Pražské předměstí

Jeho zárodkem bylo Staré Město a ojedinělá zástavba podél Pražské silnice a Dlouhé cesty. Převážnou část volné plochy zabírala příslušenství šosovních dvorů, malá hospodářství a zahrady měšťanů. V severní části podél cesty od východu ke staroměstskému kostelu svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele se od 2. pol. 15. století rozkládala skupina později zaniklých rybníků. Skutečné nové předměstí se začalo utvářet až v 19. století, zejm. po roce 1848. Hranici se současně se vyvíjejícím Vídeňským předměstím tvořila Nová ulice. Přistěhovalci z české části jihočeského venkova se usazovali v prostoru do té doby volném, mezi Pražskou třídou a Rudolfovskou třídou. Bývalá pole byla přeměněna na parcely a zastavěna, z někdejších polních cest se staly nové ulice. Příchozími obyvateli byli převážně nemajetní lidé, kteří hledali obživu jako dělníci v rozvíjejícím se průmyslu. Pražské předměstí mělo od začátku charakter obytné čtvrti, budované na důsledném pravoúhlém schématu. V letech 1904—1921 mělo postavení osady, předtím i potom jen městské čtvrti. Na severním okraji byly 1894—1895 postaveny dělostřelecké kasárny, 1893—1895 městské jatky, koncem století byla zřízena ve Skuherského ulici tužkárna Národní podnik a 1894—1895 Český akciový pivovar (Budějovický Budvar). Dostatek volného prostoru umožnil výstavbu nových škol: 1868 bylo postaveno první české gymnázium, 1903 jeho nová budova, 1893 česká reálka i další české a německé měšťanské školy a česká hudební škola. Státní správu představovala budova okresního hejtmanství. Církevní stavby doplnily 1870 kostel svatého Václava a 1924 Husův sbor Církve československé husitské na Palackého náměstí.

Modernistické návrhy upravovacích a regulačních plánů Pražského předměstí z 30. a 40. let 20. století od Vladimíra Zákrejse (1880—1948), Aloise Mikuškoviče (1897—1952) počítaly s jeho radikální blokovou přestavbou. Demolice započaly na jaře 1959, kdy musely ustoupit stavby situované na nároží Staroměstské ulice a Pražské třídy experimentální stavbě Koldomu. Od 1967 v další fázi asanačních prací byla postupně srovnána se zemí zástavba ve Staroměstské ulici a v části staré Pekárenské ulice. V sedmdesátých letech se demoliční práce přesunuly na Pražskou třídu a 1981 zde byl srovnán se zemí poslední činžovní dům. Budování sídliště započalo čtrnáctipodlažními věžovými domy v prostoru, který vymezovala ulice U Trojice, Kněžskodvorská ulice, železniční trať a řeka Vltava (1965—1968). Druhá etapa výstavby se od 1968 uskutečnila v prostoru ohraničeném Hálkovou ulicí, řekou Vltavou, Pražskou třídou a Holečkovou ulicí. Demolice starší zástavby zde dosáhly největších rozměrů. V 1969 byl územní plán doplněn o severní část, kde vzniklo na přelomu 60. a 70. let sídliště Voříškův dvůr, které svou koncepcí náleží mezi urbanisticky nejlépe řešené českobudějovické obytné soubory. Obchodní dům Družba otevřený veřejnosti 1974 spolu s mladším domem služeb a budovou pošty z 80. let 20. století se staly centrem občanské vybavenosti. Výstavba hotelu České Budějovcie o 17 podlažích a výškou 71 m, posléze pojmenovaného podle běloruského družebního města Gomel (název užíván do 2011), se uskutečnila na základě vyhlášky z 1973. Hotel byl otevřen 1982, přestavován 2005 a 2012 znovu otevřen jako Clarion Congres Hotel České Budějovice. V 70. letech 20. století byla navržena demolice kostela svatého Václava, k níž posléze nedošlo. Také třetí etapa demolic, která zahrnovala severní frontu Husovy třídy a část Mariánského náměstí včetně Mariánských kasáren, nebyla realizována.

Pro oblast Palackého náměstí a přilehlých ulic vznikla po 1961 studie českobudějovického Stavoprojektu a brněnského Výzkumného ústavu výstavby a architektury směřující k tzv. experimentu totální přestavby vnitroměstského území, který se měl využít jako příklad v celostátním měřítku. V závěru 60. let tato doporučení revidoval územní plán vypracovaný A. Malcem. Na konci 70. let ještě A. Malec a V. Storm vypracovali variantní koncepty územního plánu, oba počítaly s blokovou zástavbou s vysokou hustotou osídlení v průměru 600 obyvatel na 1 ha. Návrhy 1981 revidoval architekt Alois Pohan (* 1945). Urbanistické středisko, odbor územního plánování a architektury MěNV vypracovalo 1984 návrh výstavby, který měl respektovat stávající šachovnicový systém zástavby a pracoval s částečnou symbiózou nové panelové výstavby se starší zástavbou. Asanace byla do roku 1989 provedena jen z malé části a v 90. letech 20. století se začala obnovovat starší zástavba postupně doplňovaná o podkrovní bytové vestavby a zastavování proluk.

Po 1989 charakter předměstí výrazně ovlivnila výstavba nákupních center v křížení Pražské a Strakonické ulice.