ZAVŘÍT MENU

odborné školy

Výchovně vzdělávací instituce, zajišťující teoretické i praktické vzdělávání a přípravu mládeže pro dělnické, řemeslnické, technické, obchodní i zemědělské obory.

Počátky odborných škol v českých zemích spadají do 2. pol. 18. století. Skutečný rozvoj odborného školství přineslo až 19. a 20. století, kdy se utvářely jednotlivé typy a druhy středních odborných škol a učilišť.

První vzdělávací institucí tohoto zaměření v Českých Budějovicích byl tzv. industriální kurz, působící po 1790 při hlavní škole. V pol. 19. století zde také působila česká a německá učňovská škola, vedená piaristy. Vlastní odborné školy (zemědělské, průmyslové, obchodní) byly oběma národními společenstvími v Českých Budějovicích systematicky budovány od 2. pol. 19. století, kdy zde v souladu s nařízením ministerstva kultu a vyučování z 1883 postupně vznikaly jednotlivé (nejprve chlapecké a později i dívčí) průmyslové a odborné školy, odborné i všeobecné živnostenské pokračovací školy. Jejich zakladateli nejčastěji byla Obchodní a živnostenská komora či jednotlivá živnostenská společenstva a spolky. První pokračovací školou ve městě se stala Živnostenská pokračovací škola, zřízená 1876 při C. k. německé státní reálce v Českých Budějovicích. Roku 1883 se jako trojtřídní Německá pokračovací škola průmyslová osamostatnila (1901 měla škola, sídlící v Nové ulici, celkem 286 žáků), ale 1921 byla připojena ke čtyřleté Státní odborné škole pro instalatéry. V roce 1884 byla z podnětu A. Zátky založena dvoutřídní Česká pokračovací škola průmyslová, do níž se přihlásilo 140 žáků. Škola působila nejprve v budově českého gymnázia, od 1889 v Jírovcově ulici, po 1919 i v Nové ulici, Jeronýmově uliciŠtítného ulici. V letech 1911—1912 byla škola reorganizována a rozšířena, ve školním roce 1934—1935 měla 946 žáků ve všech vyučovaných oborech. Další změny ve struktuře a zaměření školy přinesl poválečný vývoj.

Vedle chlapeckých škol vznikaly ve městě pokračovací odborné školy pro dívky. Péčí německého Dámského spolku pro zřízení a vydržování dívčí pokračovací školy byla v září 1886 založena dvouletá Německá pokračovací škola pro dívky v Českých Budějovicích. Při ní byl ve školním roce 1899—1900 zřízen jednoroční odborný kupecký kurz pro dívky. Obě školy sídlily v Riegrově ulici. Jejich reorganizací 1906—1907 vzniklo Německé dívčí lyceum s právem veřejnosti, při němž nově působila i dvouletá obchodní škola. Do roku 1908 se lyceum rozrostlo do podoby šestitřídního ústavu, který od 1910 do svého zániku ve 20. letech působil ve vlastní, nově postavené budově v Dukelské ulici. Dámský spolek inicioval také vznik dalších německých dívčích škol: 1910 byla založena Německá živnostenská škola dívčí pro šití prádla a oděvů (od 1911 s právem veřejnosti; později přeměněná ve dvouletou Německou dívčí odbornou školu rodinnou a živnostenskou) a 1911 zahájila činnost dvouletá Všeobecná živnostenská pokračovací škola pro dívky. V roce 1887 byla založena jednoroční Česká dívčí škola pokračovací spolku Ludmila. Do 1949, kdy byla zrušena, prošla několika reorganizacemi, provázenými i změnami jejího názvu. Než trvale zakotvila v nově vybudovaném areálu dívčích škol spolku Ludmila v Husově třídě, změnila několikrát své působiště. V roce 1923 získala právo veřejnosti a 1925 přijala název Veřejná odborná škola pro ženská povolání spolku Ludmila. Tvořila ji dvouletá rodinná škola, jednoroční škola šití šatů, pětiměsíční škola pro vedení domácnosti, dvouletá pokračovací škola a speciální kurzy. V letech 1919—1936 navštěvovalo všechna oddělení školy průměrně 284 žákyň ročně.

