ZAVŘÍT MENU

vily

Samostatné soukromé reprezentativní obytné stavby zpravidla v přírodním prostředí.

V období těsně před první světovou válkou se stávají vily součástí městské zástavby i v Českých Budějovicích.

1. Eggertova vila Na Sadech č. 27 byla postavena v předpolí opevnění města přeměněného v parky. Mezi několika návrhy z 1859 pro měšťana Antona Eggerta (1818—1875) byl neorenesanční návrh Ignáce Ullmanna (1822—1897) a návrh J. Sandnera; autorství je nejisté. Jde o patrový objekt v rozlehlé zahradě, na půdorysu T, s vloženými postranními terasami a s pětibokým arkýřem v jižním průčelí. První patro pod nízkou střechou je zvenčí opticky potlačeno, aby se zdůraznil pavilonový charakter objektu. Na jemně bosované fasádě jsou zdrobnělé architektonické články na úkor prostého lapidárního výrazu předzvěstí historismu. Tato vila, situovaná v tehdy rozvojovém území města, byla jednou z prvních v Českých Budějovicích. Další stavby tohoto typu vznikaly např. v lázeňském prostředí v Libníči (vila Augusta Zátky z 1887) nebo v Hluboké nad Vltavou (vila F. J. Klavíka);

2. Lamezanovu vilu (vila Lischoli), U Zimního stadionu č. 3, postavil 1900 J. Hauptvogel pro hraběte O. Lamezan-Salins. V roce 1906 byla k východnímu průčelí vily přistavěna ocelová konstrukce zimní zahrady podle návrhu I. Gridla. Hrázděné štíty vytvářející členitou siluetu stavby, přiznané cihelné zdivo a krbový komín vysunutý z hmoty objektu zřetelně prozrazují silnou inspiraci architekturou anglických venkovských sídel 2. pol. 19. století. Střešní krytina je stejně jako cihelná vazba výplní fasád glazovaná;

3. Herinkovu vilu na Lannově třídě č. 10 (uvnitř bloku) pro obchodníka s vínem Františka Herinka navrhl patrně architekt A. Hübschmann asi 1910. V úrovni mezipatra je propojena krytou chodbou s objektem někdejších skladů. Drobné geometrické obrazce a kombinace druhů omítek vtiskly vile architektonický výraz v duchu pozdní geometrické secese a nastupující moderny. Dobové inspirace lidovou architekturou se odráží v uplatnění hrázděného zdiva v severním a jižním průčelí. Prostředí vily, spoluutvářené původně okolními zahradami, výrazně utrpělo okolní výstavbou výškových administrativních budov;

4. Hardtmuthovu vilu, U Zimního stadionu č. 1, využívanou na počátku 21. století jako Dům dětí a mládeže, vystavěl Johann Stepan (1882—1942) snad podle projektu Arnolda Goldbergera (1872—1950) z 1911 pro Annu Franze von Hardtmuth (1870—1927). Honosná pseudobarokní patrová stavba s mansardovou střechou na půdorysu L je situována do Lidické třídy hlavním osově souměrným východním průčelím s terasou a fontánou. Z hmoty stavby vystupuje k jihu hmota zimní zahrady, jejím protipólem k severu je vysunutý krytý kočárový příjezd. Balkony a terasy zdobí cementové kuželkové zábradlí a vázy. Centrem vnitřní dispozice je patrová schodišťová hala. Interiér s řadou dochovaných uměleckořemeslných prvků zdobí bohatá pseudobarokní štuková a truhlářská výzdoba;

5. Westenova vilaDukelské ulici č. 23 byla vystavěna 1912 J. Stepanem podle projektu vídeňských architektů Hanse Dworzaka (1870—1920) a Pompea von Wolff pro Ernestinu Westenovou, vdovu po majiteli místní smaltovny. Architektonický výraz poplatný nastupující moderně užívá také folkloristické prvky v podobě hrázděného zdiva a izolovaně některé historizující motivy;

