kaple Smrtelných úzkostí Páně

Při něm byla mj. znovuobjevena i zapomenutá kostnice, ve které byly uloženy ostatky několika set jedinců. Do kostnice se vstupovalo od západu po několika schodech, dnes je vstup zakrytý náhrobním kamenem. Z původní kostnice se zachovala pouze část klenutého prostoru ze smíšeného zdiva. Na východ orientovaná vysoká centrální stavba nově zbudované kaple měla ústřední místo v aktivitách barokního zbožného bratrstva Úzkostí Páně i v konceptu zdejšího hřbitova. Vrcholila v ní po několik desetiletí budovaná křížová cesta lemující hřbitovní zeď. Relativní strohost fasád kaple oživují dvě úzké hranolovité věže při západním průčelí, členěné lizénovým rámováním. Centrální část kaple kryje stlačená zvoncovitá báň s lucernou. Obdobně je řešeno zastřešení obou věží, mezi které je vložen vstupní portál s kamenným pravoúhlým ostěním.

Interiér, osvětlený jednoduchými pravoúhlými okny, člení mělké niky a svazkové pilastry s římsovými hlavicemi, nad ně se zvedá kupole. Na západní straně se do kaple otvírá kruchta s varhanami od Jiřího Dvorského (1677—po 1732) z 1731, přístupná schodištěm v severní věži. Ústředním motivem freskové výzdoby interiéru je Bůh Otec, doprovázený anděly s nástroji Kristova umučení od Jana Adama Schöpfa (1702—1772) podle smlouvy z 29. 5. 1729, a alegorie Osmera blahoslavenství.

V roce 1785 byla kaple zřejmě v návaznosti na likvidaci okolního hřbitova zrušena a využívána jako skladiště. Z podnětu biskupa J. V. Jirsíka došlo 1855 k jejímu obnovení. V současnosti slouží pro bohoslužební potřeby Církve řeckokatolické.