Staré Hodějovice

Původní jméno jen Hodějovice. Současné označení Staré bylo připojeno roku 1957 k rozlišení od Nových Hodějovic, které byly do té doby místní částí Hodějovic a staly se tehdy samostatnou obcí a 1963 novou osadou obce České Budějovice. Z tvaru Hodovice vznikl německý název Hodowitz. Hodějovice byly poprvé zmíněny 1407 jako poddanská ves na rožmberském panství Třeboň. Roku 1419 obdržela od své vrchnosti Jana Tožice z Vidova právo svobodného odkazu a osvobození od robot. Toto privilegium potvrdil 1629 Ferdinand III. (1608—1657) s tou výjimkou, že Hodějovičtí budou robotovat vždy při výlovu rybníka Rožmberka, nebo kdyby se někde strhly hráze. Privilegium potvrdil 1672 Jan Adolf I. ze Schwarzenbergu (1615—1683) s právem odvolat se od rychtáře k panskému soudu v Třeboni aj. Od 1. pol. 16. století se u vsi na Svaté Barboře a Zlatém jelenu těžila stříbrná ruda. Po obnovení těžby v 1. pol. 19. století byla zahájena práce na cechu svatého Jana Nepomuckého, ale pokračovala jen do 1852.

Roku 1654 bylo v Hodějovicích 27 selských usedlostí, z toho 6 pustých, do 1713 se počet zvýšil na 31 usedlostí, v nichž žilo 155 obyvatel starších 7—10 let. Roku 1843 zde bylo 52 domů se 357 obyvateli. Roku 1850 se Hodějovice staly samosprávní obcí s úředním jménem Hodovice (od roku 1921 Hodějovice, od roku 1957 Staré Hodějovice). Roku 1900 bylo v Hodějovicích 74 domů a 452 obyvatel, 1910 99 domů a 798 obyvatel, 1921 130 domů a 998 obyvatel (574 Čechů, 422 Němců) a 1930 plných 191 domů a 1 133 obyvatel (731 Čechů, 401 Němců), avšak na vlastní Hodějovice (Staré Hodějovice), které byly tehdy rozlišovány též jako místní část, připadalo jen 93 domů a 495 obyvatel, z toho většina Němců, zatímco 84 domů s 538 obyvateli tvořilo místní část (skupinu domů) Nové Hodějovice (Neu-Hodowitz). V důsledku rozvoje Nových Hodějovic ve 30. letech 20. století a odsunu Němců po 1945 připadala z 283 domů a 577 obyvatel celých Hodějovic 1950 na Staré Hodějovice menší část. Roku 1961 bylo totiž ve Starých Hodějovicích jen 82 trvale obydlených domů a 323 obyvatel; 1970 však již 110 trvale obydlených domů a 417 obyvatel; 1991 183 domů a 630 obyvatel; 2001 257 domů (z toho 21 neobydlených) a 823 obyvatel; 2011 333 domů (19 neobydlených) a 1 065 obyvatel; 2021 423 domů (z toho 33 neobydlených) a 1 281 obyvatel.

