Příbrského vila

Architektura vily je pojata v romantickém stylu, který se snad přímo inspiroval některými vilami architekta Vladimíra Grégra (1902—1943) na pražském Barrandově, jenž do českého prostředí vnesl vlivy středomořské architektury. Dokládá to nejen celkové pojetí stavby s nahnědlou drásanou omítkou a nízkou valbovou střechou s výrazně vlnitou taškovou krytinou, ale také řada detailů v podobě kamenného soklu, kovových luceren, půlkruhově zaklenutého výklenku vstupu či dřevěných okenic prosklených dveří na terase druhého patra. Součástí projektu byl rovněž návrh původně rozlehlé zahrady.

Přízemí vily bylo vyčleněno téměř výhradně soukromé lékařské praxi J. Příbrského. Nacházela se zde čekárna, svlékárna a toaleta, ordinace, operační sál, archiv, přípravna a také garáž. První a druhé patro tvořil byt primářovy rodiny. V prvním patře se nacházely jídelna s arkýřem, dva pokoje, kuchyň, šatna, toaleta, spíž a pokoj pro služebnou, v druhém patře pak další tři pokoje a pokoj pro služebnou.

Po druhé světové válce byla rodina cílem perzekucí, což vyvrcholilo v roce 1960 procesem u lidového soudu, který poslal J. Příbrského na tři roky do vězení. Vila byla rozdělena na tři byty a do tzv. nadměrných metrů se nastěhovali nájemníci, přízemí vily bylo využíváno stomatochirurgickým oddělením nemocnice. Od druhé poloviny 60. let začal postupný zánik původní rozlehlé zahrady. Nejprve byl její severní okraj přičleněn ke stavební parcele, na níž vyrostl rodinný dům Boženy Němcové č. 48, další rodinný dům vznikl v polovině 70. let v její západní části (L. B. Schneidera č. 8a) a nakonec v průběhu 80. let byl postaven rodinný dům v její zbylé severní části (Boženy Němcové č. 50).

Vila je v majetku potomků J. Příbrského. Objekt je nemovitou kulturní památkou.