Zemědělské školství ve městě reprezentovala Německá rolnická škola, založená 1886. V jejím rámci později působila i Německá lesnická škola a od 1894 též dívčí Německá mlékařská a hospodyňská škola. Škola působila v pronajatém objektu na Pražské třídě, 1898 se přestěhovala do nově postavené vlastní školní budovy s internátem ve Čtyřech Dvorech (poblíž školního statku). Vývoj a vnitřní proměny Německé rolnické školy se uzavřely 1945, kdy byla zrušena. Česká škola rolnická (později Česká škola hospodářská, 1924—1946 Rolnická škola) byla založena 1886. V následujícím roce zahájila výuku v upravených budovách statku Na Pěkné vyhlídce na Rudolfovské třídě. Ve školním roce 1898—1899 získala škola právo veřejnosti a ve dvou ročnících zde studovalo 22 žáků. Ve školním roce 1901—1902 byl při škole otevřen první ročník hospodyňského kurzu pro dívky, do něhož se přihlásilo 27 žákyň. V letech 1918—1948 byly při škole postupně otevřeny též kurzy pro učitele lidových hospodářských škol, lidová škola zemědělská a učňovská škola zahradnická.

Počátky průmyslových škol v Českých Budějovicích spadají do 1876, kdy byla při německé reálce založena Živnostenská pokračovací škola. V roce 1910 byla ustavena tříletá Odborná škola pro zpracování kovů (klempířství a instalace), která se 1919 přestěhovala do Dukelské ulice, zároveň byla postátněna a o rok prodloužena. Po sloučení obou škol 1921 byl nový ústav 1924 reorganizován a přejmenován na německou Mistrovskou školu strojnickou, která se v únoru 1927 sloučila s českou Mistrovskou školu strojnickou. Jejich spojením vznikla II. státní průmyslová škola strojnická (s německým a českým oddělením). V roce 1939 se německé oddělení osamostatnilo jako Německá státní průmyslová škola strojní (od 1942 Vyšší průmyslová škola), ale po válce byla spolu s ostatními německými školami zrušena. Česká část školy byla přeměněna 1942 na dvouletou Mistrovskou školu strojnickou, jejíž součástí byla též odborná škola pokračovací s oddělením pro strojní zámečníky, pro kováře a pro elektrotechniky. V roce 1945 byla obnovena pod původním názvem Průmyslová škola strojní.

C. k. Česká státní průmyslová škola vznikla na základě iniciativy Obchodní a živnostenské komory z dvouleté stavební školy otevřené v říjnu 1910. V jejím rámci vznikly po 1918 mistrovské a pokračovací školy pro obory stavební a dřevozpracující. Po 1920 se v rámci Státní průmyslové školy postupně utvářela Mistrovská škola strojnická, která se 1927 osamostatnila a spojila s obdobnou německou školou. Původní škola pak přijala název I. státní průmyslová škola v Českých Budějovicích. V roce 1931 byl ve školní budově v Resslově ulici otevřen 1. ročník čtyřleté Odborné školy stavitelské. Za války byla škola několikrát vystěhována ze své budovy a vyučování probíhalo v náhradních prostorách propůjčených ostatními českými školami ve městě. Do Resslovy ulice se Státní průmyslová škola stavební vrátila po skončení války.