6. vilu v Dukelské ulici č. 25, postavil 1915—1916 podle vlastního návrhu stavitel F. Petráš. Patrový dům s podkrovím je obrácen štítem k západu do ulice. Ve zvýšeném přízemí je k jihozápadu umístěn okosený arkýř, patro je mírně předsazené a z boku kryté téměř svislou mansardovou střechou. Podkroví pod zaobleným hřebenem má k jihu situovaný trpasličí balkonek a zimní zahradu. Blok doplňuje půlkruhový výstupek se vstupem od severu a hranolový blok s plochou střechou obrácenou k východu. Je to stavba bizarního, skoro pohádkového výrazu, zděná cihelnými tvárnicemi (tzv. petráškami) v ornamentálním reliéfu; na sloupky oplocení byly použity keramické komínové vložky;

7. Rechtsovu vilu v Dukelské ulici č. 3 postavil 1927 J. Stepan podle projektu pražského architekta Rudolfa Eislera (1881—1977) pro továrníka Emanuela Rechtse. Objekt klasicizující kompozice dotvářejí plastické ornamenty jižního a východního průčelí v duchu art deca. V jižním průčelí se vila otevírala do zahrady půlkruhovým přízemním rizalitem završeným v 1. patře terasou. Původně byla mezi vilou a budovou Jihočeského muzea ulice, do níž ústila brána dvora se vstupem. V souvislosti se stavbou Krumlovského mostu 1954 došlo k likvidaci zahrady a tehdy byl patrně odstraněn půlkruhový rizalit jižního průčelí. Na počátku druhé světové války sídlila v objektu služebna gestapa. Adaptace objektu pro zdravotnické zařízení poškodila i původní dispoziční řešení;

8. vilu v Pabláskově ulici č. 8 stavěl podle vlastního návrhu 1928 F. Petráš, stylem připomínajícím návrhy Tonyho Garniera (1869—1948) z počátku 20. století. Patrový blok se zvýšeným přízemím je akcentován do křižovatky nárožím 2. patra s výstupem na střešní terasu. K jihu je orientován polygonální arkýř a terasa nad přízemím. Dům má výrazné vertikální členění, např. trojici oken k severu, okna jsou vložena do mělkých vpadlin a spočívají na plochých podokenních pasech. K architektonickému řešení patří i železobetonové oplocení ze svisle členěných panelů, vsazených do sloupů spojených průběžnou deskou. Podobné je také zábradlí střešní terasy. Dobovou atmosféru dokresluje převislá bříza u plotu. Pro sousední vily č. 10 a 12 se tento dům stal pravděpodobně prototypem;

9. vilu v Pabláskově ulici č. 5 postavil J. Hauptvogel podle návrhu Josefa Hahna (1884—1943) z 1928. Patrový krychlový objekt, představující jednu z prvních ryze funkcionalistických realizací ve městě, je zdůrazněn převyšujícím schodišťovým nárožím se vstupem na střechu, pod ním je v přízemí předsazena prosklená zimní zahrada. Současně je zde řešeno oplocení sloupky s průběžnou železobetonovou deskou kryjící dřevěné, vodorovně dělené rámy;

10. vilu Karla Chocholy v ulici S. K. Neumanna č. 4, kterou navrhl pro sebe 1929, postavila firma Bratři Petrášové. Celková kompozice, ovlivněná soudobou holandskou architekturou, je založena na průniku několika kubických hmot završených v úrovni 1. a 2. patra střešními terasami;

11. vilu v Dukelské ulici č. 66 postavila 1931 firma Bratři Petrášové podle projektu K. Chocholy. Architektonická kompozice je založena na výškovém stupňování bloků (současně s půdorysným odsazováním) až k 2. patru, z kterého byl přístup na zaniklou střešní terasu. Vstup do zvýšeného přízemí je vtipně kryt jedním z odsazení. Původní kompozici poškodila přístavba k jižnímu průčelí;

12. Zátkovu vilu na Husově třídě č. 11 postavila 1932 pro Miroslava Zátku (1890—1980) firma Bratři Petrášové podle projektu architektů Josefa Šlégla (1893—1966) a Jaroslava Stránského (1892—1981). Výrazná dvoupatrová reprezentativní stavba při vstupu do centra města má složité vnitřní výškové uspořádání, které připomíná Raumplan Adolfa Loose (1870—1933). Složitost dispozice se projevuje vertikálami na fasádách, jejichž protiváhou jsou výrazné římsy v několika úrovních. Kužel vstupního schodiště má na jižní straně odezvu v půlkruhovém arkýři tzv. červeného pokoje. Dům je v několika úrovních propojen terasami se zahradou. Celková architektonická kompozice byla výrazně ovlivněna holandským neoplasticismem. Původní výsadbu dřevin navrhl J. Stránský;

