ZAVŘÍT MENU

muzea

Specializované odborné instituce, které získávají, uchovávají, zkoumají, zprostředkovávají a vystavují hmotné doklady z oblasti své působnosti za účelem studia, vzdělání, výchovy, propagace a naplnění volného času.

Shromažďování sbírek, umělecky a historicky hodnotných předmětů se věnovali jednotliví sběratelé od 17. století, vlnu zakládání muzeí jako institucí otevřených veřejnosti přineslo hlavně 19. století. V Českých Budějovicích byl 1877 ustaven muzejní spolek a zvolen správní výbor Městského muzea. Nárůst průmyslových, přírodovědných a kulturně historických sbírek i nevhodné prostory v domech na náměstí Přemysla Otakara II. si na přelomu století vyžádaly stavbu novorenesanční budovy na Senovážném náměstí, dokončené 1901. Činnost městského muzea byla až do roku 1918 formována převahou německé reprezentace.

U počátků Diecézního muzea (Církevního diecézního muzea) v Českých Budějovicích stál 1892 kapitulní děkan Adolf Rodler (1843—1912). Zpočátku soustřeďoval sbírky ve svém bytě v Kanovnické ulici. Se souhlasem biskupa M. J. Říhy byl 1895 zřízen muzejní spolek, jehož protektorem měl být vždy českobudějovický biskup. Posláním spolku bylo vyhledávat a shromažďovat církevní památky, zvláště pokud byly ohrožené zkázou či zneuctěním. Sbírkový fond se rozrůstal z darů a zápůjček farností nebo z osobního majetku. Od 1904 byla otevřena expozice v prvním patře původní budovy Jirsíkova gymnázia ve Skuherského ulici. Diecézní muzeum 1908 mělo celkem 1 656 předmětů dokumentujících jak církevní umění, tak i život v diecézi. K cenným exponátům patřila m. j. desková malba českobudějovická Adorace dítěte (po 1410). Vedle vzácných uměleckých obrazů, kolekcí dřevořezeb z 15. a 16. století a barokních plastik se tu nacházely sbírky mešního náčiní od pozdní gotiky až do počátku 19. století a unikátní soubor textilií; nejstarším kusem je rožmberská kasule z konce 14. století. Pečlivě byla budována také muzejní knihovna, kde bylo deponováno několik rukopisů, např. Kaplický misál z let 1390—1400 a 14 prvotisků. Během první světové války musely sbírky ustoupit vojenskému lazaretu a jejich nevhodné umístění přetrvalo do 1927. Dohoda o uložení a konzervaci fondu v Městském muzeu byla uzavřena až koncem 1926 pod podmínkou, že nebudou dotčena vlastnická práva a předměty nadále zůstanou majetkem diecéze. Zastoupení Diecézního muzea ve správním výboru Městského muzea umožnilo nadále rozšiřovat vlastní sbírky a současně se společně podílet na výstavách a expozici. Roku 1935 byly vystaveny gotické památky v Alšově síni Umělecké besedy v Praze, realizace expozice v budově muzea byla dokončena 1937. Okupace spolupráci mezi konzistoří a Městským muzeem přerušila a německá správa expozici zrušila. K jejímu obnovení došlo 1947, po roce 1948 Městské muzeum přešlo do správy Krajského národního výboru v Českých Budějovicích a vlastnická práva českobudějovického biskupství byla popřena. K 1952 bylo ze sbírkového fondu vyčleněno 41 nejvýznamnějších objektů jako základ pro nově zřízenou Alšovu jihočeskou galerii. Část mešního náčiní byla zapůjčena Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody k vystavení ve Zlaté Koruně, 107 rukopisů a tisků bylo předáno Státnímu archivu v Třeboni. Zbytek sbírek byl nadále uložen v Městském muzeu, které 1951 získalo krajskou působnost pod názvem Krajské vlastivědné museum, od 1960 Jihočeské muzeum.