Také obchodní školy ve městě byly německé i české. V roce 1892 byla založena dvouletá chlapecká Německá obchodní škola (od 1894 s právem veřejnosti), která sídlila spolu s Pokračovací školou kupeckou ve 2. patře budovy na nároží Senovážného náměstíŽižkovy třídy. Dvouletá německá dívčí obchodní škola působila od školního roku 1906—1907 při německém dívčím lyceu. V letech 1910—1919 byla obchodní škola umístěna spolu s lyceem v nově postavené budově v Dukelské ulici. Po 1919 sídlila v ulici U Tří lvů. Po reorganizaci školství v 1. pol. 20. let se německé obchodní školy změnily na odbočky České obchodní akademieČeské obchodní školy (1921—1939). V letech 1939—1945 působila ve městě samostatná tříletá Německá obchodní akademie v Českých Budějovicích; spolu s dvouletou německou obchodní školou a kupeckou školou zde ve školním roce 1941—1942 studovalo celkem 70 chlapců a 94 dívek. V roce 1889 byla zřízena dvoutřídní Česká pokračovací škola kupecká (1901 měla 57 žáků), jejíž výuka probíhala v pronajaté místnosti české reálky. V roce 1901 založila českobudějovická Obchodní a živnostenská komora dvoutřídní chlapeckou Českou obchodní školu; do 1. ročníku se zapsalo 50 žáků. Sídlem školy se stalo 1. patro domu U Zelené ratolesti. V roce 1904 se spojila s Českou pokračovací školou kupeckou a 1905 byl při obchodní škole otevřen jednoroční obchodní kurz i pro dívky, který se 1908 proměnil ve dvouletou obchodní školu pro dívky. V roce 1909 se obě školy přestěhovaly do nově postavené školní budovy v Husově třídě. Od září 1918 zde působila i nově zřízená čtyřletá chlapecká Obchodní akademie. V září 1919 se rozšířila o dívčí oddělení. V letech 1921 a 1922 byla ke škole připojena německá obchodní škola (chlapecká i dívčí) a německá kupecká pokračovací škola. Nově vzniklý ústav s právem veřejnosti, který převzalo 1926 město do své správy, se přestěhoval do budov bývalé německé měšťanské, instalatérské a obchodní školy (1926 byla rozšířena o přístavbu) v Dukelské ulici. Když byla v červnu 1937 škola přejmenována na Československou obchodní akademii dr. Edvarda Beneše, navštěvovalo jejích 25 tříd celkem 579 žáků a 394 žákyň (z toho 106 na německých pobočkách). V roce 1939 byla z německých paralelních tříd ustavena samostatná Německá obchodní akademie, jíž byla vrácena zpět budova v Dukelské ulici. Česká škola se v období 1940—1945 několikrát stěhovala: nové prostory postupně našla v Alšově ulici, v bývalé budově českého učitelského ústavu v ulici Matice školské a v areálu Kongregace sester Nejsvětější Svátosti na Rudolfovské třídě. V květnu 1945 se vrátila zpět do Dukelské ulice.

Do roku 1945 ve městě dále působilo i několik soukromých jazykových škol, které postupně vznikly po 1919.