13. vily na Jiráskově nábřeží č. 16, 17, 18 projektoval 1932—1933 architekt J. Kotlář. Vertikálně koncipované objekty mají 2. patro pojaté jako střešní nástavbu oddělenou úzkou římsou. Nástavby, částečně prosklené jako zimní zahrady (koncem 20. století byly některé obezděny), zpřístupňují střešní terasy;

14. vilu v Dukelské ulici č. 76 podle návrhu architektů Richarda Ferdinanda Podzemného (1907—1987) a Kamila Ossendorfa (1908—1994) postavila 1933 firma František Stašek. Součástí původního projektu byl také návrh úpravy zahrady. Prostou kubickou stavbu oživuje na severní straně půlválcová hmota schodišťového tělesa a na straně západní předsazená hmota završená střešní terasou v úrovni 1. patra. Původní charakter vily byl poškozen novějšími úpravami;

15. vilu v Dukelské ulici č. 80 postavila firma Bratři Petrášové 1934 podle návrhu architektů R. F. Podzemného a K. Ossendorfa. Dvoupatrový podélný blok, předsazený zčásti nad přízemím, podpírají ocelové sloupy. První patro ústí na malou terasu, ze které je subtilní železobetonovou spirálou schodiště přístupná zahrada. Druhé patro je z poloviny odsazeno ve prospěch podélné střešní terasy. Na severní straně vystupuje půlválec schodiště se vstupem. Jde o nejvýznamnější funkcionalistickou stavbu tohoto typu ve městě, která ve svém celkovém pojetí nezapře vliv Le Corbusiera (1887—1965);

16. vila V. Svobodyulici B. Němcové č. 42 z 1935 pochází od J. Saláka. Je to dvoupodlažní kostka nad polozapuštěným vstupním suterénem, s nízkou stanovou střechou na široce vyložené římse, s arkýři k jihu a k východu; moderní charakter byl zničen nedávnými romantickými úpravami;

17. Hulcovu vilu v Hálkově ulici č. 16 projektoval 1936 architekt J. Kotlář. Je to podélná stavba nad polozapuštěným suterénem, zdůrazněná do ulice odsazeným třípatrovým nárožním blokem. Od jihu k němu kaskádovitě stoupají terasy jednotlivých pater. Zvláštností je zastřešení nízkou valbovou střechou na výrazné římse, kdežto protilehlé severovýchodní nároží má střechu plochou, lemovanou nízkou měděnou obrubou;

18. Klicmanovu vilu v Hornické ulici č. 16 na Dobré Vodě navrhl asi 1937 J. Salák pro advokáta Ladislava Klicmana (1903—1942), který později jako sokolský odbojář zahynul v Osvětimi. Je to rozlehlá dvoupodlažní kostka s nízkou valbovou střechou (původně se zaatikovým žlabem) a s půlkruhovým arkýřem k jihu. Dominantní umístění na široké kamenné terase uprostřed velké zahrady bylo potlačeno pozdější parcelací a dostavbami;

19. Příbrského vila, ulice Boženy Němcové č. 52, byla postavena podle projektu z roku 1938 od Bedřicha Adámka (1891—1961), autora chirurgického a gynekologicko-porodnického pavilonu nemocnice. Převýšená stavba s nízkou střechou na široce předsazené římse je téměř čtvercového půdorysu s podélnými terasami k jihu a západu ve 2. patře. Fasáda na kamenném, svisle provazovaném soklu je rustikalizovaná škrábáním, oplocení má kamenné sloupky a sokl. Objekt, jinak dobrých proporcí, má uměle navozovat v luxusním provedení venkovskou mediteránní atmosféru. Původní rozlehlá zahrada byla podstatně zmenšena výstavbou sousedních rodinných domů v ulicích Boženy Němcové a L. B. Schneidera;

