ZAVŘÍT MENU

dominikánský konvent

Soubor objektů u kostela Obětování Panny Marie obývaných a užívaných dominikány.

dominikánský klášter

Konventní budovy začaly vznikat současně se založením města. Byla pro ně vybrána plocha na západním okraji městského areálu s bezprostřední vazbou na opevnění města. Z roku 1267, tedy 2 roky po zahájení výstavby areálu, existuje zpráva hovořící o tom, že Přemysl Otakar II. založil kapli svaté Markéty. Kostel zasvěcený Obětování Panny Marie byl vysvěcen 1274. Z celého areálu stál v té době pouze presbytář, ukončený přímým závěrem a asi plochým stropem, se dvěma chórovými kaplemi (severní z nich je totožná s markétskou kaplí založenou 1267) a schodišťovou věží na rozmezí kaple a vznikající příční lodi. Kolem 80. let 13. století byly patrně částečně vyzdviženy i severní a jižní obvodová zeď trojlodí. Tento předpoklad koresponduje ze zprávou, podle které byl do jižní stěny trojlodí, v kapli svatého Vavřince, 1281 pohřben první známý převor Jindřich Librarius. Stavební práce pokračovaly po celý zbytek 13. století a dokončení kostela se protáhlo až do 14. století. Roku 1298 vydal pasovský biskup Bernard von Prambach († 1313) odpustky pro všechny, kdo kostel navštíví, a uvedený letopočet je spojován i s novým svěcením téměř dokončeného chrámu. Na konci 13., popř. v 1. desetiletí 14. století byl starší závěr presbytáře nahrazen polygonálním uzavřením a zaklenut. V těsné návaznosti byly dozděny západní štít, boční zdi a dokončeny klenby transeptu. Dobudováním kostela vznikla trojlodní bazilika s vloženou, pro dominikány netypickou příčnou lodí a trojchórovým závěrem s dlouhým presbytářem. Celkové pojetí stavby, v níž lze rozeznat několik stavebních koncepcí, zachovávajících původní dispozici z 13. století, ukazuje na ovlivnění nedalekým konventním kostelem v cisterciáckém klášteře Zlatá Koruna. Také jeho založení inicioval Přemysl Otakar II.

Po dokončení stavby probíhaly úpravy interiéru kostela. Do 13. století lze pravděpodobně datovat nejstarší odkryté zbytky nástěnné malby v presbytáři, rozšířené v průběhu 14. a 15. století na podstatnou plochu obvodových stěn trojlodí a pilířů. Dominantní nástěnná malba na východní stěně presbytáře zobrazuje přes 10 m vysokou postavu svatého Kryštofa. Na jižní straně transeptu se dochovala nástěnná malba představující svatou Dorotu, Zvěstování Panny Marie svatého Jiří a fragment výjevu z Legendy o umučení 10 000 rytířů (vše kolem 1400). Mimořádná je malířská výzdoba oltářní niky v jižní zdi transeptu. Ve starší vrstvě (kolem 1350—1360) je zobrazena svatá konverzace Madona s Kristem a klečícím donátorem doporučovaným svatým Dominikem. Po stranách niky doplňují výjev postavy dvou světic. Námětem druhé vrstvy (kolem 1400) je Pieta, doprovázená svatou Kateřinou Alexandrijskou svatou Barborou na bočních stěnách niky. Vysoce kvalitní malba je srovnatelná s tvorbou soudobých umělců dvorského okruhu. V 15. a v 1. pol. 16. století byly některé starší nástěnné malby překryty novými, na jejichž realizaci se podíleli místní malíři. Doložena je např. účast malíře Samsona 1481—1485.

Pozoruhodné nástěnné malby byly objeveny v jednom z polí severního křídla ambitu kláštera. Jde o výjevy Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie a o devoční námět Panny Marie Ochranitelky. Petr Pavelec (*1965) ztotožnil postavy s královskými insigniemi, nacházející se pod pláštěm Panny Marie, s římským císařem a králem Karlem IV. (1316—1378) a jeho synem Václavem IV. (1361—1419). Domnívá se dále, že malba musela vzniknout mezi rokem 1376, kdy byl Václav IV. zvolen římským králem, a rokem 1378, kdy Karel IV. zemřel. Není take vyloučeno, že nástěnná malba vznikla jako připomínka návštěvy císaře Karla IV. a jeho syna Václava v Českých Budějovicích v květnu 1378, když zde vedli jednání se zástupci říšských knížat i předních českých šlechtických rodů.

Polychromií byly pokryty součásti klenebního systému, jenž je sám o sobě ukázkou vynikající kamenické práce. K nejpozoruhodnějším patří drobné klenební konzolky osazené v severní boční lodi, zdobené zejm. vegetabilním a zoomorfním motivem, vyjadřujícím alegorie např. Kristovy oběti.

