ZAVŘÍT MENU

Rudolfov

Město 5 km východně od Českých Budějovic, královské horní město.

Hory Budějovské  |  Rudolfovo město  |  Rudolfstadt

Roku 1385 vydal Václav IV. (1361—1419) povolení Václavu Klaricovi, že smí se svými kverky po dva roky prodávat stříbrnou rudu z dolu Monstrance (později Boží vůle) na královských horách u Českých Budějovic. Tehdy je zde zmiňována ves Vesce. Pozdější rudolfovský horní revír zaujímal 13 km dlouhý a 1 km široký pruh území na západním úbočí Lišovského prahu od Velechvína po Vidov. Charakterizuje jej výskyt ryzího stříbra, ušlechtilých stříbrných rud, sfaleritu, galenitu, na Dobré Vodě zlata. Největšího rozkvětu dosáhla těžba stříbra ve 2. a 3. čtvrtině 16. století. Do 1547 bylo na území Rudolfova a Adamova (v tzv. Veseckém pohoří) založeno přes 20 cechů (šachet), zejm. Boží vůle, Tři králové, Orel Abrahám, z nichž největší sahaly do hloubek kolem 300 m. Většina horníků sem přišla z oblasti Krušnohoří a vytvořili zde německé a nekatolické společenství. Rudolfov byl též útočištěm evangelíků vypovídaných 1559—1560 z Českých Budějovic. Již 1536 zde stála kaple a 1556 byl na nejvyšším místě osídlení založen luteránský kostel, dokončený 1583 jako jediná typicky luteránská sakrální stavba v jižních Čechách, s pozoruhodným trojitým závěrem a průběžnými tribunami.

Těžba se rozvíjela na celém území Rudolfova a Adamova (tehdy zvaných Velké a Malé Hory) a v dalších lokalitách rudného pásma. Podle Březanovy kroniky se 1570 zdejší osídlení nazývalo Hory Budějowské či Rudolfowo Město. Horníci byli zpočátku závislí na spojení s Budějovicemi, ať už šlo o potraviny nebo nářadí a potřeby k práci. Tento vztah se postupně uvolňoval, jak horníci získávali privilegia od panovníků, kteří měli na dolování zájem.

Císař Rudolf II. (1552—1612) dal 1583 horníkům na horách u Budějovic některá práva, povolil jim postavit mlýn a konat týdenní trh na oves a žito, čímž se osada v podstatě zařadila mezi města. Proces jeho právního konstituování završil Rudolf II. 1585, kdy povýšil doly u Českých Budějovic (tzv. Velké Hory) na svobodné město, kterému propůjčil své jméno (Rudolphstadt), obdařil ho městským znakem, dvěma výročními trhy a řadou významných práv. Roku 1615 toto privilegium potvrdil král Matyáš I.(1557—1619). K institucionalizaci města došlo v době, kdy již dolování prožívalo krizi, výnosy dolů klesaly a havíři začali pro nízké mzdy z Rudolfova odcházet. Počátkem 70. let doly vynášely průměrně 1 500 kg stříbra ročně, po 1587 poklesl výnos na 400 kg a po 1598 na pouhých 100 kg. Radikální zlepšení nepřinesly ani záměry Hölzelů ze Sternsteinu, kteří 1584 iniciovali vznik nové těžařské společnosti za účasti Viléma z Rožmberka (1535—1592), ani pozdější spoluúčast Petra Voka z Rožmberka (1539—1611). Základním problémem byl nedostatek vodní síly pro pohon čerpadel odvodňujících zatopené doly, který trval i po zřízení rybníka Mrhal (1555) mezi Hlincovou Horou a Jivnem a budování odvodňovací štoly svatého Eliáše Hůr do Úsilného (1575—1723). Přes zřetelný úpadek byl Rudolfov před třicetiletou válkou počtem domů na 14. místě mezi jihočeskými městy.

