ZAVŘÍT MENU

jezy

Příčné stavby na vodních tocích.

Původní j. byly budovány jako pevné, v souvislosti s rozvojem říční dopravy vybavovány propustmi (tzv. splavy nebo vrátky). Jako typická se v 19. století ustálila konstrukce dřevěných j. s kamennou výplní. V obvodu města se na Vltavě v původní podobě částečně zachoval nízký pevný j. v Rožnově, vysoký 1 m, vzdouvající vodu do náhonu na Stecherův mlýn. Částečně zachován zůstal pevný j. o výšce 1,9 m v odstaveném rameni u dvora Suchomel. Ostatní j. na Vltavě byly vystavěny v souvislosti s regulací řeky. Trilčův j. u papírny, který 1937 nahradil původní pevný j. o spádu 1,5 m, je pohyblivý o dvou polích (trojbok s klapkou), hrazené výšky 2,42 m, o spádu průměrně 3,5 m. Při levém břehu je vorová propust, při pravém břehu elektrárna. Jiráskův j. u Sokolského ostrova z 1932 je pohyblivý (válcový), o dvou polích, hrazená výška 3,55 m. Vzdouvá vodu na elektrárnu při pravém břehu, při levém břehu je vorová propust. Při jeho výstavbě byly zbourány pevné j. u městské vodárny (zvaný Luční) a u valchy na soutoku s Malší. J. u Předního mlýna byl zasypán při úpravách Slepého ramene, jeho zbytky jsou patrné jako součást břehového opevnění. J. u Českého Vrbného z 1969 je pohyblivý, hrazená výška 3 m, celkový spád průměrně 6,4 m. Hradící konstrukci tvoří betonové prefabrikované sektory, pohybované hydrostatickou silou vody v tlačné komoře. V levobřežním odstaveném rameni byl pevný j. výšky 2,2 m u staré elektrárny. V rameni je umělá slalomová dráha délky 650 m. Při její výstavbě byl j. částečně využit.

Na Malši byly vybudovány pevné j. v souvislosti s úpravami pro plavení dřeva. Všechny byly původně dřevěné s kamennou výplní, později zrekonstruovány jako betonové s kamenným obkladem. J. U Špačků vyrovnává spád vzniklý odstavením levobřežního ramene řeky, do stávající podoby byl zrekonstruován 1980. J. u Červeného dvora, zvaný Velký (dříve Špitálský), vzdouvá vodu do Mlýnské stoky. V rámci regulací Malše měl být ve 40. letech přestavěn na j. pohyblivý, ale k realizaci záměru nedošlo. V jeho zdrži bývalo úvaziště vorů, na levém břehu odběr pro městskou vodárnu, vystavěný 1931 po znehodnocení vody ve Vltavě odpadními vodami z papíren; v 90. letech 20. století byl částečně využíván k odběru pro pivovar Samson. Malý jez pod železničním mostem vyrovnává spád vzniklý úpravami toku, do stávající podoby byl zrekonstruován 1984. U všech j. je Malše intenzivně využívána k rekreaci, tradiční městské koupaliště je u Malého jezu.

Na Mlýnské stoce byl pevný j. u Špitálského mlýna nad Senovážným náměstím zrušen před první světovou válkou. Spodní stavba j. u Zadního mlýna se zachovala do 90. let 20. století. 

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

mlýny    |   plovárny a koupaliště 

AUTOR:
Ing. Jiří Heřman

LITERATURA:
  •      PODZIMEK, Josef a kol. Povodí Vltavy. 1. vyd. Praha: Pragopress, 1970. 146 s., [8] s. obr. příl.

  •      Průcha M., 1969: Jezové uzávěry ze železového a předpjatého betonu. Vodní hospodářství, referenční číslo.

  •      Seznam a mapa vodních děl Republiky československé: stav koncem roku 1930. Sešit 2., Okresní finanční ředitelství Č. Budějovice. V Praze: Nákladem ministerstva veřejných prací, 1932. 51 s.

  •      TRILČ, F. Říční úpravy v Č. Budějovicích. In: Jihočeská technická práce. V Českých Budějovicích: Odbor Spolku československých inženýrů, 1938. 279 s.