Český svaz ochránců přírody

V roce 1979 zrušila státní moc organizaci Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny, jejíž náhradou se stal Český svaz ochránců přírody. Na rozdíl od Tisu měl vedle místních základních organizací nadřízené okresní stupně, tzv. okresní výbory, kontrolované před rokem 1989 stranickou nomenklaturou. To zpočátku brzdilo rozvoj organizace v Českých Budějovicích. Rozkvět nastal od 1985, kdy se předsedou okresního výboru stal František Urban (* 1937) a tajemníkem Svatomír Mlčoch (* 1955). Svaz zčásti navázal na činnost Tisu a aktivity ochrany přírody a spolupracoval s Krajským střediskem státní památkové péče a ochrany přírody. Koncem 80. let 20. století měl 20 základních organizací, z toho 7 na území Českých Budějovic. Vydával vlastní zpravodaj, pod jehož hlavičkou pracovalo několik dětských oddílů, zaměřených na ochranu přírody. Pro své členy pořádal ve spolupráci s tehdejší Československou akademií věd školu ochrany přírody, pro děti každoroční tábor Ďáblík nejprve u Keblan, později u Žumberka. Tradice tábora přetrvala do 90. let 20. století. Členové svazu pracovali v chráněných územích: kosení louky u Brouskova mlýna u říčky Stropnice, ve kterém později pokračovalo sdružení Calla; budování naučné stezky v rezervaci Červené blato na Třeboňsku, která probíhala ve spolupráci s Gymnáziem Karla Šatala (Jirsíkovo gymnázium), Mezinárodní budovatelské tábory v Terezině údolí u Nových Hradů. Okresní výbor Českého svazu ochránců přírody spolu se základními organizacemi v Borovanech a v Nových Hradech sehrál 1987—1989 důležitou roli v úspěšné kampani za záchranu říčky Stropnice, jejíž koryto v úseku mezi Byňovem a Borovany mělo být zasypáno a nahrazeno rovným umělým korytem. Dne 5. 6. 1989 uspořádal okresní výbor v Českých Budějovicích veřejnou akci Den životního prostředí, kde proběhla za velkého zájmu Státní bezpečnosti necenzurovaná veřejná diskuse a účastníci předložili petici požadující snížení počtu plánovaných bloků jaderné elektrárny Temelín ze 4 na 2.

Po roce 1989 zanikla část organizací Českého svazu ochránců přírody, zbytek omezil činnost. Okresní výbor 1990 založil Informační středisko, z nějž 1991 vznikla samostatná organizace Rosa a okresní výbor zanikl. Části zbývajících organizací svazu se od 1991 sloučily ve Sdružení základních organizací Českého svazu ochránců přírody Českobudějovicka, od 1994 v Jihočeském sdružení ochránců přírody, které ještě několik let připomínkovalo správní řízení týkající se ekologicky problematických projektů. 

K roku 2026 existuje v Českých Budějovicích jediná základní organizace Českého svazu ochránců přírody s názvem Český svaz ochránců přírody Jižní Čechy a zabývá se péčí o přírodovědně cenná území v jižních Čechách a ochranou ohrožených druhů. Působí např. v přírodní památce Ďáblík na Českobudějovicku, v přírodní rezervaci Pacova hora u Chýnova nebo na vrchu Líšná u Rabí. Ve svých aktivitách propojuje tradiční hospodaření v krajině s nejnovějšími vědeckými poznatky.