ZAVŘÍT MENU

kina

Zařízení a osoby zajišťující projekce filmů v Českých Budějovicích.

Prvními filmovými snímky ve městě byly záběry z rusko-japonské války, promítané 1908. O rok později přijel do Českých Budějovic z Berlína K. Oeser se stanem, který postavil na Senovážném náměstí a uspořádal v něm promítaní filmů. Zaměstnanec Oeserova podniku Josef Deutsch (* 1882) se v Českých Budějovicích usadil a zahájil v podlouhlém tanečním sále hostince U Černého koníčka dopolední a večerní kinematografická představení. Krátce nato uzavřel s městem smlouvu a nechal postavit dřevěnou budovu se secesním průčelím a lampami, Biograf Royal na Senovážném náměstí. Ve smlouvě se zavázal, že po 10 letech připadne budova městu, ale vyhradil si právo prvního nájemce. Platil 60 000 korun ročního nájmu městu a obec dostávala dávku ze vstupného. Jeho společnicí byla sestra, později provdaná za českobudějovického podnikatele Josefa Lindu, který celý podnik převzal a působil zpočátku i v nově postaveném biografu na Lineckém předměstí. Bio Royal bylo dlouho jediným kinem v Českých Budějovicích. Navštěvovalo ho obecenstvo obou národností. Promítaly se filmy s německými titulky a zřízenec biografu je současně s promítáním překládal do češtiny.

Těsně před první světovou válkou bylo postaveno Bio Grand na Mariánském náměstí. Zde se 1929 promítal první němý českobudějovický film Osud tří srdcí, dílo podnikavého zubního technika Stanislava Skřivánka. Ten založil 1927—1928 malou, zcela soběstačnou skupinu pod názvem Démon – film a stal se vůdčí osobností celého podniku. Pořídil filmovací aparát značky Ernemann. K filmu Osud tří srdcí napsal scénář, byl jeho režisérem, spolu s druhým kameramanem Kočvarou jej natočil a zároveň v něm i hrál. Exteriéry se natáčely v Krumlovských alejích, na Sokolské plovárně, na Dlouhé louce a dalších místech v okolí města, interiéry v divadelní budově v noci po představeních. V Bio Grand byl film promítán po zásahu cenzury ve zkrácené verzi; celý byl promítnut až 1962. Skupina Démon – film natočila i několik veseloher, a protože Skřivánek zároveň pracoval jako krajský zpravodaj, zachycoval také regionální aktuality, např. baráčnické slavnosti, staročeskou svatbu, hasičská cvičení, požár obce Perneku a pohřeb E. Destinnové 1930. Byl autorem unikátního snímku Černé věže, který se stal důkazem jeho technických schopností. Dne 28. 10. 1928, při oslavách 10. výročí vzniku samostatného Československa, byla Černá věž ozdobena po celé své výšce desítkami žárovek, které se v noci rozsvítily. Skřivánkovi se podařilo i s tehdy nedokonalým technickým vybavením tento na expozici náročný záběr natočit. Skřivánkovy filmy získal filmový pedagog Boris Jachnin (1932—2011), předal je Národnímu filmovému archivu, ale právě záběr Černé věže se pohřešuje.

Ve stejnou dobu jako Bio Grand bylo postaveno Bio Elite v Jeronýmově ulici, kde se hrálo jen krátce, do vypuknutí první světové války. Po jejím skončení vzniklo Bio Elekta a správa většiny kin přešla na různé spolky a organizace. Ve 20. letech existovalo v Českých Budějovicích pět stálých kin: Grand Bio jednoty Československé obce legionářské se 448 místy, Bio Hvězda tělocvičné jednoty Sokol I se 455 místy, Bio Elekta jednoty československého Orla se 470 místy, Bio Kotva tělocvičné jednoty Sokol II s 589 místy a městské Bio Royal s 500 místy.