U příležitosti 50. výročí vzniku Komunistické strany Československa vzešel 1971 pokyn k zřízení Muzea dělnického revolučního hnutí jižních Čech jako specializované instituce, která 1975—1989 dokumentovala a prezentovala dějiny dělnického hnutí v jižních Čechách. Muzeum bylo postaveno 1972—1975 podle projektu autorského kolektivu J. Maláta. Na realizaci muzea jako ideologicky zaměřeného památníku revolučních tradic přispívala díky důsledné propagandě finančními sbírkami (25 milionů korun) a brigádnickými směnami široká veřejnost. Součástí muzea byl pietní areál se symbolickým 114 t vážícím kamenem (balvanem), dopraveným sem z Novohradských hor. Stálá expozice ve 14 sálech dokumentovala vývoj dělnického hnutí v jihočeském kraji od jeho počátků až po budování socialismu s důrazem na vedoucí roli Komunistické strany Československa. Základ historické části expozice tvořily převážně exponáty zapůjčené z Jihočeského muzea, Státního oblastního archivu Třeboň a dalších regionálních institucí. K činnosti muzea patřilo pořádání dokumentárních či výtvarných výstav a kulturních večerů. Ředitelem muzea byl 1975—1983 Jaroslav Homr (1923—1988), v letech 1984—1989 Anna Voráčková (* 1936). Dne 28. 10. 1986 došlo v časných ranních hodinách v pietním areálu k explozi výbušniny, která kromě muzea poškodila i okolní budovy Jihočeského krajského výboru Komunistické strany Jihočeského krajského národního výboru. V prosinci roku 1989 byly sbírky po zrušení muzea převedeny do správy Jihočeského muzea a budova dána do užívání Státní vědecké knihovně (Jihočeská vědecká knihovna).

V listopadu 2000 bylo otevřeno Muzeum energetiky z iniciativy Jihočeské energetiky a. s. (E.ON) v ulici U Elektrárny čp. 1718 na rohu s Mánesovou ulicí. Expozice zaměřená na historii elektrizace v jižních Čechách, využití elektrické energie a městské hromadné dopravy představuje historické dokumenty, přístroje a zařízení včetně dobově zařízené kanceláře předsedy správní rady Jihočeských elektráren z 1931.

Jihočeské motocyklové muzeum, technické muzeum prezentující historii jednostopých vozidel, založil Petr Hošťálek (* 1943). První expozici ze své sbírky motocyklů vytvořil v sále bývalého zájezdního hostince v Jílovicích již v polovině 90. let 20. století. Roku 1999 našel vhodné prostory v Českých Budějovicích v ulici L. B. Schneidera č. 6 a otevřel zde soukromé muzeum historických motocyklů českých i světových značek. Muzeum s více než 60 exponáty bylo k 2001 přemístěno do renovované budovy malé solnice na Piaristickém náměstí. Expozice mopedů a motocyklů byla doplněna trofejemi, plakáty, výstrojí a modely letadel. V následujícím desetiletí se rozšířl počet motocyklů na více než 80 kusů. Součástí sbírky je kolekce mopedů Stadion z produkce českobudějovického Motoru Jikov nebo legendární sidecarový motocykl J. Maňáka.

Pivovarské muzeum, slavnostně otevřené 15. 4. 2005 v Návštěvnickém centru Budějovického Budvaru v ulici Karolíny Světlé č. 4, je tvořeno multimediální expozicí Příběh budějovického piva, podtrhující tradice a původnost značek budějovického piva. Kombinací historických exponátů s hologramy a vyspělou audiovizuální technikou vznikl prezentační soubor využívající synchronizace více než 30 filmových a animovaných projekcí včetně pohybového simulátoru a třídimenzionální filmové projekce. Celková doba původně automaticky řízeného programu, sledujícího dějiny českobudějovického pivovarnictví od založení města do současnosti, je asi 50 minut. V dubnu 2013 bylo rozhodnuto o rekonstrukci expozice s cílem modernizovat audiovizuální technologie a současně uvolnit programem pevně daný rámec prohlídky podle časových možností návštěvníků.

AUTOR:
PhDr. Miroslava Kopáčková

DALŠÍ AUTOŘI:
Karel Pletzer

LITERATURA:
  •      ČERNÝ, Jiří. Bývalé diecézní muzeum v Českých Budějovicích. Setkání : revue pro společný život diecéze, roč. XV., č. 2. 2004

    [s. 6—7.]
  •      DENKSTEIN, Vladimír a MATOUŠ, František. Jihočeská gotika. 1. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1953. 125 s. České dějiny ; sv. 11.

  •      JAROŠOVÁ, Ludmila. K vývoji uměleckoprůmyslových a uměleckých sbírek Jihočeského muzea. In: Jihočeský sborník historický 1980. České Budějovice 1980, roč. 49, č.1, s. 49—58.

  •      Novotný J., 1926: Církevní museum v Č. Budějovicích. Hlas lidu 20, č. 90 a 92.

  •      Reban K., 1929: Autobiografie preláta Adolfa Rodlera, děkana kapitulního v Č. Budějovicích. Časopis katolického duchovenstva 70.

  •      Träger A., 1922: Diecésní museum českobudějovické. Hlas lidu 16, č. 29.

  •      LANDOVÁ, Markéta. Soukromá muzea v okresu České Budějovice [on-line]. 2012 [cit. 2014-05-12]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Dolák. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/110758/ff_m/.