ZAVŘÍT MENU

náměstí Přemysla Otakara II.

Centrální veřejné prostranství tvořící střed historického centra města.

Forum civitatis  |  Ring  |  am Ring  |  Ringplatz  |  Markt  |  Marktplatz  |  Stadtplatz  |  Rynk  |  Rynek  |  Plac  |  Na Place  |  Hlavní náměstí  |  Veliké náměstí  |  Náměstí  |  Kaiser Franz Josef Platz  |  náměstí Svobody  |  Masarykovo náměstí  |  Adolf Hitler Platz  |  náměstí Jana Žižky z Trocnova  |  Žižkovo náměstí

Nejstarší doklady osídlení náměstí přinesly archeologické výzkumy realizované až na jedinou výjimku zatím na 9 středověkých domovních parcelách. Nálezy pocházející z těchto výzkumů jsou datovány do období mladší doby bronzové (asi 1250—1000 př. Kr.), pozdní doby laténské (1. století př. Kr.) a pozdní doby římské (přelom 4. a 5. století po Kr.). Další horizont archeologických situací má vztah až k době po založení města.

Téměř pravidelná čtvercová plocha náměstí, patřícího k největším v ČR, byla vyměřena asi 1265. Po jejím obvodu byly rozvrženy jednotlivé parcely široké kolem 8 m, určené pro stavbu měšťanských domů. Předchůdcem zděných domů byla obytná provizoria; s nimi jsou někdy ztotožňovány archeologicky zkoumané polozemnice. Pro poznání nejstarší podoby zástavby n. P. O. II. je významná polozemnice, odkrytá v domě č. 35, která byla umístěna mezi zadní část pozdějšího gotického domu a mladší objekt, stojící ve dvoře. Podle zjištěné situace je zahloubený objekt součástí větší nadzemní stavby srubové konstrukce, zřejmě vlastního předchůdce středověkého měšťanského domu ze 14. století. V tomto století vznikla minimálně část kamenného zdiva, která mohla být doplněna hrázděnou konstrukcí. Gotický zděný dům vznikl asi ve 2. pol. 14. století, podobně jako další dům, jehož základy byly odkryty při výzkumu dvorní plochy radnice (č. 1). Pro domy na náměstí byly typické dlouhé, hluboké parcely, přístupné na rozdíl od zbylých domů ve městě ještě vjezdy z rovnoběžných ulic. Domy na Rynku patřily k nejvýše oceňovaným. Typově patřily k dvěma základním druhům domu, průjezdnímu a síňovému. Některé z původně jednopatrových domů byly v gotice rozšiřovány zadními přístavbami. Tento vývoj lze pozorovat zejm. na severní straně náměstí, např. č. 13, 17 a 18. Při stavebních úpravách, prováděných asi od 2. pol. 14. století, začal vznikat souvislý pás podloubí, původně s plochými trámovými stropy (č. 34), lemující posléze celý obvod náměstí. Jedinečnou ukázkou těchto úprav je rekonstruované, umělecky náročné průčelí domu č. 10. Za jemně profilovanými arkádami gotického podloubí byl odhalen lomený profilovaný portál v pravoúhlém rámu se čtyřlisty v rozích. Byl osazen současně s přiléhajícím vysokým pravoúhlým trojdílným oknem s vloženými kružbami. Plochostropé podloubí doplňovala nástěnná malba a přisvětloval kruhový otvor se čtyřlistou rozetou. Téměř lapidáriem gotických architektonických detailů je dům č. 15 na severní straně náměstí. Gotické úpravy domů probíhaly plynule ještě v 15. století. Není známa gotická podoba radnice, která byla na náměstí přenesena asi 1417—1433, dobrým příkladem je ale průčelí domu č. 17. Nad hrotitými arkádami probíhá pás kružbového panelování, ve městě zcela ojedinělý. V domě se zachovala část gotických interiérů, stejně jako v sousedním č. 18. K nejmladším gotickým úpravám patří přestavba domu č. 7 se dvěma poli křížové klenby z rozhraní gotiky a renesance v podloubí.

Archeologický výzkum v malém prostoru proti radnici dokázal opakované štětování a dláždění náměstí. Kromě studny nebo nádrže na vodu na náměstí vzniklo asi i několik dalších neuspořádaných staveb, mezi nimi masné krámy. Na příkaz Karla IV. (1316—1378) byly 1364 odstraněny a přeneseny do Krajinské třídy. Strženy byly i zbylé objekty. Na náměstí stálo také popraviště. Připomíná je bludný kámen, vsazený do dlažby nedaleko kašny.

Kolem pol. 16. století se ve stavebních projevech začala uplatňovat renesance. Renesanční podobu náměstí vystihuje veduta J. Willenberga (1573—1613) z 1602. Jsou na ní zobrazena průčelí domů vrcholící vysokými stupňovými štíty, atikovými štíty s cimbuřím nebo jen nízkým pásem renesančních štítků. Domy měly většinou ještě vysoké gotické střechy, které se postupně ukrývaly za atikové štíty budící dojem dalších podlaží. Některá renesanční průčelí zanikla, např. složitě řešená fasáda s nárožním arkýřem domu na rohu náměstí a Krajinské třídy. Jiným příkladem je fasáda domu č. 19 se zbytky nízké štítkové atiky či zaniklé dvojštítové průčelí radního domu. Těžiště renesančních úprav náměstí lze vymezit 60. lety 16. století. Z této doby pochází také úpravy průčelí nárožního domu do Kanovnické ulice, sousedního objektu, domu č. 30 U Bílého anděla s dochovanou renesanční úpravou interiérů nebo rohového domu do Plachého ulice. Typické je užití sgrafita ke zdobení oblouků podloubí, nároží a okenních šambrán. Na atikách se objevují proti sobě položené volutové spony. V interiéru domů byla užívána klenba; nejčastěji je doprovázena hřebínky. Klenby byly dodatečně vkládány i do původně plochostropých sklepů. K nejpoutavějším renesančním interiérům patří kromě domu č. 30 také č. 4 na západní straně náměstí, kde byly do patek klenby vloženy drobné štukové konzolky. Výjimečnou úpravou byla arkádová lodžie v 1. patře zadní části domu č. 31.

