ZAVŘÍT MENU

Hlinsko

Ves 3,5 km východně od Českých Budějovic, do 1850 městská ves, osada obce Vráto.

Hlinz

Jméno je odvozeno od mocných usazenin hlíny v okolí. Nejstarší zmínka pochází z 1376, kdy ve vsi žilo 10 poddaných. Do 1654 se počet zvýšil jen na 11 usedlostí, z nichž 1 byla neobydlená. V roce 1843 bylo napočítáno 17 domů s 98 obyvateli, 1850 se Hlinsko stalo osadou obce Vráto, jíž zůstalo do 1952, 1900 zde bylo 24 domů a 160 obyvatel, 1930 již 61 domů a 451 obyvatel (329 Čechů, 117 Němců). To již západně od Hlinska a poblíž Suchého Vrbného vyrůstala nová místní část Nové Hlinsko. Vlastní Hlinsko mělo 1930 38 domů a 246 obyvatel. Po druhé světové válce začal počet obyvatel klesat, 1950 na 409 (počet domů však vzrostl na 99) a 1970 jen na 124 obyvatel. Roku 1952 se Hlinsko stalo osadou obce České Budějovice, ale již 1960 došlo k rozdělení. Menší část místní části Nové Hlinsko byla sloučena se Suchým Vrbným, větší část s nově vytvořenou osadou Nové Vráto rovněž zůstala součástí Českých Budějovic, ale vlastní Hlinsko se opět stalo osadou obce Vráto, s níž bylo 1976 přičleněno k Rudolfovu, jehož součástí Hlinska zůstalo i po osamostatnění obce Vráto v roce 1990. Data od 1960 tedy již Nové Hlinsko nezahrnují: 1961 107 obyvatel, 1970 124 obyvatel ve 30 domech, 1991 131 obyvatel v 35 domech, 2011 187 obyvatel a 49 domů, z nichž 4 byly neobydlené. Z 69 bytů bylo 57 v rodinných domech.

Půdorys Hlinska zachovává středověké uspořádání s ulicovou návsí, kolem níž bylo vždy soustředěno kolem 10 usedlostí. Mapa stabilního katastru zachycuje severní stranu návsi v neporušené podobě včetně navazující záhumenicové plužiny za Vráteckým potokem. Zástavba jižní strany byla zřejmě vlivem třicetileté války zčásti redukována a zanikla i záhumenicová plužina, pokud v těchto vlhčích loukách dříve existovala. Novodobý rozvoj rodinné výstavby se starého Hlinska téměř nedotkl, jen od severozápadu se sem přiblížila zástavba Nového Vráta. Bezprostředně za potokem vyrostl dvoupatrový nebytový objekt s plochou střechou. Nová rodinná výstavba se uplatnila také východně od návsi, směrem na Dubičné.

Náves byla ve 2. pol. 20. století vážně narušena přestavbami některých objektů. Nevýraznou dominantou návsi zůstává novogotická kaple z 1885. Nejhodnotnějším objektem je usedlost čp. 15 na západní straně návsi s pozoruhodným barokizujícím štítem sýpky. V důsledku dlouhodobého chátrání se zřítil navazující štít téhož slohu a v roce 2005 byl již celý komplex ruinou. Mezi starší objekty dále patří usedlost čp. 11 s klenutou branou na jižní straně návsi, za kaplí, a podélná polopatrová usedlost čp. 13 na západním konci jižní strany návsi.