Roku 1619 byl v Rudolfově hlavní stan povstaleckého stavovského vojska, což se městu stalo osudným. Definitivní konec jeho slávy znamenalo vyplenění Budějovickými a buquoyským vojskem v červnu 1619. Zničené horní město postoupil Ferdinand II. (1578—1637) v prosinci 1620 Českým Budějovicím, které zakázaly používání městského znaku (znak se mohl používat opět až od 1722, ale jen ve vnitřním styku). Rudolfov zůstal zcela vylidněn, teprve od 1623 se zde začali usazovat noví obyvatelé, převážně zemědělského původu. Ferdinand II. 1630 urovnal spory mezi Českými Budějovicemi a Rudolfovem v horních věcech a stanovil jejich práva, čímž byly svobody Rudolfovských zčásti obnoveny. V roce 1636 začala rekatolizace, brzy potom byl ustanoven první katolický farář při kostele zasvěceném svatému Vítu. Zdejší špitál byl za třicetileté války zničen, 1654 zůstalo ze 161 domů 117 neobydlených. Rudolfov byl ještě 1654 královským horním městem. Roku 1656 byl již uváděn jako poddanská ves města Českých Budějovic; 1663 zde stálo 58 domů. Přes mimořádně těžké podmínky se Rudolfov opět rozrostl; od 1720 byl znovu uváděn jako městečko, ve čtvrtině 18. století vykazoval 94 domů. Ačkoli obnovovaná a nově budovaná zástavba ne vždy navazovala na původní stav, je nepochybné, že charakter původní chaotické urbanistické struktury města, zachycený na mapě stabilního katastru z 1827, přetrvává. Rudolfov nikdy neměl skutečně městský charakter a byl velkým hornickým a později malozemědělským sídlištěm. Osídlení mělo zřejmě dvě koncentrovanější jádra: dole, při hrázi Královského rybníka, v Lipové ulici, kde se zachovaly některé starší domy (čp. 36, 38 a 160, 40, dále čp. 74, 152, 130), a nahoře u kostela a stávající radnice.

Kostel svatého Víta, po požáru 1679 opravený a v trojlodí znovu překrytý trámovým stropem, se 1765 dočkal zaklenutí trojlodí a 1766 byl opraven i zevně. V letech 1801—1827 budovaná císařská silnice z Českých Budějovic do Lišova znamenala stabilizaci hlavního silničního průtahu a omezení významu spojnice po hrázi Královského rybníka. Roku 1843 bilance domů převyšovala stav před třicetiletou válkou; ve 145 domech žilo 902 obyvatel.

Na starých šachtách západně od Rudolfova vyrostly v 18. století dělostřelecké depoty a pro vojenské účely byl 1768 zabrán i někdejší Hölzelovský dům (zámeček, Zeughaus), stojící stejně jako většina dochovaných depotů na úzkém výběžku katastru Adamova, dříve Hůr. Z Českých Budějovic byla do vojenského prostoru vybudována vojenská dráha, z níž měla být vyvedena místní dráha do Třeboně, opakovaně projektovaná 1864—1924. K její realizaci však nedošlo. V místech, kde již snesená část vojenské trati přetínala Rudolfovský potok, se dochoval strážní domek. Některé staré šachty byly 1624—1910 znovu otevírány, výnosy však byly velmi malé.

Pomalý růst Rudolfova pokračoval: 1921 zde bylo 192 domů a 1 537 obyvatel (1 135 Čechů, 391 Němců), 1930 už 229 domů, ale jen 1 393 obyvatel (1 075 Čechů, 313 Němců). Po odsunu Němců po 1945 se růst obce zrychlil. V roce 1955 byla s Rudolfovem sloučena osada Vesce a od 1960 byl Rudolfov sídlem městského národního výboru. V období 1948—1968 existovalo trolejbusové spojení s Českými Budějovicemi, nahrazené později autobusovým. Roku 1991 zde bylo 585 domů a 2 172 obyvatel; 2001 již 667 domů a 2 226 obyvatel a 2011 zde bylo 712 domů a 2 231 obyvatel.