V letech 1945—1989 prošly odborné školy v Českých Budějovicích zásadními změnami. Bezprostředně po válce nejprve zanikly všechny německé odborné školy a jejich budovy byly předány českým školám. Vedle starších českých odborných škol byla v Českých Budějovicích nově zřízena např. Státní drogistická škola při obchodní akademii (1945—1950) či Vyšší škola pro vzdělání sociálně zdravotních pracovnic, působící až do sloučení 1949 s Veřejnou odbornou školou pro ženská povolání při této škole; v jejím rámci byla v září 1946 otevřena dvouletá Škola pro vzdělání sociálně zdravotních pracovnic, čtyřletá Vyšší škola sociálně zdravotníPěstounský kurz. Ale již 1948—1950 byly odborné školy poprvé reorganizovány; další reorganizace odborných škol následovaly 1953, 1960, v 70. a 80. letech. Bývalé živnostenské či učňovské školy byly nejprve integrovány do jedné Učňovské školy (od 1951 Základní odborné školy), která ve 3 odděleních sdružovala všechny učební obory z oblasti řemeslné výroby, služeb a obchodu. Výuka probíhala v několika budovách na Senovážném náměstí, v ulici Jindřicha Šimona Baara, v Mánesově ulici, na Žižkově třídě a Rudolfovské třídě. V roce 1958 se jednotlivá oddělení Základní odborné školy osamostatnila. Vedle učňovských škol působila při velkých závodech ve městě též učňovská střediska a odborná učiliště, poskytující úplné vzdělání pro učně. Vyšší odborné vzdělání poskytovaly odborné školy a čtyřleté vyšší odborné školy. V 80. letech se odborné školství skládalo z učňovských škol (dvouletých), středních odborných učilišť (dvouletých až čtyřletých) a středních odborných škol (zpravidla čtyřletých). V roce 1989 zahrnovala síť odborného školství v Českých Budějovicích celkem 20 středních odborných učilišť, v nichž se připravovalo téměř 4 000 žáků. Dále sem patřila i Státní jazyková škola, která hned v prvním roce své existence (založena 1961 při ekonomické škole) otevřela 36 jazykových kursů, a 5 středních odborných škol, na nichž studovalo dohromady přes 3 000 studentů: Střední zemědělská technická škola na Rudolfovské třídě (od 1954, resp. 1958; navazující na starší Rolnickou školu), Střední ekonomická škola na Husově třídě (od roku 1949, resp. 1961; navazující na tradici obchodní akademie), Střední průmyslová škola stavební v Resslově ulici a Střední průmyslová škola strojnická v Dukelské ulici (obě pokračují v tradici předválečných průmyslovek) a Střední zdravotnická škola na Husově třídě navazující na Vyšší školu sociálně zdravotní.

Po roce 1989 došlo k četným proměnám ve struktuře odborného školství ve městě: nově vznikly soukromé školy, bývalá učiliště se přeměnila na integrované střední školy, některé školy zanikly, měnily se jejich názvy, působiště i počty žáků. Ve školním roce 2013—2014 působilo v Českých Budějovicích vedle středních odborných učilišť, 11 středních odborných škol a 6 vyšších odborných škol. Přední místo mezi odbornými školami ve městě zaujímaly jak školy tradiční – Střední průmyslová škola stavební, Střední průmyslová škola strojní a elektrotechnická, Střední odborná škola veterinární, mechanizační a zahradnickáJazyková škola s právem státní jazykové zkoušky (na Rudolfovské třídě), Střední zdravotnická školaVyšší zdravotnická škola na Husově třídě či obnovená Obchodní akademie na Husově třídě – tak i některé nově vzniklé: Vyšší odborná škola zdravotnická Bílá vločka, s. r. o. (v Zachariášově ulici), Střední škola  a Vyšší odborná škola cestovního ruchu na Senovážném náměstí, Vyšší odborná škola a střední škola, s. r. o. v ulici Emy DestinovéVyšší odborná škola a Střední průmyslová škola automobilní a technická ve Skuherského uliciStřední škola obchodu, služeb a podnikání a Vyšší odborná škola v Kněžskodvorské ulici. Dále zde působila řada jazykových škol, např. Jazyková škola Polyglot (Komenského ulice); Jazyková škola Gaudeo (Pražská třída), Jazyková škola Educo (Štítného ulice), Jazyková škola Aslan (náměstí Přemysla Otakara II.), Jazyková škola Skřivánek (Radniční ulice) či Horizonty, s. r. o. (Krajinská ulice). 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

spolky a sdružení    |   školství 

AUTOR:
doc. PhDr. Miroslav Novotný CSc.

LITERATURA:
  •      20 let SZTŠ, obor pěstitelství-chovatelství České Budějovice. Praha: Merkur, 1978. 1 nestránkovaný sv.

  •      Jubilejní výroční zpráva Veřejné odborné školy pro ženská povolání spolku Ludmila v Č. Budějovicích za školní rok 1936-1937. České Budějovice: Veřejná odborná škola pro ženská povolání spolku Ludmila, 1937. 

  •      Statistický průvodce městem České Budějovice. ČB 1996.

  •      Výroční zpráva Státní průmyslové školy strojnické na školní rok 1946—1947.