ZAVŘÍT MENU

sirkárny

Podnik na výrobu sirek, který založil v Českých Budějovicích vídeňský podnikatel Aron (či Alfred) M. Pollak (* 1816).

Věnoval se prodeji třecích zápalek Štěpána Rohmera (1788—1842). Po jeho smrti vyráběl sirky pod vlastní firmou. Měl zásluhu na tom, že se na krabičkách objevily barevné zápalkové nálepky. Vzhledem k dobré prosperitě zřídil filiálku v bývalém cukrovaru ulici Boženy Němcové čp. 42, blízko koněspřežní železnice a v sousedství schwarzenberského skladu dřeva. Sirkárna zahájila provoz 1848. Kromě zápalek se zde vyráběly krabičky, bedny a další truhlářské zboží. Důležitou částí výroby byla příprava fosforové masy na hlavičky zápalek. Používán byl jedovatý bílý fosfor, který při manipulaci vyvolával smrtelnou fosforovou nekrózu. Ještě v 80. letech 19. století přiznala správa sirkárny, že se vyskytlo 10 případů této nemoci. Po zahájení provozu zde v průměru pracovalo 250 osob, z toho 50 % dětí do 14 let, 1860 bylo vyrobeno 25 milionů krabiček. Nejvíce dělníků, 449, z toho 230 žen a 27 dětí, zde pracovalo 1872. Výrobu značně omezila krize 1873, vlivem konkurence švédských zápalek vznikly odbytové potíže. Roku 1898 byla ukončena výroba, 1900 i nájem budov. Do nich přestěhoval zařízení ze sirkárny ve Zlaté Koruně Michael D. Roth (* 1840) a 1902 zahájil výrobu. Podnik pak převzal Albert Roth (* 1870). Po požáru 1904 byla výroba zmechanizována. Majitel se vzdal samostatnosti 1913 a sirkárna se stala součástí akciové společnosti Helios ve Vídni. Výroba zde skončila 1920. 

Na návrh některých českobudějovických podnikatelů vznikla akciová společnost Česká sirkárna. Nové tovární objekty byly postaveny těsně u železniční vlečky směrem na Rudolfov (ulice U Sirkárny). Výroba byla zahájena 1908, na nálepky se používaly vlastenecké i budějovické motivy. Měla 229 zaměstnanců a na svou dobu nejmodernější zařízení na výrobu bezpečnostních zápalek. Export byl orientován na Balkán. Již 1910 společnost vyplácela 12,5 % dividendu. Roku 1912 se stala součástí akciové společnosti Helios a od 1923 součástí společnosti Solo, spojené akciové sirkárny se sídlem v Praze. Po 1918 byly postaveny nové haly, vybavené automaty o výkonu 1,1 milionu krabiček denně, nová strojovna a kotelna, sušárna, krabičkárna. Bylo zařízeno vytápění horkým vzduchem, v podzemí umístěna síť hydrantů a rezervoárů vody. I když se jednalo o nejmodernější sirkárnu v Československu, rozhodla pražská centrála Solo o uzavření a likvidaci závodu k 30. 12. 1933. Za druhé světové války v objektech sídlila firma Leichtbau, po válce Akra

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

průmysl 

AUTOR:
Mgr. Václav Vondra

LITERATURA:
  •      SVOBODA, Miloš. O historii sirkařství v jižních Čechách do konce 19. století. In: Výběr z prací členů Historického kroužku při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1964, roč. 2, č. 4., s. 2—26.

  •      VONDRA, Václav. K vývoji českobudějovických sirkáren. In: Jihočeský sborník historický 1980. České Budějovice 1980, roč. 49, č.1, s. 14—27.