20. vila Mathildy Lamezan-SalinsPreslově ulici č. 2 byla vybudována na počátku druhé světové války. Vznikla přestavbou a dostavbou architektonicky průměrného rodinného domu, který 1934 postavil J. Hauptvogel podle vlastního projektu. Až 1940 vytvořila pracovní skupina stavitelů (Arbeitsgemeinschaft der Baumeister) J. Stepan, Hermann Drössler (* 1886) a Josef Hauptvogel ml. (1893 – asi 1945) návrh přestavby v duchu nacistického Heimatstilu. S rozšiřováním nemocnice po druhé světové válce byl objekt začleněn do jejího areálu a jako pavilon R donedávna sloužil oddělení pracovního lékařství Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.

Dlouhá léta po válce byly vily považovány za asociální jev, byly zabavovány pro veřejnou vybavenost nebo přestavovány na jednotlivé byty. Změna nastala až koncem 60. let, kdy se začínají stavět rodinné domy, z nichž mnohé mají charakter drobných vil, např. vlastní (a vlastníma rukama postavené) rodinné domy architektů B. Čepka v ulici S. K. Neumanna z 1968 nebo L. Erbana na Dobré Vodě z 1975; vilový vzhled má dvoubytový rodinný dům na Jiráskově nábřeží č. 13 od J. Škardy z 1975. Až počátkem 90. let je možné opět mluvit o vilách, z nichž je však převážná část poplatná rustikalizujícím nebo romantickým katalogovým vzorům. Přesto lze uvést 2 dobré příklady z Včelné: patrová stavba v ulici Na Hraničkách čp. 130, obložená naplocho lomovým kamenem, na kterou navazuje přízemní dřevem obložené křídlo, v koncové části volné, takže probíhající plochou střechou prorůstají borovice, byla postavena 2000 podle projektu atelieru 4DSLubor Gavalec (* 1970), Milan Hakl (* 1965), Luboš Zemen (* 1971); vila Včelná čp. 135 vznikla 2004 podle návrhu Pavla Hona (* 1964) a Marcely Ehrlichové (* 1973), řešení interiéru L. Zemen a Radek Janošík (* 1974), ve formě patrového bloku s dvěma přízemními křídly se světle šedým nátěrem omítky, dřevěným obkladem a rozměrným prosklením, pod plochými střechami zakončenými slunečními kolektory. Na stavbě zaujme množství technicistně vytříbených detailů a neobyčejná kultivovanost prostředí. Dům je vytápěn tepelným čerpadlem z vrtů. 

AUTOŘI:
doc. PaedDr. Radko Chodura CSc.
akad. arch. Vojtěch Storm
Mgr. Milan Šilhan

LITERATURA:
  •      Kakuška K., 1994: Byla jedna vila... Neslavný osud obydlí spolumajitelky firmy Hardtmuth – hraběnky Matildy. Českobudějovické listy 29. 8. 1994.

  •      PAVEL, Jakub a ŠAMÁNKOVÁ, Eva. České Budějovice. 2., přeprac. vyd. Praha: Odeon, 1979. 234 s. Památky. Řada Městské památkové rezervace; Sv. 32.

  •      ŠILHAN, Milan. Villa Ernestine Westen. Jedna z podob budějovické kultury počátku 20. století. In: Výběr. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1999, roč. 36, č. 4., s. 252—257.

    [s. 252—256.]
  •      HLINKOVÁ, Olga. Architektura 20. a 30. let v Českých Budějovicích. České Budějovice, 1994. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Pedagogická fakulta, katedra výtvarné výchovy.

  •      ERBANOVÁ, Eva, ŠILHAN, Milan a ŠVÁCHA, Rostislav. Slavné vily Jihočeského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, 2007. 227 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-03-2.

  •      ŠILHAN, Milan. Hardtmuthova vila aneb bohatství jazyka pozdního historismu. In: Staré Budějovice. Sborník prací k dějinám královského města Českých Budějovic. České Budějovice. Historicko-vlastivědný spolek, 2013. sv. 5, s. 167—179, ISSN 1804-3186.

  •      Archiv Stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice.