ZAVŘÍT MENU

pravěk a raná doba dějinná

Historické období do založení města (1265).

Nejstarší nálezy z území města představují ojedinělé pazourkové nástroje datované do závěru starší doby kamenné a do střední doby kamenné (9000—6000 př. Kr.). Představují stopu po osídlení území na soutoku Vltavy Malše v době, kdy byla velmi hustě osídlena oblast západní brány Českobudějovické pánve. Protože řeky byly již ve střední době kamenné základní komunikační osou, je velmi pravděpodobné, že také území soutoku obou řek neušlo pozornosti mezolitických lovců a rybářů.

Do nedávné doby převládal názor, že převratné změny v 6. tisíciletí př. Kr., spojené s objevem zemědělství, chovem domácích zvířat a zakládáním stálých osad v mladší době kamenné, se jižních Čech nedotkly, a tudíž i území Českých Budějovic bylo liduprázdné. A právě v Českobudějovické pánvi byly objeveny první osady nejstarších rolníků kultury s lineární keramikou (asi 5500—4500 př. Kr.) v Žimuticích, Dehtářích, Čejkovicích a v širším okolí Veselí nad Lužnicí. Po určité přestávce jsou registrovány sporé doklady osídlení ze sklonku mladší doby kamenné na počátku 4. tisíciletí v podobě kultury vypíchané (asi 4500—4000 př. Kr.) nebo lengyelské. Ta má svůj původ v Podunají a do jihočeských pánví mohla proniknout podél řeky Lužnice. V této souvislosti nabývají na důležitosti nálezy z východního okraje Českých Budějovic, kde byly na zahradě zemědělské školy Na Krásné vyhlídce nalezeny zlomky masivní nádoby, zdobené nízkými okrouhlými pupky, datované do období mladšího neolitu. Sem patří také dva nálezy vrtaných kamenných nástrojů, z nichž první byl 1919 vykopán pískaři na břehu Malše u biskupské zahrady, druhý byl objeven 1989 v náplavech Malše v Mladém, Červeném dvoře.

pozdní době kamenné (asi 4000—2000 př. Kr.) byly jižní Čechy osídleny poměrně řídce. Z Českobudějovické pánve jsou známé pouze ojedinělé kamenné nástroje, z území vlastních Českých Budějovic můžeme uvést ojedinělé zlomky keramiky, objevené ve středověkých vrstvách při výzkumu na dvoře biskupství.

Situace se zásadním způsobem změnila ve starší době bronzové (asi 2000—1500 př. Kr.), kdy došlo k systematické kolonizaci jádra jižních Čech včetně Českobudějovické pánve, samostatnou větví kultury únětické. Hlavní činností zdejšího obyvatelstva byla účast na dopravě mědi z alpských důlních středisek podél Vltavy dále na sever. V této souvislosti je nápadná koncentrace depotů hřiven (měděných ingotů) přímo na území města. V roce 1955 bylo v Mladém nalezeno při těžbě písku 13 hřiven, dalších 53 hřiven pak 1964 v Novém Vrátě. Největší depot byl objeven 1908 při kopání základů domu v Suchém Vrbném a s počtem 230—240 hřiven (46 kg) patří k největším v Čechách. Hřivny se údajně vyskytovaly také při orbě v prostoru Hlinska a další depot ve formě tzv. žeber, se nacházel na pravobřežní terase Vltavy u Voříškova dvora. Je proto velmi pravděpodobné, že území Českých Budějovic bylo ve starší době bronzové uzlovým bodem obchodní komunikace při dopravě mědi, sledující osu Vltavy. Tuto skutečnost podporují i další nálezy z území města: nádoba nalezená 1889 při kopání písku za plynárnou a pocházející patrně z hrobu. Bronzová sekerka objevená při stavbě budovy Justičního paláce a zvláště část pazourkové dýky skandinávského původu, vykopaná 1985 při stavbě sklepa na Dobré Vodě, potvrzují předpoklad dálkového obchodu. Ačkoliv jsou sídliště z tohoto období v jižních Čechách poměrně vzácná, byly v blízkém okolí Českých Budějovic objeveny pozůstatky celkem hustého osídlení, v poslední době také přímo na území města. Vrstvy s bohatými nálezy keramiky starší doby bronzové byly prozkoumány v zahrádkářské kolonii na břehu Vltavy na jihozápadním okraji města a zvláště pak v prostoru mezi Dobrovodským potokemStrakonickou třídou. I když se nepodařilo zachytit sídlištní objekty, je nepochybné, že se vlastní sídliště nacházelo v bezprostředním okolí a keramika se dostala do tehdy existujících slepých ramen Vltavy splachem.

Ve střední době bronzové (asi 1500—1200 př. Kr.) pokračovala v osídlení jádra jižních Čech mohylová kultura, zasahující na jihu i do okolí Českých Budějovic. Důležitý je v tomto směru výzkum polykulturního sídliště ve Starých Hodějovicích z 1992, který prokázal nepřetržitý vývoj osídlení ze starší doby bronzové. Náplň této kultury je známá především z inventáře mohyl, které se nalézaly v nevelké vzdálenosti od města. Stopy po osídlení pocházejí přímo z katastru města. Je to nález části bronzové sekerky a dvou slitků bronzoviny, snad pozůstatku depotu, vykopaného na zahradě zemědělské školy Na Krásné vyhlídce, a nejistý nález keramiky ze Čtyř Dvorů, snad stopa po sídlišti. Těch je zatím z období mohylové kultury známo z jižních Čech velmi málo. V tomto směru je důležitý záchranný výzkum sídlištního objektu, který proběhl 1987 v Roudném a přinesl velkou kolekci keramiky ze závěru střední doby bronzové.

mladší a pozdní době bronzové (asi 1200—700 př. Kr.) se jižní Čechy stávají doménou kultury knovízské. Její těžiště se nachází ve středním Pootaví, na dolní Lužnici a Blanici. Z vlastní Českobudějovické kotliny byly registrovány jen ojedinělé nálezy bronzových předmětů. Že se jedná pouze o momentální stav výzkumu, naznačují sběry z blízkého okolí města a zvláště předstihový výzkum z 1993 nedaleko Borku, kdy zde v souvislosti se stavbou nové silnice byla prozkoumána část sídliště z pozdní doby bronzové. Rovněž výzkum probíhající přímo v centru Českých Budějovic přinesl doklady o osídlení z tohoto období (Radniční ulice, Piaristické náměstí, nádvoří radnice).

Na počátku doby halštatské (asi 700—500 př. Kr.) ovládla jižní Čechy opět mohylová kultura a také Českobudějovická pánev začíná být hustě osídlena. Řada mohyl tohoto období se zachovala v nedalekém okolí Českých Budějovic, asi halštatské byly již neexistující mohyly u Borku a v Homolích. Vedle mohylových pohřebišť se v pozdní době halštatské objevily také ploché žárové hroby bez mohylového náspu, které ojediněle zasahují i na Českobudějovicko. Vzrůstající hustotě osídlení odpovídají nejnovější sídlištní nálezy z nejbližšího okolí Českých Budějovic i přímo z území města (Piaristické náměstí).

V jižních Čechách pokračoval na počátku doby laténské (asi 500 př. Kr. – 0) vývoj mohylové kultury doby halštatské. První invazní vlna historických Keltů do Čech ve 4. století př. Kr. směřovala především do jejích severovýchodních a severozápadních částí. Teprve ve 3. století př. Kr. začali Keltové pronikat ve větší míře také na jih Čech. Tento aspekt nabyl zvláštního významu od mladší doby laténské, kdy se širší údolí Vltavy stalo důležitou obchodní cestou spojující střední Čechy s Podunajím. Vznikla řada opevněných strategických poloh, z nichž nejjižnější je oppidum Třísov u Českého Krumlova. Ve 2.—1. století. př. Kr. se objevují otevřená sídliště; týká se to Českobudějovické pánve i vlastního území města. Při archeologických výzkumech v jeho centru bylo zjištěno poměrně husté osídlení, které se soustřeďovalo v jeho jihozápadní části (Radniční ulice, dvůr radnice, Piaristické náměstí, dominikánský konvent, Krajinská třída č. 10, Česká ulice č. 38, náměstí Přemysla Otakara II. č. 10, ulice U Černé věže č. 3.). Rozsáhlé keltské sídliště bylo objeveno při stavbě nákupního centra Globus v 2002. Vše nasvědčuje tomu, že se na území města nacházelo jedno z keltských sídlišť, tvořících v 1. století př. Kr. zázemí třísovského oppida.

Osídlení zde nezaniklo ani v době římské (0—400 po Kr.). Dlouhou dobu převažoval názor, že jižní Čechy byly v této době, s výjimkou středního Pootaví, neosídlené. S postupem výzkumu se však ukázalo, že Germáni osídlili celou centrální část jižních Čech. Pozoruhodná koncentrace lokalit se nachází na severozápadním okraji Českobudějovické pánve. Stopy po germánském sídlišti byly zachyceny i v centru města a rovněž při výzkumu lokality hypermarketu Globus, a to z počátku doby římské v 1. století (prostor nádvoří radnice) a v jejím závěru na přelomu 4. a 5. století (Radniční ulice, náměstí Přemysla Otakara II č. 35, nádvoří radnice). Tyto nálezy jsou součástí souvislého germánského osídlení, které v době římské pokrývalo celé jádro jižních Čech.

Od počátku doby hradištní (asi 600—1200) vstupují do historie jižních Čech Slované. První souvislý nálezový horizont představují žárové mohyly s chudými milodary z konce 7. a 8. století, které jsou známé i z blízkého okolí Českých Budějovic. Ve střední době hradištní počet mohylníků stoupá, a to i v okrajových oblastech Českobudějovické pánve, přičemž k některým mohylníkům byla nalezena i sídliště (Jelmo, Vitín). V průběhu 10. století existovala na protilehlém obvodu Českobudějovické pánve dvě velká správní přemyslovská centra: hradiště Doudleby a Netolice, která představovala opěrné body tohoto sídelního prostoru. Potvrzují to i nejnovější nálezy slovanských sídlišť z okolí Českých Budějovic. Řada sídlišť, kostrových hrobů i jednotlivých nálezů pochází z období mladohradištního. Byly zjištěny i při archeologickém výzkumu 1993 na Piaristickém náměstí. Místo je poničeno středověkým a novověkým hřbitovem, takže nelze rozhodnout, zda se jednalo o sídliště či pohřebiště. Význam místa na soutoku Vltavy a Malše dokládá nález pokladu románské čelenky a 8 stříbrných záušnic z 2. pol. 12. století, objevené 1937 na Lineckém předměstí. S územím, kde byl tento depot objeven, souvisí nejspíše komunikačně. Naznačuje však, že v prostoru stávajících Českých Budějovic lze předpokládat důležitou sídelní aglomeraci. 

AUTOR:
PhDr. Petr Zavřel

LITERATURA:
  •      ZAVŘEL, Petr. Současný stav znalostí o pravěku území města České Budějovice. In: Jihočeský sborník historický 1993. České Budějovice 1993, roč. 62, s. 3—29.