V 1. pol. 15. století byl do kostela přinesen zřejmě z Itálie obraz Panny Marie Budějovické (někdy též Panny Marie s klasy). Nelze vyloučit, že i další desková malba, Adorace Krista z dílny Mistra třeboňského oltáře (před 1400), byla vytvořena pro dominikánský kostel. Ze Zlaté Koruny podle tradice pocházel další obraz ze stejným námětem zvaný Adorace Krista z Českých Budějovic (kolem 1420). Asi 1510 doplnil zařízení kostela deskový obraz Madony roudnického typu, technikou prozrazující sepětí s podunajským malířstvím. Pozoruhodnou výbavu doplnilo několik oltářů. Na počátku 19. století jich bylo asi 30, část z nich gotického původu. Jejich součástí byla kromě deskových obrazů i řezbářská díla. Pro dominikány byla zřejmě vyhotovena i nejstarší řezbářská práce: Panna Maria Rudolfovská (poslední čtvrtina 13. století). K 1382 byly uděleny odpustky arcibiskupem Janem z Jenštejna (1350—1400) k již ztracené soše Bolestné Panny Marie s mrtvým Kristem na klíně. Pravděpodobně součástí oltáře Božího těla (připomínán 1375) byla dřevořezba Krista z Božího hrobu. Jestliže se duchovní náplň této sochy vyznačuje citovou zdrženlivostí, pak řezaný Krucifix (60. léta 14. století) obsahuje ještě něco z hlubokého prožitku utrpení starších mystických Ukřižování a Piet z porýnského okruhu. Na pomezí gotiky renesance patří v interiéru kostela několik náhrobků, stejně tak Krucifix, vytvořený kolem 1520 Mistrem Oplakávání ze Žebráku.

Současně se stavbou konventního kostela začala vyrůstat v několika etapách i konventní budova u jižní strany trojlodí. Nejstarší částí budovy je západní křídlo, doplňující také linii hlavní hradební zdi. Jednotlivé prostory se rozkládají po obvodu křížové chodby, otevřené do téměř čtvercové rajské zahrady. Podobně jako kostelní interiér byly některé části konventu zdobeny figurální nástěnnou malbou; její nejstarší odkrytá vrstva je datovatelná do doby kolem 1300. Celá stavba konventu byla ukončena koncem 14. století (1380 vznikla subtilní studniční kaple připisována parléřovské tradici). V polovině 15. století byla před konventní budovu předsunuta hranolovitá věž s kaplí svatého Felixe a Adaukta, zvanou také Český kostel (ecclesia Bohemorum), v přízemí se zbytky nástěnné malby. V ní byl umístěn oboustranný deskový relikviářový obraz (před 1450), znázorňující na jedné straně oba světce, mezi nimiž je umístěn kruhový relikviář s jejich domnělými ostatky a relikviemi svatého Kříže svatého Petra, na druhé Bolestného Krista s nástroji umučení.

Husity nepoškozený klášter se potýkal s finančními problémy, ke kterým se přidaly požáry ve 2. pol. 15. a v 16. století. Zájem o vstup do konventu upadal a např. 1525—1548 zde žil sám převor Bernard Bursatoris († 1548). Mezi 1548—1587 konvent procházel vleklou stagnací. Městská obec disponovala s některými budovami klášterního areálu i s majetkem konventu. V této době se ztratila původní klášterní knihovna. Část budov byla použita pro kanceláře solních úředníků a mincovny. V roce 1560 byl klášter opraven a 1574 znovu vysvěcen kostel. Dominikáni se do konventu vrátili až 1587. Větší stavební úpravy byly zahájeny kolem pol. 17. století. V roce 1633 byla na náklad B. de Marradase upravena gotická kaple svaté Markéty na kapli mariánskou a byl do ní na nový oltář přenesen obraz Panny Marie Budějovické (část oltáře, zvaného někdy stříbrný, se dochovala v kapli svaté Anny), pořízena byla část nového barokního mobiliáře, později doplněného např. o rokokovou kazatelnu. Od 70. let 17. století probíhala rozsáhlejší barokizace kostela za účasti F. Canevalleho. Upraven byl jak exteriér kostela, tak zejm. interiér hlavní chrámové lodě. Byl stržen gotický závěr staré jižní chórové kaple a nahrazen novým, půlkruhovým. V hlavní lodi byly gotické hrotité arkády uzavřeny půlkruhovými oblouky a do západní části interiéru byla vložena kruchta s varhany. Příčná loď byla na severní straně rozšířena přístavbou předsíně, v patře byla zřízena malá oratoř. Změněno bylo zastřešení bočních lodí a původní gotická okna byla nahrazena širokými půlobloukovými otvory. Opravu přilehlé konventní budovy vyvolal požár 1723. Jednotlivá křídla, až na gotický ambit radikálně přestavěná, dostala tehdy trojtraktovou dispozici se střední pavilonovou chodbou převyšující střechy. Přestavba skončila 1740, 1772 byla ještě přestavěna starší hranolovitá Bílá věž. Podoba celého areálu po dokončení barokních úprav je v ideální podobě zachycena na vedutě F. J. Prokyše.

