Ondok Josef Petr

Vystudoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích (1940—1946), po maturitě vstoupil do Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti, petrinů, přijal řeholní jméno Petr a odešel do Brna, kde studoval teologii v kněžském semináři a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Jeho studium přerušily perzekuce komunistického režimu vůči řeholníkům a katolické církvi. Dne 21. června 1951 byl tajně vysvěcen na kněze pražským světicím biskupem Kajetánem Emiliánem Matouškem (1910—1994), v září téhož roku byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 17 letům vězení. Byl vězněn 12 let, mj. v Jáchymově, na Mírově, ve Valdicích i Leopoldově. Po propuštění pracoval v Jednotném zemědělském družstvu v Mydlovarech. 

V době pražského jara byl rehabilitován, dokončil studia a poté do roku 1970 působil jako duchovní v kostele Růžencové Panny Marie. Po odebrání státního souhlasu k duchovní činnosti se až do roku 1989 neveřejně podílel na náboženském a vzdělávacím životě katolického disentu. Současně pracoval jako odborný a vědecký pracovník v třeboňském oddělení Botanického ústavu Československé akademie věd (1969—1991), kde se zabýval ekologickým výzkumem, systémovou analýzou a aplikací matematického modelování přírodních procesů. 
V letech 1991—2003 přednášel na Jihočeské univerzitě filozofii, etiku na Teologické fakultě, ekologii a bioetiku na Biologické fakultě, kde se 1998 též habilitoval v oboru ekologie. V odborné činnosti usiloval o dialog mezi přírodními vědami, filozofií a křesťanskou teologií.

Napsal řadu významných odborných publikací, zejm. Důkaz, nebo hypotéza Boha (1993), Člověk a příroda. Hledání etického vztahu (1996) či Přírodní vědy a teologie (2001) a memoárů, Muklovský Vatikán (2001) či Vzpomínky na studijní léta (2003). Na jeho počest byla knihovna Teologické fakulty Jihočeské univerzity přejmenována na Knihovnu Josefa Petra Ondoka (2013). Je pohřben na hřbitově v Mladém.