Eltschkner Antonín

Studoval gymnázium v Litomyšli, bohosloví v Praze a od roku 1900 v Římě v České koleji, kde 1905 získal doktorát teologie i kněžské svěcení. Působil 1905—1910 jako kaplan či administrátor ve Svojšíně a Plzenci i jako katecheta na školách v Doubravce (1910—1913), Kolíně (1913—1914) a na reálce a gymnáziu na Vinohradech v Praze (1914—1918). Zastával řadu dalších církevních úřadů, mj. byl od 1926 členem, 1947—1955 děkanem a 1955—1961 proboštem Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze, 1927 se stal konzistorním radou a prosynodálním examinátorem, v roce 1931 působil jako generální vikář pražské arcidiecéze, 1933 byl ustanoven oficiálem arcibiskupského církevního soudu a papežem Piem XI. (1857—1939) byl jmenován pražským světícím biskupem a titulárním biskupem zefyrským (zaniklá diecéze v jižním Turecku). Biskupské svěcení přijal 19. 3. 1933 v Praze z rukou arcibiskupa Karla Julia Boromejského Kašpara (1870—1941).

Od 1928 byl též členem zemské školské rady, v Praze spoluzakládal 1902 esperantský spolek a od 1926 byl předsedou Ligy katolických esperantistů v Československu (v biskupském znaku měl zelenou pěticípou hvězdu se žlutobílým křížem, symbol katolických esperantistů). Za jeho předsednictví se v Praze 1929 sešel 14. mezinárodní kongres katolických esperantistů. Byl též literárně činný.

V zastoupení nemocného biskupa Š. Bárty vypomáhal se správou českobudějovické diecéze, i proto jej 1940 Svatý stolec jmenoval jeho nástupcem, ale pro nesouhlas německých okupačních orgánů, které požadovaly duchovního německé národnosti, pražského světícího biskupa Johanna Nepomuka Remigera (1879—1959), nemohlo být jmenování vyhlášeno. I nadále však vykonával nezbytné biskupské funkce v diecézi, kterou do 1947 oficiálně řídil generální vikář. Ani po 1945 nemohl biskupský úřad převzít, neboť za nového správce jihočeské diecéze byl vybrán J. Hlouch.
Od počátku 50. let 20. století do 1965 byl jediným katolickým biskupem v českých zemích, který mohl veřejně působit (složil slib věrnosti republice) a tak vykonával biskupské funkce ve všech českých i moravských diecézích. Dne 7. 5 1955 mu byl udělen Řád republiky. Nemocný a téměř slepý strávil zbytek života v Mikulově a v Brně. Pohřben byl 27. 2. 1961 do kapitulní hrobky na hřbitově u svaté Markéty v Břevnově.