Dům kultury Slavie

Spolek pro výstavbu Německého domu se ustavil 1869, kdy také byly schváleny jeho stanovy. Předsedou se stal Cajetan Kail (1806—1884), jeho zástupcem Anton Eggert (1818—1875), členy výboru byli význační představitelé společenského života zdejších německy mluvících obyvatel, např. Adolf Haas (1833—1897), E. Claudi, Carl Hardtmuth (1804—1881), Josef Knapp (1831—1909), W. Rziha von Mühlau a J. Stegmann. Výzvu k zahájení peněžní sbírky na stavbu Německého domu vydalo předsednictvo k 1. 1. 1870 a již v následujícím roce byly vykoupeny pozemky na pravém břehu Malše vedle budovy Městského divadla a zahájeny přípravné práce. Stavba začala 23. 5. 1871, do základů byl s datací 24. 7. 1871 vložen pamětní kámen s měděnou schránkou obsahující dobové dokumenty. Na konci roku 1872 byl dům předán do užívání veřejnosti. V hlavní budově se nacházela tělocvična, spolkové místnosti, kanceláře, kuželna, restaurace s kavárnou, malý a ústřední sál, vedle domu zahradní restaurace, přírodní amfiteátr s lavičkami a letní cvičiště. V jižní části zahrady byla 1877—1888 provozována plovárna a plavecká škola.

Dvoupatrovou čtyřbokou stavbu realizoval českobudějovický inženýr Karl Schmidt podle návrhu pražského architekta Ignáce Ullmanna (1822—1897). Byla to jedna z prvních novorenesančních budov ve městě. Její průčelí připomínalo Ullmannovo Prozatímní divadlo v Praze z 1862. Západní vstupní průčelí vrcholí tympanonem s kruhovým oknem v ose budovy. Hlavní fasáda je zvýrazněna omítkovou bosáží v přízemí a kolem okenních otvorů. Plochu mezi okny rytmizují pilastry vyrůstající z profilovaných štukových říms. Východní průčelí do původní zahrady je střízlivější. V interieru je zajímavé centrální osové schodiště s kamennými balustrádami a původní koncept pilastrů s kompozitními hlavicemi, ostatní prvky se dotvářely během pozdějších stavebních úprav. Začlenění Německého domu do podlouhlého zahradního prostoru, ohraničeného zdí a plotem s dvěma bránami, bylo později narušeno výstavbou Dukelské ulice.

Německý dům byl sídlem místních odborů spolků a sdružení Geselligkeitsverein, Turnverein, Deutscher Böhmerwaldbund, Deutscher Kaufmännischer Verein, Politischer Verein, Musikverein a Verein deutscher Arbeiterinnen a dalších, i scénou německého ochotnického divadla. Také zde pořádal své recesní schůze spolek Schlaraffia Budovicia. S vývojem politických poměrů koncem 19. století se dům stal vyhraněným symbolem německého živlu ve městě a po vzniku Československa i otevřených nacionálních střetů. Vedle kulturních a společenských organizací jej využívaly některé politické strany, např. Sudetendeutsche Partei, za okupace 1939—1945 i NSDAP.

Po druhé světové válce připadl Německý dům městu a krátce nesl i označení Slovanský dům; jako Stalinův dům jej do roku 1948 využívaly místní orgány Komunistické strany Československa. V letech 1948—1960 sloužil vojsku jako Dům armády, resp. Posádkový dům armády. Památkové ochrany se objektu dostalo 1958, na státní seznam nemovitých kulturních památek byl zapsán 1963. Roku 1960 bylo zařízení začleněno do Parku kultury a oddechu pod názvem Dům osvěty a stalo se prostorem pro osvětovou, spolkovou, taneční, divadelní a hudební činnost. Podle počtu míst v malém sálku, původním studiu Jihočeského divadla, vznikl název Divadlo pro 111, který 1966 přejal Divadelní soubor Julius Zeyer. Název se s drobnými obměnami uchoval i během komunistické normalizace a provázel úspěšnou éru vzniku malých a alternativních forem divadla. Do 1969 zde také hostovalo experimentální Divadlo poezie Krajské knihovny. V hlavním sále a prostorách domu se po desetiletí konaly taneční kurzy, plesy, vystoupení folklorních a folkových skupin, koncerty a pořady. Zázemí zde nacházela velká část českobudějovických souborů, sdružení a zájmových klubů.

V roce 1994 se KD Slavie stal majetkem Městských kulturních domů, a. s., po zániku této městské společnosti 2010 se hospodaření s objektem vrátilo pod odbor Správy domů města. Přes dílčí opravy se havarijní stav a potřeba rekonstrukce celé budovy spolu s rozhodnutím města o dalším využití staly předmětem vleklých politických sporů a veřejné diskuze. Důležitým hybatelem provozu zůstávala klubová scéna. V letech 2012—2016 zde působil Blues Club HIGHWAY 61 a 2011—2018 hudební Café klub Slavie; prostory klubu nechal provozovatel opravit na své náklady v květnu 2012. Pod střechou KD Slavie nacházely zázemí i další spolkové a volnočasové aktivity, například Jogacentrum, Akademický klub třetího věku – Klub aktiv, z. s., nebo škola streetového tance NG Dance Crew. 

Po odmítnutí několika návrhů na přestavbu památkově chráněné budovy byla roku 2019 vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž vedená formou soutěžního dialogu; jejím vítězem se v červnu 2020 stalo sdružení ateliérů Chaix & Morel et Associés z Paříže a Christian Anton Pichler ZT GmbH. z Vídně, spolu s českým architektem Janem Proksou (* 1982), rovněž se sídlem ve Vídni. Výrazné zásahy do historických konstrukcí a stroze působící moderní přístavba, vystupující směrem do Dukelské ulice k Jihočeskému muzeu, vyvolaly odpor části veřejnosti i některých odborníků na památkovou péči. Projektem předpokládané celkové stavební náklady činily 343 milionů korun.

Rozsáhlá rekonstrukce včetně nové úpravy celého nábřežního prostoru s pobytovými schody a náplavkou byla zahájena v červnu 2023. Akce patřila k finančně nejnáročnějším kulturním investicím města po roce 1989 a její průběh provázelo výrazné navýšení nákladů na cenu přesahující 900 milionů korun. Na projekt město čerpalo podporu z Národního plánu obnovy prostřednictvím Ministerstva kultury ČR, současně se stal součástí příprav programu Evropského hlavního města kultury České Budějovice 2028. Multifunkční objekt byl novým prostorovým řešením a technologickým vybavením provozně rozvržen do tří autonomních zón. Restaurace s kavárnou v suterénu se v místě bývalého přírodního amfiteátru otevřela do dvorany k Jihočeskému divadlu. Do foyer a hlavního sálu v patře, s jevištěm vysunutým do nové prosklené přístavby nad malou scénu a část coworkingového centra v parteru, byl zachován přístup od řeky po hlavním schodišti. Spolková část provozu byla situována převážně do 2. patra s terasami, podlaží nově propojila dvě nová vnitřní schodiště a výtah.

KD Slavie byl slavnostně otevřen 29. prosince 2025, jeho provoz zastřešila příspěvková organizace Kulturní a sportovní zařízení města České Budějovice.