Koncem 16. století se uplatnil manýrismus. Složitou fasádu vrcholící etážovým štítem s čučky a rozeklaným tympanonem ve vrcholu měl dům na místě pozdějšího paláce Včela (Biene).

Po požáru, který náměstí postihl 1641, byly na domech prováděny pravděpodobně jenom základní obnovovací práce. Nejstarší projevy baroka lze na architektuře náměstí najít až v 1. pol. 18. století. Mezi 1708—1721 zasáhl do vzhledu náměstí knížecí architekt Pavel Ignác Bayer (1658—1733), kterému je připisována fasáda domu Slamenských (č. 4). Průčelí domu, později zbaveného štítu, připomínají Bayerův návrh boční fasády zámku Ohrada. Nejpůsobivějším projevem baroka zůstává Samsonova kašna z let 1721—1727. Bývá považována za příklad mimořádně zdařilého včlenění plastiky do městského prostranství. Západní stranu náměstí ovládlo průčelí radnice, jejíž přestavba byla zahájena 1727 podle projektu Antona Erharta Martinelliho (asi 1684—1747). Stavba ovlivnila i soudobou měšťanskou architekturu. Důkazem byl dům č. 27 na protilehlé straně náměstí, který vrcholil atikou s kamennými vázami (průčelí později zaniklo). K významnějším barokním rekonstrukcím patří dům č. 6 (1736—1752) a č. 27. Jeho dvouposchoďové průčelí členil vysoký pilastrový řád a balustrová atika s plastikami; bývá řazen do období pozdního baroka. Na konci 18. století převládaly stále atikové domy, zčásti již dvouposchoďové, ale bez vysokých střech zničených požárem 1641.

Až kolem poloviny 19. století se objevily podélně posazené střechy, oddělované bočními požárními štíty. Klasicismus a empír vzhled náměstí výrazně neovlivnil. Rozsáhlejší přestavby byly realizovány na domech č. 12, 14 a 33, pouze ve stádiu příprav zůstala zamýšlená přestavba č. 13. Tříštění až do pozdního baroka výškově vyrovnané hmoty jednotlivých domů pokročilo zejm. v době uplatnění historizujících neoslohů (palác Včela) a secese, kdy vznikla průčelí hotelu Zvon a hotelu Slunce.

Do 20. století se od středověku, kromě tradičního obchodu, udržela tradice pořádat na náměstí trhy na různé zboží. Neodmyslitelnou společenskou událostí se od poloviny 19. století stala pro Budějovičany návštěva korza. S tím souvisela úprava širokých chodníkových pásů před podloubími podél všech stran náměstí. Po zavedení elektrické dráhy ve 20. století se na náměstí křížily trasy tramvají. Do vzhledu náměstí zasáhla ve 30. létech 20. století stavba Záložny českobudějovické na nároží náměstí a ulice U Černé věže ve stylu funkcionalismu. V téže době byla plocha náměstí překryta novou keramickou dlažbou, navrženou Pavlem Janákem (1882—1956).

Po celou 2. pol. 20. století si náměstí udrželo charakter tradiční obytné a obchodní zóny. Obytný význam náměstí poklesl po roce 1989, kdy bylo výrazně posíleno administrativní využití původní zástavby. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Dům umění    |   městská hromadná doprava    |   pomníky    |   popraviště a popravy    |   pošta    |   pranýř    |   slavnosti 

AUTOR:
Mgr. Juraj Thoma

DALŠÍ AUTOŘI:
PhDr. Dobroslav Líbal
PhDr. Jiří Militký Ph.D.
prof. PhDr. Pavel Vlček

LITERATURA:
  •      BORSKÁ–URBÁNKOVÁ, Milena. Českobudějovické náměstí koncem 14. a začátkem 15. století. In: Jihočeský sborník historický 1965. České Budějovice 1965, roč. 34, s. 116—127.

  •      LÍBAL, Dobroslav a MUK, Jan. Domy a opevnění v Českých Budějovicích v gotice a renesanci. In: Minulost a současnost Českých Budějovic: studie a materiály. I. V Českých Budějovicích: Městský národní výbor, 1969. 131 s.

  •      Líbal D. – Stach E., 1962: České Budějovice. Průvodní zpráva k stavebně-historickému průzkumu historického jádra. Rozmnožený rukopis. SÚRPMO Praha.

  •      Militký J. – Zavřel P., 1994: Archeologické výzkumy v historickém jádru Českých Budějovic v roce 1993. Mediaevalia Archaelogica Bohemica. Památky archeologické: Supplementum 2.

    [s. 220.]
  •      PAVEL, Jakub a ŠAMÁNKOVÁ, Eva. České Budějovice. 2., přeprac. vyd. Praha: Odeon, 1979. 234 s. Památky. Řada Městské památkové rezervace; Sv. 32.