ZAVŘÍT MENU

nástěnná malba

Jeden z nejstarších známých výtvarných projevů.

Od ostatních malířských oborů se odlišuje zejm. materiálem, technikou a možnostmi monumentálního projevu, danými spojením n. m. s architekturou. Materiálem n. m. je zdivo, omítka a barva. V zásadě je možné rozlišit 3 malířské techniky: malbu do vlhké omítky (al fresco), malbu na suchou omítku či zdivo (al secco) a malbu smíšenou technikou.

Lze předpokládat, že na území Českých Budějovic našla n. m. uplatnění jako tradiční umělecký obor záhy po dokončení prvních zděných objektů. Nejstarší dochovanou n. m. v Českých Budějovicích je malovaný konsekrační kříž na severní stěně kněžiště kostela Obětování Panny Marie. Jeho vznik lze spojovat s předpokládaným prvním svěcením kostela (1274). Do období před 1300 je datován ještě fragment postavy biskupa a nápisy v gotické majuskuli v místnosti, do které se vstupuje v severozápadním koutu ambitu bývalého dominikánského konventu. Mimořádně významná je starší vrstva n. m. po 1350—1360 v nice příčné lodi kostela Obětování Panny Marie. Námětem těchto maleb je tzv. Svatá konverzaceMadona s Kristem, donátor, svatý Dominik a dvě blíže neurčené světice. Obraz je namalován technikou al secco, mastnou temperou a je technicky i výtvarnou kvalitou srovnatelný s tvorbou soudobých umělců dvorského okruhu. Četnější jsou doklady n. m. z doby kolem 1400. V kostele Obětování Panny Marie se z tohoto období mj. dochoval monumentální obraz svatého Kryštofa, obraz se svatým Jiřím, Zvěstováním Panny Marie a svatou Dorotou a obraz Piety mezi svatou Kateřinou svatou Barborou. Z této doby jsou také poprvé doloženy n. m. ze světského prostředí, a to fragment erbů a figurálního výjevu z interiéru domu č. 17. na náměstí Přemysla Otakara II., dále malby na průčelí domu č. 1 na rohu Piaristické ulice a náměstí Přemysla Otakara II. (svatý Kryštof, Klanění tří králů Jízda tří králů) a v interiéru domu č. 30 na náměstí Přemysla Otakara II. (Klanění tří králů). N. m. z doby kolem 1400 se vyznačují vysokou výtvarnou kvalitou, inspirovanou tzv. krásným slohem.

Městské knihy uvádějí v období kolem 1400 jednoho trvale usazeného malíře. Vzhledem k předpokládané poptávce po malířských pracích všeho druhu lze uvažovat i o činnosti hostujících malířů. Nálezy v areálu dominikánského konventu nasvědčují, že jako malíři mohli být činní také někteří z členů dominikánského řádu. V době pozdní gotiky, 1496, byl ve městě ustaven cech zlatníků a malířů. V písemných pramenech se poprvé objevil větší počet jmen malířů, z nichž někteří jsou uváděni jako autoři n. m. O zvýšené aktivitě v nástěnném malířství svědčí také narůstající počet většinou fragmentárních nálezů v interiérech i exteriérech městských objektů (např. Česká ulice č. 28). Zásadního poškození zůstaly ušetřeny pozdněgotické n. m. v klášterním kostele (Bolestný Kristus, svatá Apolena, svatá Kateřina, Dětství Kristovo) a zakryté ornamentální a figurální (Zázračný rybolov) n. m. na fasádě domu č. 2 na rohu Kanovnické ulice a náměstí Přemysla Otakara II. Období gotiky představuje kvalitativní vrchol v oboru nástěnného malířství.

