ZAVŘÍT MENU

městský velkostatek

Pozemkové vlastnictví, koncentrované na relativně souvislém území kolem města a představující podstatnou součást městského hospodářství.

panství  |  dominium

Při založení města byly Českým Budějovicím vyměřeny pozemky v blízkém okolí. Před koncem 13. století město získalo několik vesnic, jejichž počet se během 14. století dále zvyšoval; některé vesnice a dvory vznikly pravděpodobně kultivační činností organizovanou samotným městem. V berním rejstříku 1384 je uvedeno 12 městských vsí, které vytvořily stabilní základ městského velkostatku. Na přelomu 15. a 16. století byl proces formování městského velkostatku dovršen; 1505 si město nechalo vložit těchto 12 vesnic do zemských desek. Roku 1513 vznikl nejstarší dochovaný urbář, který eviduje veškerou půdu náležející městu a povinnosti poddaných.

V průběhu 16. a 17. století se alodiální (svobodné) panství města zvětšovalo o další městské vsi; 1692 byl přikoupen alodiální statek Ostrolovský Újezd, ohodnocený na 82 000 zlatých, 1727 alodiální statek Olešnice v sumě 59 300 zlatých a 1736 alodiální statek Doubravice za 38 063 zlatých. Město provozovalo ve vlastní režii několik dvorů, které byly v rámci raabizace v poslední třetině 18. století rozparcelovány a pronajaty.

Na počátku 19. století byl českobudějovický městský velkostatek bez jmenovaných tří venkovských statků hodnocen na 667 264 zlatých, měl výměru 5 333,91 ha, patřilo k němu 33 vsí a 7 částí vesnic, 65 rybníků. Jeho lesy se dělily na revír třebínský, veský a roudenský, k panství patřil mj. žulový lom u Ohrazení, vápencové lomy poblíž Rudolfova, Dubičného, Srubce Vráta, vápenná pec a tři cihelny. Statek Doubravice se rozkládal na 120,90 ha, patřily k němu 3 vesnice, 2 rybníky a vápencový lom se dvěma vápenkami, lesy byly přičleněny k roudenskému revíru. Statek Olešnice měl rozlohu 674,08 ha, jeho součástí byly 3 vesnice a 3 části vesnic, 17 rybníků a lesy tvořící vlastní revír. Statek Ostrolovský Újezd měl rozlohu 757,10 ha, patřilo k němu 8 vsí a 2 části vesnic, 7 rybníků a lesy tvořící samostatný revír. Po zrušení poddanství a roboty a postupném výkupu poddaných 1848—1850 se výměra pozemků patřících městu zmenšila, především úbytkem rustikální orné půdy. Na přelomu 19. a 20. století se městský velkostatek rozkládal na 2 824,45 ha, z čehož zaujímaly 1 576,12 ha lesy, 647,26 ha rybníky, 247,82 ha louky, 156,74 ha pole, 121,44 ha neplodná půda, řeky a potoky, 62,21 ha pastviny, 8,40 ha zahrady a 4,46 ha zastavěná plocha. Hlavní složkou městského hospodaření zůstaly městské lesy městské rybníkářství. Zemědělská výroba se soustředila na dobytkářství, sklizeň a prodej trav a otav, docházelo k pronajímání zemědělské plochy po jednotlivých parcelách.

Součást městského velkostatku tvořila koncem 19. století vápenná pec, cihelna a českobudějovická městská plynárna. K roku 1891 byla hodnota městského velkostatku odhadnuta na 843 580 zlatých, po odečtení daní ve výši 4 138 zlatých představoval čistý roční výnos 18 230 zlatých. Přibližně ve stejné výši se pohyboval i počátkem 20. století. Z celkových ročních výdajů na chod m. v. připadalo asi 35 % na materiál, provoz cihelen, vápenek a zahradnictví, 30 % na platy zaměstnanců, 22 % na lesní hospodářství, 5 % na rybniční a říční hospodářství, 4,5 % na zemědělství a 3,5 % na údržbu objektů a zařízení. Správu m. v. vedla městská rada, jeho řízení a běžný chod zajišťovalo několik desítek stálých zaměstnanců; nejvýše ve služební hierarchii stál ředitel velkostatku, dále tu působili ředitel městského stavebního úřadu, důchodní správce, vedoucí patronátního a fondovního úřadu, pokladní kontrolor, ředitel plynárny, lesmistr a další úředníci obstarávající správní, účetní, daňovou i ostatní agendu a sídlící převážně v Českých Budějovicích. Bezprostřední péče o jednotlivé části městského velkostatku byla svěřena polesným, porybným a pomocnému personálu.

Při městském velkostatku působil patronátní úřad, který vyřizoval záležitosti kostelů v Českých Budějovicích, Dobré Vodě, Dubném, Olešnici a Rudolfově, a fondovní úřad, vykonávající správu sirotčího fondu, chudinského fondu a různých nadací. Správa městského velkostatku spolupracovala s českobudějovickou rolnickou a lesnickou školou. V rámci první pozemkové reformy získalo město 1923 někdejší schwarzenberský dvůr Koroseky, který pak byl pronajímán. V období První republiky a druhé světové války byl městský velkostatek spravován Velkostatkem města Českých Budějovic, sídlícím na Rudolfovské třídě. Po 1945 se majetek rozšířil o konfiskáty, chod městského velkostatku řídila Správa městského velkostatku, sídlící v budově radnice a členící se na několik oddělení: městské rybníky, lesní hospodářství, městský statek v ulici Jaroslava Haška, dvůr Koroseky, městské zahradnictvíměstská parní pila v ulici Jindřicha Plachty. V letech 1949—1950 byla zestátněna veškerá zemědělská půda, lesy a rybníky náležející k městskému velkostatku Od 1991 se začal navracet historický majetek do správy města; 23. 1. 1992 byla zřízena Správa lesů a rybníků města Českých Budějovic, od 1996 působící pod názvem Lesy a rybníky města Českých Budějovic, s. r. o. Hlavní sídlo společnosti je v ulici Jaroslava Haška č. 4, pod její správu patří mj. dvůr Koroseky a sádky ve Lhotce u Trhových Svinů. 

AUTOR:
PhDr. Daniel Kovář

LITERATURA:
  •      ČECHURA, Jaroslav. České Budějovice - příklad vytváření městského velkostatku v středověkých Čechách. In: Jihočeský sborník historický. České Budějovice: Jihočeské muzeum,1985, sv. 54.

  •      SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Neunter Band, Budweiser Kreis. Prag: Friedrich Ehrlich, 1841. xxxv, 297 s.

  •      TITTEL, Ignaz. Schematismus: landtäflicher Güter, Grösserer Rustikalwirtschaften, Beamten und Pächter. Prag: Josef Springer, 1910. 667 s

  •      Státní okresní archiv České Budějovice, fond Archiv města České Budějovice, knihy 4960-5101, Hlavní knihy příjmů a vydání 1850—1920.