Postupně upadal také význam středověkého hřbitova přiléhajícího ke kostelu; byl změněn ve volné prostranství. Podél přístupové cesty ke klášteru byly umístěny plastiky J. Dietricha.

V souvislosti s josefínskými reformami byl konvent 1785 zrušen. Do prostor se přestěhovala kolej piaristů, která musela postoupit svůj objekt v Biskupské ulici biskupovi nově zřízené diecéze. Piaristé kostel 1865 opravili, avšak 1870 klášter opustili. Roku 1885 je nahradili redemptoristé, kteří provedli stavební úpravy kostela v novogotickém stylu. Ve stejném stylu byla pořízena většina nového kostelního mobiliáře. Redemptoristická kolej, v době první republiky počeštěná, byla zrušena v dubnu 1950.

Od 1961 působilo v prostorách bývalého konventu detašované pracoviště Lidové školy umění Bohuslava Jeremiáše. V roce 1965 se v souvislosti s oslavami výročí města podařilo obnovit severní křídlo sloužící jako přístup do kostela, zbylá část ambitu však zůstala v neutěšeném stavu. Budova konventu sloužila jako sídlo internátu nebo přechodná ubytovna vojenské pracovní jednotky. V letech 1965—1967 se konala v rajském dvoře divadelní představení na otáčivém jevišti obklopeném tribunami podle návrhu architekta J. Brehmse. Zásadnější změnu stavebního stavu objektu přinesl až přelom osmdesátých a devadesátých let 20. století, kdy základní umělecká škola iniciovala opravu západního křídla ambitu. Větší část kláštera byla navrácena církvi, která připravovala jeho obnovu a nové využití. Interiér kostela Obětování Panny Marie byl v 90. letech 20. století celkově restaurován, odkryty zde byly cenné nástěnné malby z vrcholného a pozdního středověku, restaurátorský zásah proběhl též na hlavním oltáři. Následně byl presbytář vybaven novým obětním stolem a ambonem. V 2004—2010 prošla restaurátorskou opravou křížová chodba. Během rekonstrukce českobudějovického kostela svatého Mikuláše v letech 2011—2013 sloužil klášterní kostel jako katedrální chrám v zastoupení.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

archeologické výzkumy    |   baroko    |   kamenná žába    |   Piaristické náměstí    |   umělecké školy 

AUTOR:
Mgr. Juraj Thoma

DALŠÍ AUTOŘI:
PhDr. Jan Müller
Mgr. Petr Pavelec Ph.D.
prof. PhDr. Ing. Jan Royt PhD

LITERATURA:
  •      ČECHURA, Jaroslav. Historická analýza údajů ke stavební činnosti v bývalém dominikánském kostele v Č. Budějovicích. Památková péče 11.1986

  •      DENKSTEIN, Vladimír. Stavební vývoj dominikánského kostela v Čes. Budějovicích. V Praze : Státní tiskárna, 1933. 19 s., [3] l. obr. příl.

  •      HOMOLKA, J. Sochařství doby posledních Přemyslovců. In: JANÁČEK, Josef, ed. et al. Umění doby posledních Přemyslovců. 1. vyd. Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum, 1982. 369 s.

  •      MÜLLER, Jan. Některé předpoklady raného díla Mistra reliéfu Oplakávání Krista ze Žebráka. Umění: Časopis Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Praha: Ústav teorie a dějin umění ČSAV, 1990, č. 38.

    [s. 15—25.]
  •      PAVELEC, Petr. Nové poznatky o klášterním kostele Obětování Panny Marie v Č. Budějovicích. Zprávy památkové péče: Časopis státní památkové péče, 1996, roč. 56, č. 9—10.

    [s. 296—305.]
  •      THOMA, Juraj. Příspěvek ke stavebnímu vývoji bývalého dominikánského kláštera v Českých Budějovicích. Archaeologia historica, 1997, č. 22.

    [s. 49—60.]
  •      VLČEK, Pavel a THOMA, Juraj. České Budějovice. Bývalý dominikánský konvent u kostela Obětování Panny Marie, později piaristická kolej. In: VLČEK, Pavel, SOMMER, Petr a FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. 1. vyd. Praha: Libri, 1997. 782 s. ISBN 80-85983-17-6

    [s. 198—202.]