Při výkopových pracích 1992 byly přibližně 1 km západně od vsi objeveny stopy osady, která zanikla ve 13. století. Ta byla zřejmě přímým předchůdcem lokační vsi Staré Hodějovice, která asi patří k relativně pozdním středověkým vesnickým založením. Ves byla situována v závěru úžlabiny, z níž vytéká drobný potok, klesající pak poměrně hlubokým zářezem do potoka přitékajícího od Hůrky. Půdorys vsi (náves) tvoří téměř přesný a značně velký svažitý čtverec, jímž diagonálně od severozápadu k jihovýchodu procházela cesta. Zbývající dva kouty návsi byly snad od počátku slepé. Další cesty ústily na záhumenní cestu, obkružující severovýchodní polovinu vsi. Západní strana návsi, jejímž středem vytékal potok, byla zastavěna nejméně intenzivně. Zbývající strany návsi vykazují pravidelnou a dosti hustou parcelaci, která nepochybně v zásadě zachovává středověký stav, jak to naznačuje i poměrně značný počet usedlostí existujících zde v pol. 17. století. Parcelace intravilánu, která má přes čtvercový tvar návsi částečně radiální charakter, by umožňovala uplatnění radiální záhumenicové plužiny. Tento typ plužiny však 1827 charakterizoval jen část usedlostí na jižní straně návsi. S přihlédnutím k poměrně pozdní lokaci vsi a k předpokladu staršího využívání zdejší zemědělské půdy je možno se značnou pravděpodobností předpokládat, že Staré Hodějovice měly od počátku plužinu traťovou. Sevřená a geometricky pravidelná půdorysná forma neumožňovala další rozšiřování vsi, která ostatně ve své lokační podobě patřila v širším budějovickém okolí mezi největší. Několik nových usedlostí, vzniklých v 18. století, zaujalo netypickou polohu při záhumenní cestě, někdy dokonce v zadních částech parcel usedlostí při návsi, takže i po tomto nárůstu Staré Hodějovice tvořily velmi kompaktní půdorysný útvar. Teprve někdy ve 2. pol. 19. století se zde v menší míře uplatnila drobnější zástavba také po obvodu klínové obecní pastviny za jihovýchodním cípem vsi. Zahustil se též nevelký blok mezi dvěma rameny záhumenní cesty při severozápadním cípu intravilánu. Tím historický vývoj Starých Hodějovic v podstatě skončil. Symbolickou tečku znamenala výstavba novogotické kaple na návsi 1900. Především až v 1. třetině 20. století pak vznikaly jednotlivé drobné domky rozptýleně při cestě do nynějších Nových Hodějovic na severozápadě a při silnici svažující se na západ, ke křižovatce se silnicí České Budějovice – Nové Hrady. Těžiště stavebního rozvoje Hodějovic se v té době ovšem přeneslo do severozápadního cípu katastru, kde rychle vyrůstaly vlastní Nové Hodějovice, později oddělené jako samostatná osada. Na meziválečném nárůstu počtu domů se podílela také výstavba při Ledenické silnici mezi Starou Pohůrkou a Srubcem (Na Škardě), která dříve příslušela ke katastru Staré Hodějovice V 60.—80. letech 20. století se ve Starých Hodějovicích stavěly rodinné domky jednak při spojovací silnici západně od vsi, jednak po obvodu intravilánu. Zejm. severně od vsi jde o poměrně velké patrové rodinné domy s plochými střechami. Nová vlna rodinné vilové výstavby začala v 90. letech, kdy se zde začaly uplatňovat domky charakteru bungalovů, s nízkými valbovými střechami. Stejně tak ve 2. polovině 20. století vyrůstaly od křižovatky Novohradské a Hodějovické ulice směrem do obce další rodinné domy po jižní straně silnice a v 70. letech byla severním směrem vytýčena slepá Kohoutova ulice. Nová zástavba vytvořila urbanisticky samostatný celek (úředně nikdy neevidovaný), který lze nazvat Dolními Hodějovicemi. Ty byly teprve v 90. letech nově vybudovanými rodinnými a řadovými domy propojeny se Starými Hodějovicemi. Založení a zástavba Okružní ulice severně od silnice po 2010 však urbanistickou svébytnost Dolních Hodějovic dále posílilo. Vznikly tak velké obytné komplexy na jihozápadním a jihovýchodním okraji vsi. 

Půdorys návsi zůstal vcelku beze změny zachován, v základních rysech se udržela i parcelace a hmotová struktura zástavby, v níž převažují poměrně drobné štítové zděné domy. Některé z nich byly již v 60.—80. letech 20. století nahrazeny hmotově nevhodnými novostavbami rodinných domků. K hostinci pod kaplí byla připojena typová přístavba prodejny s plochou střechou. Fasády starších domů byly prakticky ve všech případech více či méně necitlivě zmodernizovány, a to ještě i v 90. letech 20. století, kdy zde stavební činnost výrazně ožila. V té době došlo také k dílčímu narušení hmotové skladby. Pod východní, v podstatě otevřenou stranou návsi vyrostl nevhodně řešený rodinný domek s nízkou valbovou střechou, přibližně uprostřed jižní strany návsi byl postaven nový štítový dům, který jen velmi volně respektuje tradiční hmotovou a architektonickou tvář vsi, severně od něj byl počátkem 1998 zbořen podélně orientovaný starší dům. Prostor svažité návsi výrazně ovlivnila i výstavba opěrné terasy kolem kaple a další terénní úpravy. Do obrazu návsi mimoto vlivem modelace terénu nepřímo vstoupily i nové rodinné domky stavěné na okrajích intravilánu.

Mezi Starými a Novými Hodějovicemi, jižně od ulice Ke Studánce byla před 2015 rozparcelována rozsáhlá nezastavěná plocha v severovýchodní části pro novou výstavbu. V roce 2017 zde byl evidován první dokončený dům. Urbanistický celek Pod Poustevníkem má napojení od východu z Dolní ulice a od severu z ulice Ke Studánce; k této komunikaci bude připojena stávající Kohoutova ulice. S další předpokládanou výstavbou bude dovršeno stavební propojení Starých a Nových Hodějovic.
V přímém sousedství chráněného území kategorie přírodní památka Tůně u Špačků, západně od železnice a jižně od ulice Za tratí, byl před 2015 na přilehlém poli vytýčen nový urbanistický celek Pod dráhou, s pravoúhlou uliční sítí. V roce 2015 již byly téměř dokončeny dvojdomky ve východní ulici (K jezu) a několik domů v severní ulici. Severní ulici spojují s ulicí Za tratí tři krátké spojky, ale plnohodnotné automobilové spojení umožňuje pouze komunikace od jihu, vedená z Vidovské ulice. Přestože bude nový celek nedílnou součástí intravilánu Nových Hodějovic, administrativně náleží k obci Staré Hodějovice.

Především v průběhu 80. a 90. let 20. století tak Staré Hodějovice ztratily mnoho ze své někdejší památkové a architektonické hodnoty a teprve v této době se v podstatě staly vilovým předměstím Českých Budějovic.