Své kino mělo i Suché Vrbné, tzv. sokolovnu, která patřila tělocvičné jednotě Sokol Suché Vrbné. Hrát se začalo ve 30. letech. Licenci vlastnila i tělocvičná jednota Sokol v Rudolfově; v kině s kapacitou 130 diváků se hrálo jednou týdně.

Před druhou světovou válkou nedošlo ke změnám vlastníků licencí na provozování kina, pouze Bio Royal v té době patřilo Československému Červenému kříži. V Suchém Vrbném existovalo Bio Central, patřící spolku Deutsche Bezirksjugendfürsorge. Mělo vážné problémy: nízkou návštěvnost, zastaralé technické vybavení a nepromítalo filmy české výroby, což bylo od 1929 povinné. Od 1934 prakticky nehrálo. Za války bylo 1942 přejmenováno Bio Hvězda na Bio Astra a v kino Kotva, přejmenovaném na Viktoria, se konala německá představení.

K reorganizaci došlo po roce 1948. Vznikl Československý státní film, který mj. převzal správu veškerých kin v republice. Měnila se jména kin a vznikala kina nová. V 50. letech se stavělo Letní kino Háječek, kino Vesmír, v 60. letech vzniklo za podpory státního filmu a města kino Mír v Suchém Vrbném.

V té době mělo město celkem 9 kin.: Lípa (bývalé Bio Grand), Oko v Jeronýmově ulici (bývalé Bio Elite), Jas (v Jirsíkově národním domě bylo také kino Čas, které se zaměřovalo na nepřetržité promítání žurnálů a aktualit), Kotva, Letní kino Háječek, Vesmír a kino v Nemanicích Kněžských Dvorech, kde se promítaly 16 mm filmy. Českobudějovická kina tehdy již nespadala pod správu státního filmu; vznikla Správa městských kin, která se starala o jejich provoz. Postupně byla uzavřena zastaralá a bezpečnostním normám nevyhovující kina, např. kino Jas a Oko, do jehož budovy se po úpravách 1962 nastěhovalo Malé divadlo. Postupně městu zůstala jen tři stálá kina: Vesmír, Kotva a Mír.

Po roce 1989 péči o kino převzala Správa městských kin. Kino Vesmír bylo upraveno a vybaveno novým zvukovým systémem dolby stereo. V červnu 1996 ukončilo činnost kino Mír v Suchém Vrbném; později bylo prodáno soukromému zájemci a v činnosti už nepokračovalo.

Společnost Cinestar otevřela 20. března 2002 na čtyřdvorském sídlišti Máj multikino s osmi promítacími sály a celkovou kapacitou 1 400 diváků. V konkurenci tohoto nového zařízení klesla návštěvnost tradičních biografů. Po několika měsících byl ukončen provoz kina Vesmír a svému účelu k 2005 slouží již jen rekonstruovaná Kotva; organizačně je s Kotvou spojeno také Letní kino Háječek, které pořádá filmová představení vždy v červenci a srpnu.

Dlouhodobě působí v Českých Budějovicích Filmový klub, který vznikl 1958 při Krajském domu osvěty, kde ho vedl B. Jachnin. V 60. letech se Filmový klub přestěhoval do kino Vesmír, kde se na práci podílel i vedoucí kina Karel Křiváček (* 1923). Za tzv. normalizace byla činnost filmového klubu přerušena. Od 1988 opět působí v Domě kultury Metropol na Malé scéně GIMI, převážně pro vysokoškolské studenty. Provozovatelem se stala od 90. let Metropol, s. r. o.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

hvězdárna a planetárium    |   Vatikán 

AUTOŘI:
PhDr. Daniel Kovář
Mgr. František Nechvátal

LITERATURA:
  •      RADA, František. Když se psalo c.k.: ze života Českých Budějovic na počátku století. 1. vyd. České Budějovice: Nakladatelství České Budějovice, 1965. 242 s.