Gotické cítění přetrvávalo ještě v renesanční době, což dokládají malby v kostele svatého Prokopa a svatého Jana Křtitele (svatý Florián, svatý Václav, Madona, Judita s hlavou Holofernovou, Poslední večeře), v ambitu někdejšího dominikánského konventu (alegorie vztahu Starého Nového zákona) a v interiéru domu v Široké ulici č. 25 (kolem 1565). Stylově již vyzrálejším renesančním projevem jsou n. m. v interiérech domu Piaristické ulici č. 1, autenticky datované (1610), n. m. v domě v Krajinské třídě č. 26 a figurální a ornamentální n. m. v interiéru domu č. 11 na náměstí Přemysla Otakara II. (začátek 17. století). I u maleb z počátku 17. století lze v ornamentech i figurálních motivech zaznamenat gotické prvky. Průzkumem byly doloženy také renesanční n. m. na fasádě domu č. 17 na náměstí Přemysla Otakara II., dochované jen ve fragmentech. Poznání vývoje renesanční n. m. je citelně ochuzeno ztrátou pravděpodobně existujících n. m. ve vyhořelém pozdněgotickém kostele svatého Mikuláše a archivně doložených maleb na fasádách Černé věže solnice.

Barokní n. m. je ve městě zastoupena zejm. díly F. J. Prokyše (kostel Nejsvětější Trojice) a hostujícího Jana Adama Schöpfa (1702—1772): historická radnice, kostel svatého Mikuláše, kaple Smrtelných úzkostí Páně. Klasicistní figurální a ornamentální n. m. z přelomu 18. a 19. století jsou průzkumem doloženy v interiéru domu č. 1 v Biskupské ulici. V 19. století nenašla n. m. ve městě výraznější uplatnění. Zájem o ni se probouzí koncem 19. a na počátku 20. století s potřebou výzdoby historizujících architektur (např. interiér Hardtmuthovy vily, fasáda domu v Hroznové ulici č. 1) a zejm. při výzdobě interiérů nových kostelů v tzv. beuronském stylu (kostel Růžencové Panny Marie, kostel Božského srdce Páně, kostel svatého Jana Nepomuckého). V 2. pol. 20. století se prosazuje n. m. jako výtvarný projev jen sporadicky (Pražská třída č. 16), na konci 20. století slouží hlavně potřebám reklamy. 

AUTOR:
Mgr. Petr Pavelec Ph.D.

LITERATURA:
  •      BRANIŠ, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. VIII, Politický okres Česko-Budějovický. Praha: Nákladem Archaeologické kommisse při České akadamii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900. 138 s., [2] l. obr. příl.

  •      PAVEL, Jakub a ŠAMÁNKOVÁ, Eva. České Budějovice. 2., přeprac. vyd. Praha: Odeon, 1979. 234 s. Památky. Řada Městské památkové rezervace; Sv. 32.

  •      PAVELEC, Petr. Nové poznatky o klášterním kostele Obětování Panny Marie v Č. Budějovicích. Zprávy památkové péče: Časopis státní památkové péče, 1996, roč. 56, č. 9—10.

    [s. 296—305.]
  •      PAVELEC, Petr. Nástěnné malby z průčelí domu čp. 10/1 na náměstí Přemysla Otakara II . v Č. Budějovicích. Zprávy památkové péče: Časopis státní památkové péče, 1997, roč. 57, č. 3.

    [s. 74—78.]
  •      PLETZER, Karel. Českobudějovičtí výtvarní umělci v 17. a 18. století. In: Jihočeský sborník historický 1991. České Budějovice 1992, roč. 60–61, s. 23—34 (doplňky a opravy slovníku výtvarných umělců).

    [s. 23—33.]
  •      PLETZER, Karel. Českobudějovičtí zlatníci, malíři a řezbáři na přelomu 15. a 16. stol. In: Jihočeský sborník historický 1994. České Budějovice 1994, roč. 63, s. 15—22.

    [s. 15—21.]
  •      POCHE, Emanuel a kol. Umělecké památky Čech. 1, A-J. Vyd. 1. Praha : Academia, 1977. 643 s.

    [s. 201—208.]
  •      Archiv NPÚ: Archiv Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Českých Budějovicích – restaurátorské zprávy č. 58, 316, 712, 713, 808, 811, 812, 1063, 1117, 1123, 1189, 1190, 1217, 1229, 1230, 1273, 1459, 1540, 1548, 1568, 1605—1614, 1620, 1627.

    [č. 58, 316, 712, 713, 808, 811, 812, 1063, 1117, 1123, 1189, 1190, 1217, 1229, 1230, 1273, 1459, 154]