kanoistický vytrvalostní závod České Budějovice – Praha

Na trati dlouhé 189 km, s celkovým spádem rovných 200 výškových metrů, stálo závodníkům v cestě původně 32 jezů s různě obtížnými vorovými propustmi, kterými většinou bez zastávky projížděli, a také troje pověstné vltavské říční proudy. Náročnost těchto přirozených překážek velmi závisela na vodním stavu, který řeka měla v době konání závodu. Na toku Vltavy byla od 1930 postupně budována kaskáda údolních přehrad, která podstatně změnila jeho původně romantický a vodácky velmi atraktivní charakter. Závod začínal u Sokolského ostrova v centru Českých Budějovic a končil do roku 1948 u loděnice Českého Yacht klubu Praha pod Vyšehradem, následně před Císařskou loukou, a nakonec v Braníku. Založení tohoto vytrvalostního závodu bylo důležitou součástí rozmachu a prvních významných úspěchů československé kanoistiky a jeho výsledkové listiny obsahují opakovaně i jména vítězů a medailistů z olympijských her, mistrovství světa a mistrovství Evropy. Historie všech jeho 27 oficiálně uspořádaných a registrovaných ročníků začala v roce 1922, kdy se jel závod poprvé a naposledy nonstop, a ukončena byla v roce 1959 z důvodu zahájení napouštění největšího přehradního stupně Orlík. Lodní kategorie, pro které byl vypisován, byly postupně měněny a jejich počet zvyšován. Z velké řady českobudějovických kanoistů, kteří se závodu zúčastnili, dosáhla největších úspěchů dvojice startující za sportovní klub Dynamo České Budějovice Milan Polesný – Jiří Fuka, která dokázala zvítězit v nejprestižnější kategorii C2 – kánoe dvojic v letech 1957 a 1958.