Českobudějovický pakt

První rozhovory o národnostním vyrovnání ve městě, podnícené českými představiteli 1902, ztroskotaly. Teprve po obecních volbách 1906, v nichž budějovičtí Češi získali většinu v 3. sboru, zesílily na obou stranách snahy o vzájemné dorozumění. Dne 12. 11. 1906 předložil A. Zátka starostovi J. Taschkovi německy psaný Pamětní spis, týkající se úpravy národnostních poměrů v Českých Budějovicích zemským zákonem. Obsahoval především návrhy na rozdělení mandátů v obecním a okresním zastupitelstvu a úpravu školských poměrů podle oddělených národnostních katastrů. Jednání o nich, vedené nejen v místě, ale také v Praze i ve Vídni, se táhla několik let, během nichž byly doplněny dalšími návrhy. Konečně 26. 2. 1914 městské zastupitelstvo na doporučení J. Taschka a A. Zátky výsledné vyrovnávací předlohy, často označované jako Českobudějovický pakt, jednomyslně přijalo a v květnu je schválilo i okresní zastupitelstvo. Měly podobu osnov 3 zemských zákonů: 1. zabezpečit zjištění skutečného početního stavu obou národností a upravit jejich zastoupení v obecním zastupitelstvu; 2. zajistit totéž pro okresní výbor; 3. upravit školské poměry, především zřídit místní školní radu pro každou národnost. Pro nacionálně umírněné politiky obou stran byl Českobudějovický pakt předzvěstí česko-německého vyrovnání v celé zemi. Na jeho uvedení do života bylo však pozdě. Zemským zákonem se nemohl stát, protože už 1913 byl zemský sněm rozpuštěn, a legalizaci v podobě císařského patentu zabránilo vypuknutí první světové války.