Český rozhlas

Vysílá na frekvenci velmi krátkých vln 106,4 MHz z vysílače Kleť. Střední vlny 558 kHz z vysílače Bližná opustil v roce 2003. Jihočeské vysílání začalo 5. 5. 1945 dvouhodinovým přenosem pražského povstaleckého rozhlasu. Pravidelné vysílání zahájilo studio České Budějovice během osvobozování města 9. 5. 1945. Podílelo se na něm několik techniků a redaktoři místních novin. První reportér Václav Piloušek (1910—1985) přinášel zpravodajství o příjezdu Rudé armády do Českých Budějovic. Improvizované pracoviště bylo v prvních dnech po druhé světové válce zřízeno v přízemí radnice, na konci roku 1945 se stanice Československého rozhlasu přestěhovala do vlastní budovy v objektu bývalé německé školy na rohu ulice U Tří lvů a Dukelské ulice. Budovu technici postupně adaptovali pro potřeby rozhlasu (1945—1949), vedle hlasatelny uvedli do provozu i činoherní a hudební studio. Ke zpravodajským relacím začaly přibývat pořady hudební, literární a dramatické. Na kvalitě umělecké tvorby se výrazně podílely osobnosti s divadelním zázemím Bohuslav Tvrdý (1897—1946), Zdeněk Endris (1902—1974) a František Pavlíček (1923—2004). Velmi oblíbené od počátků vysílání byly sportovní přenosy. Od 1. 1. 1946 oznamovala vysílání českobudějovického studia typická znělka, začátek písně Když jsem já šel tou Putimskou branou. Se změnami politických poměrů vysílání podlehlo předepsaným dobovým ideologickým schématům. V 50. letech v rozhlase vznikly a působily mj. Jihočeský instrumentální soubor a Jihočeský soubor lidových písní a Dětský dramatický rozhlasový soubor.

Zahájení vysílání Československé televize (1. 5. 1953) vyvolalo výrazné změny i ve struktuře rozhlasových pořadů. Přibývalo přímých přenosů. Českobudějovický rozhlas celostátně zajišťoval přímý přenos československé premiéry komické opery Signor Kartáč G. Rossiniho z barokního divadla v Českém Krumlově (1958). Z Jihočeského divadla následovaly přímé přenosy oper B. Smetany Dvě vdovy (1963), G. Verdiho Trubadúr (1965) a československé premiéry oper H. Sutermeistera Pavouk (1967) a G. Verdiho Falstaff (2004). Do celostátního vysílání České Budějovice tradičně přispívaly rozhlasovými hrami, literárními pásmy a četbou na pokračování, mj. v nastudování Otakara Bílka (* 1932) a později Ludvíka Mühlsteina (* 1932). V září 1963 pořádalo studio sedmidenní seriál za účasti publika Vysílejte s námi, kdy poprvé přeneslo 60 minut odpoledního vysílání z budovy rozhlasu přímo mezi diváky do Divadla pro 111. Stanice se mj. zapojila do 1. mezinárodní soutěže měst Alle Neune mezi Českými Budějovicemi a Lincem (1965) a do celostátní meziměstské rozhlasové soutěže Sedm jednou ranou, jejíž premiéra se vysílala 6. 1. 1966. Velkou sledovanost vždy měly vstupy sportovního pořadu S mikrofonem za hokejem.

Na propagaci a obnovování tradičních jihočeských lidových obyčejů, písní a tanců měl osobitými pořady podíl redaktor Lubomír Soukup (1915—2001). Hudební redakce těžila z bohatého zázemí zájmové umělecké činnosti, především v oblasti lidové hudby, podněcovala i vznik malých studiových orchestrů. Iniciátory byli první hudební redaktor Jaromír Petr (* 1910) a Jaroslav Dvořák (1924—1980), který se stal spoluorganizátorem celostátní soutěže malých dechových hudeb O Zlatou křídlovku (1968). Studio českobudějovického rozhlasu mělo velký význam i pro rozvoj dalších žánrů, zejm. folku a country, zajišťovalo vstupy do populárního pořadu pro mládež Mikrofórum. V letech 1989—1996 se podílelo na mezinárodním rozhlasovém projektu Euro Funk Familie. Po vstupu České republiky do Evropské unie 2004 se rozšířila spolupráce s Österreichische Rundfunk (ORF) v Linci, která stále častěji ovlivňuje programy obou partnerů. Od 2004 při českobudějovickém studiu působí Rozhlasový swingový orchestr Václava Hlaváče.

Českobudějovické studio zajišťuje vlastní program denně od 5 do 21 hodin, navíc každý pátek večer uvádí půlhodinku pro německou menšinu. V ostatním čase je frekvence vyhrazena Českému rozhlasu 2 – stanici Praha. Skladba pořadů vychází ze statutu veřejnoprávní stanice a je zaměřena převážně na střední a starší posluchačskou generaci. Tomu odpovídají zpravodajské relace z regionu (zejm. zprávy od 5 do 15 minut), publicistické rubriky (Bez obalu, Co vás zajímá, Přímá linka, Bazar) a literární a hudební pořady. V hudební nabídce převažuje starší populární a taneční hudba, dechová hudba, folk a country. Na 60 % produkce tvoří česká hudební tvorba, zejm. ze 60.—90. let 20. století, kontakt s posluchači udržuje ranní a odpolední proudové vysílání. Dlouhodobě nejoblíbenějším pořadem zůstávají Písničky pro radost většinou z nahrávek dechových orchestrů na přání posluchačů, které získaly i ocenění v celostátní posluchačské anketě Prix Bohemia (1996). Od 2002 byl zaveden nový pořad Melodie podvečera se starší českou populární hudbou. Dominantní postavení v denním rozvrhu zaujímá hudba (60 %), na zpravodajské a publicistické pořady připadá 24 %, o zbytek se dělí zábava a četba na pokračování. Ve fonotéce je soustředěno 15 000 nahrávek od 1945 do současnosti.

Český rozhlas České Budějovice s 50 zaměstnanci se také podílí na většině významných kulturních a folklorních akcí v jižních Čechách. Studio má v jihočeském regionu s přesahy do dalších oblastí Čech nejvyšší poslechovost. K 30. 6. 2005 jej denně sledovalo na 111 000 posluchačů a podíl na rozhlasovém trhu v jižních Čechách činil 18,9 %.