Vila v ulici U Zimního stadionu č. 1 postavená pro Franze von Hardtmuth (1870—1927) a jeho manželku Annu von Hardtmuth (* 1877) v letech 1911—1912 snad podle projektu Arnolda Goldbergera (1872—1950) stavitelem Johanem Stepanem (1882—1942).
Neobarokní vila je řešena jako dvoukřídlý patrový objekt s druhým mansardovým patrem na půdorysu písmene L. Východní průčelí, orientované do hlavní třídy, nese pod vrcholovou římsou alianční znak Hardtmuthů a Rostoczilů a poukazuje tak na šlechtický původ stavebníků. Před rovinu průčelí vystupuje terasa, v jejíž podnoži se nachází fontána. Na straně do zahrady svírají obě křídla terasu, původně s rosariem, kterou na jihozápadním nároží zvýrazňoval dřevěný altán, obnovený v dubnu 2026. Architekturu vily doplňuje sochařská výzdoba vytvořená patrně Edwinem Schopenhauerem (1876—1940) z Dobré Vody u Českých Budějovic.
Ústředním prostorem dispozice je hala s ochozem v patře, která spojuje reprezentativní místnosti v přízemí s privátními prostorami v horním podlaží. V přízemí převládaly reprezentativní a společenské prostory, ale byla zde i prosklená zimní zahrada, jejíž vstupní zděnou část architekt pojal jako grottu. První patro bylo vyčleněno pro soukromé pokoje rodiny. Mansardové patro obsahovalo obslužné místnosti, pokoje pro služebnictvo, ale také domácí kapli se sakristií či ateliér s temnou komorou. V suterénu byla kromě provozních místností také kuželníková dráha. Interiér vily, zejména v přízemí, překypuje bohatou uměleckou a uměleckořemeslnou výzdobou v barokním a rokokovém duchu. K výrazným prvkům patří iluzivní nástropní malba haly nebo reliéfní výzdoba hudebního a kuřáckého salónu. V interiéru se uplatňují mramorové krby, štukové stropy, tapety či dřevěná obložení stěn s intarzií. Jedná se o jeden z nejlépe dochovaných souborů interiérů přelomu 19. a 20. století ve městě. Na stavbu vily navázala úprava zahrady podle návrhu vídeňského architekta Floriana Schöna z roku 1913.
Po druhé světové válce byla vila znárodněna a využita pro byty zaměstnanců tužkárny Koh-i-noor Hardtmuth a jako podnikový archiv. Od roku 1979 zde sídlil Krajský dům pionýrů a mládeže, později přejmenovaný na Krajský dům dětí a mládeže, který zde působil i v první čtvrtině 21. století. Objekt je nemovitou kulturní památkou.
AUTOR:
Mgr. Milan Šilhan
PELECH, Petr. Vilová architektura v Českých Budějovicích se zaměřením na třicátá léta 20. století. Diplomová práce. České Budějovice: Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity, 2003.
PAVLÁTOVÁ, Marie a kol. Zahrady a parky jižních Čech. 1. vyd. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2004. 415 s. ISBN 80-902910-6-6.
KOVÁŘ, Daniel. Budějovický poutník, aneb, Českými Budějovicemi ze všech stran. Vyd. 1. Praha: Baset, 2006. 252 s. Poutník; sv. 4. ISBN 80-7340-089-8.
KOVÁŘ, Daniel. České Budějovice. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2006. 76 s., [76] s. obr. příl. Zmizelé Čechy. ISBN 80-7185-753-X.
ERBANOVÁ, Eva a ŠILHAN, Milan a ŠVÁCHA, Rostislav. Slavné vily Jihočeského kraje. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Českých Budějovicích a Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích, 2007. 227 s. Slavné vily. ISBN 978-80-87073-03-2.
ŠILHAN, Milan. Hardtmuthova vila aneb bohatství jazyka pozdního historismu. In: Staré Budějovice. Sborník prací k dějinám královského města Českých Budějovic. České Budějovice. Historicko-vlastivědný spolek, 2013. sv. 5, s. 167—179, ISSN 1804-3186.
[s. 167—179.]Archiv Stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice.