlýna mezi Planou a Litvínovicemi k Vrbenským rybníkům. Také v Litvínovicích vznikla jednořadá forma zástavby ve vztahu ke komunikaci. Jestliže v obou vsích byla kompozice omezena na jedinou řadu usedlostí, v Litvínovicích byly asi od počátku (nejpozději v polovině 15. století) vytyčeny dvě navzájem kolmé řady usedlostí, což je velmi neobvyklé řešení. V situaci, kdy se do vsi kolmo sbíhaly dvě důležité místní cesty a jednu z nich, od Mokrého a Šindlových Dvorů, doprovázel i Litvínovický potok, to však bylo výhodné, neboť obě řady usedlostí mohly disponovat záhumenicovou plužinou. Celý katastr Litvínovic tak byl rozčleněn do dvou navzájem kolmých směrů: na území severně od potoka ve směru sever – jih, jižně od potoka orientovaný západ – východ. Jako náves sloužila široká plocha mezi Zlatou stokou a severojižní řadou usedlostí; v místě styku obou cest byla 1861 postavena rustikální romantizující obecní kaple. Neobvyklou urbanistickou kompozicí byla zastřena drobnější zástavba domků bez polí po jižní straně cesty do Šindlových Dvorů. Také během novodobého vývoje se charakter půdorysu poněkud změnil, neboť řádka domků vyplnila i plochu otevřené návsi, která se tak změnila na běžnou ulici. Ke změně došlo i v komunikačním ohledu. Stará cesta přes nivu a Vltavu na Linecké předměstí byla opuštěna a nová okresní Litvínovická silnice byla směrována z Litvínovic k severovýchodu na Litvínovický most v Českých Budějovicích. Rozvoj nové zástavby nebyl výrazný a v podstatě rozvíjel původní lokační záměr: nové domky se řadily jako pokračování obou řad starých usedlostí. Ve 2. pol. 20. století počet domů rostl, stavělo se však nadále jen podél starých silnic. Od konce 90. let 20. století vyrůstají na severozápadním a jihozápadním okraji Litvínovic rozsáhlé komplexy rodinných domů typů bungalovů.

V 50. letech byla nivou východně od Litvínovic protažena nová výpadová komunikace od Dlouhého mostu k Plané, zpřístupňující nové velké kasárny a letiště ze 30. let 20. století na katastru Plané, která se později stala součástí dálkového průtahu Vodňany – České Budějovice – Český Krumlov.

Přes blízkost města si Litvínovice zachovaly zcela vesnický charakter, který se nejnovější výstavbou částečně mění. Památkově hodnotná je střední část severní strany ulice k Šindlovým Dvorům s domy čp. 61/18 z 1910, čp. 17 a čp. 16 s datováním 1841 ve štítě. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

urbanistický vývoj 

AUTOŘI:
Ing. arch. Karel Kuča
Karel Pletzer

LITERATURA:
  •      HUYER, Reinhold. Die „Leitmanitzer“ oder „Fürstenmühle“. Budweiser Zeitung. 1926, roč. 65, Nr. 11.