ZAVŘÍT MENU

chudina

Vrstva lidí bez jakéhokoli majetku.

Žila v Českých Budějovicích ve všech obdobích historie města. K nejubožejším patřily osoby neschopné práce, ať pro stáří, slabost, tělesnou vadu nebo invaliditu následkem úrazu či války, odkázané převážně na milosrdenství jiných. Nepatrný počet z nich nacházel útulek v městském špitálu, ostatním zbývalo žebrání. Mladší lidé hledali obživu jako nádeníci najímaní na krátkodobou manuální práci. Zvláštní skupinu představovali jedinci schopní práce, kteří si opatřovali obživu příležitostnými krádežemi a různými kriminálními aktivitami. První hlubší představu o sociální struktuře obyvatelstva Českých Budějovic umožňují rozpisy městské daně na jednotlivé obyvatele z přelomu 14. a 15. století. Nespornými příslušníky chudiny byli převážně podsedci bez vlastního domu, ocenění pouze 1 hřivnou, což bylo ohodnocení provozovaného řemesla a svědčilo o úplné nemajetnosti. Roku 1396 jich bylo 294. Zastupovali 50 % všech poplatníků, ale jejich majetek činil jen 216 hřiven, tj. 6,7 % celkového odhadu. Majetkově se k nim řadila ještě skupina měšťanů s domy v sousedství hradeb a lidí provozujících málo výnosná řemesla. Patřili k nim např. ševci, krejčí, cihláři, z živností hokynáři. Soupis obyvatel z 1523 podrobně zachytil strukturu obyvatelstva včetně počtů podruhů a nádeníků platících pouze daň z hlavy, tovaryšů, učedníků a hospodářské čeledi. Z odhadovaného počtu 3 810 obyvatel patřilo 1 852 do řad měšťanstva a 2 058 mezi příslušníky chudiny, tj. více než polovina všech obyvatel. V průběhu 16. století se sociální poměry obyvatelstva v důsledku příznivého rozvoje řemesel a obchodu nepochybně zlepšily. Protihabsburské povstání českých stavů 1618 a začátek třicetileté války slibný vývoj zastavily. Město se stalo opěrným bodem císařské moci v jižních Čechách a bojové akce v širokém okolí ochromily obchod i řemeslnou výrobu. Nepříznivou situaci ještě zhoršil katastrofální požár 1641. Zničil většinu domů i s movitým majetkem měšťanů a nadlouho odsoudil velký počet obyvatel k živoření.

Trvalo několik desetiletí, než se alespoň část měšťanstva, i když za cenu značného zadlužení, hospodářsky zotavila. Počty řemeslníků poklesly, většina mistrů stačila na práci sama, bez tovaryšů a dalších pomocníků, kteří odcházeli hledat práci jinam nebo se hlásili k vojsku. Někteří z nich získali zaměstnání u místních stavitelů, v Lannově loděnici při stavbě lodí a přepravě zboží po Vltavě, od 1847 jako dělníci Hardtmuthovy továrny. Menší počet starých chudáků mohl být 1793 přijat do nového chudobince vydržovaného z darů a odkazů zámožnějších měšťanů. Zrušení roboty 1848 vedlo k uvolnění části venkovského obyvatelstva. Mnozí z nich doufali, že najdou obživu v krajském městě. Usazovali se na předměstích, zvláště Pražském předměstí, a pokoušeli se uplatnit jako zelináři, mlékaři, hokynáři, drobní živnostníci; další se stali nádeníky, dělníky v rozvíjejícím se průmyslu a zaměstnanci v obchodě. Společným znakem většiny z nich byla na několik desetiletí celková chudoba. Dokladem jejího rozsahu byla nutnost postavit 1896—1898 velký městský chudobinec pro 150 chovanců. Vysoký počet chudých ve městě přetrval dlouho do 20. století. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

církevní ústavy    |   sociální péče 

AUTOR:
Karel Pletzer

LITERATURA:
  •      KAVKA, František. Třídní struktura Českých Budějovic v prvé polovině 16. století: Příspěvek k dějinám českých měst v prvé polovině 16. století. In: Sborník historický IV. 1956, s. 110—188.