Novodobý urbanistický vývoj Rudolfova se do druhé světové války omezoval na zahušťování nepravidelné zástavby. Vznikla řádka domů severovýchodně od Královského rybníka a jednotlivé domky při cestě od něho do Vesců. Nejvíce domů bylo postaveno při lišovské silnici jižně a východně od návsi ve Vescích. V 60.—80. letech nové rodinné domy zaplnily celé území mezi Vesci a Královským rybníkem a nová čtvrť se rozvinula též pod serpentinou silnice do Hlincové Hory.

Rudolfov nemá vyhraněný městský charakter. Z památkového hlediska je kromě architektonických dominant hodnotné zejm. území pod kostelem s domem č. 36 v ulicích Hornické Na Staré cestě a zástavba jižně od hráze rybníka. Okolí kostela bylo narušeno modernizací a přístavbou školy v jeho jihovýchodním sousedství.

Hölzelovský dům v dolní, jihozápadní části města na výběžku katastru Adamova, dříve Hůr, byl původně sídlem perkmistra Jana Hölzela ze Sternsteinu, který jej dal postavit asi kolem 1590. V roce 1620 byl jako správní jednotka připojen k panství Hluboká a B. de Marradas jej přestavěl do raněbarokní podoby se střední pavilonovou nástavbou, krytou mansardovou střechou. V letech 1768—1989 sloužil vojenským účelům a byl utilitárně upraven. Dochovaly se také barokní budovy skladů munice a vojenského materiálu z 2. pol. 18. století, situované v polích severozápadně od zámku. Stávající radnice (západně od kostela) byla nejprve renesančním sídlem královského báňského úřadu s cennými malbami z 1590. Nad vstupem je alianční znak Hölzelů ze Sternsteinu a Pruinnigů z Pruinnigbergu. Roku 1619 budova unikla zkáze města a byla změněna na rychtu. V období 1767—1807 zde sídlil obnovený úřad královského hormistra a 1772—1782 vrchní báňský úřad, dočasně přestěhovaný z Příbrami. Při opravě byly obnoveny nástěnné malby, malovaná nárožní bosáž z raněbarokní přestavby koncem 17. století, troje malované sluneční hodiny, prostý renesanční portál a nad ním namalované alianční znaky. Ve sklepě radnice se zachovala šachta, vedoucí do dolů, nyní zazděná.

Lustenek (Děkanský dvůr), izolovaně situovaný dvorec v dominantní poloze jihovýchodně od města na katastru Hlincové Hory, vlastnil před 1618 císařský lesmistr Kašpar Hölzel, který byl zřejmě stavebníkem pozdněrenesančního zámečku se sgrafity při dvoře, jehož vznik je kladen do doby kolem 1580. Po 1621 jej získal B. de Marradas a zchátralý objekt přestavěl k obývání. Později přešel do majetku českobudějovického děkanství, které jej užívalo jako tzv. Děkanský dvůr.

 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

Češi a Němci    |   hornictví    |   mapy a plány    |   městská hromadná doprava    |   městské vsi    |   nerostné suroviny    |   vojenská posádka 

AUTOŘI:
PhDr. Jiří Chvojka
Ing. arch. Karel Kuča

LITERATURA:
  •      BÖHNEL, Miroslav Bedřich. Dějiny města Rudolfova. Čes. Budějovice: Kraj. nár. výb., 1958. 478 s.

  •      ČAPEK, František Josef. K počátkům hornického města Adamova (1554—1619). In: Výběr z prací  Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích. Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech. 1985, roč. 22, č. 4., s. 249—257.

  •      KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl, A-G. 1. vyd. Praha: Libri, 1996. 874 s. ISBN 80-85983-13-3.