ústav hluchoněmých

Založil jej 1871 českobudějovický biskup J. V. Jirsík jako 5. zařízení tohoto druhu v českých zemích. Ú. h. byl financován z příspěvků podpůrného Spolku pro vydržování ústavu hluchoněmých (1871—1956), z darů a nadací. Jeho sídlem se stala bývalá budova učitelského ústavu v Riegrově ulici. Místa učitelek a vychovatelek zastávaly zpočátku téměř výhradně řeholnice z Kongregace Školských sester de Notre Dame. Na konci 1871 bylo zahájeno vyučování se 14 žáky a 3 pedagogy.

Ú. h. se postupně rozrůstal a několikrát byl reorganizován (už 1873 zde bylo umístěno 50 dětí a bylo nutno rozšířit stávající budovu). V roce 1950 byl ústav postátněn a od ledna 1951 do srpna 1956 byl dočasně umístěn v objektu zámku ve Stráži nad Nežárkou. Od roku 1957 byli do struktury ú. h. postupně začleněni i žáci nově otevřené dvoutřídní Národní školy pro nedoslýchavé. Do konce téhož roku musely všechny řeholnice, které odmítly vystoupit z kongregace, ústav opustit. Poslední změny proběhly po roce 1989. V současnosti je v jeho rámci zajišťována výuka ve Speciální  mateřské škole, Zvláštní škole, Speciální základní škole, Pomocné škole, Praktické škole a Odborném učilišti (sklenářské práce). Od 1990 je součástí zařízení také Speciální pedagogické centrum pro sluchově postižené,  které poskytuje dlouhodobou výchovně-vzdělávací péči dětem od narození do 6 let věku a zajišťuje integraci sluchově postižených dětí do všech typů škol.